Kristie čte

Emmi Rothnerová se rozhodne zrušit předplatné časopisu Like, ale splete se v emailové adrese a email skončí v emailové schránce jistého pana Lea Leike. Mohlo to skončit jako prostý omyl, ale to by Emmi nesměla nechat poslat automatické přání k Vánocům i panu Leikemu. Ani se nenadají a vznikne mezi nimi rozsáhlá konverzace. Pro Emmi je to takový únik z jejího světa, od její harmonické rodiny. Pro Lea je to rozptýlení po nevydařeném vztahu. Jenže co když jejich konverzace přeroste v něco víc? 

Hilda je modrovlasá, zvídavá dívenka, která věří na všechny ty bájné tvory jako jsou trollové či obři. Společně se svou maminkou žije na samotě u lesa, odkud se ráda vydává na všemožná dobrodružství, při kterých jí společnost dělá její kamarád Větvík. Jak dopadne její setkání se skutečným trollem? A podaří se Hildě vyřešit problémy s jejich neviditelnými sousedy?

Raina Telgemeier je nadaná výtvarnice, která se rozhodla do komiksové podoby zpracovat život obyčejného smrtelníka - svůj život. Nebo alespoň vybrané epizody. První kniha jménem Úsměv se točí kolem jejích ortodontických problémů - nejdřív měla pouze dostat rovnátka, ale pak se stala hrůza největší - Raina si vyrazila zuby! A tak vypráví svou cestu za ziskem dokonalého úsměvu. Ve druhé knize s titulem Ségry představuje svůj vztah se sestrou, který je všechno jen ne vřelý a klidný.

Charlie Laird je dvanáctiletý chlapec, který má problémů až nad hlavu. Nejen, že se jeho otec znovu oženil, a on tudíž musí trpět jeho novou manželku, ještě k tomu ale byl donucen se přestěhovat z domu, kde vyrůstal, do nevzhledného fialového zámečku na vrchu ulice, a aby toho nebylo málo, už tři měsíce se pořádně nevyspal - trápí ho totiž noční můry ! Noční můry, které jsou každým dnem živější a živější a jestli se Charliemu nepodaří svou současnou situaci brzy vyřešit, bude v pořádném maléru!

Tak vás zas po pořádně dlouhé době zdravím! Jako první by se možná hodilo nějaké vysvětlení, což? Přece jenom tu teď blog půl roku zel prázdnotou a nikde není k tomu nic řečeno. Vysvětlení je docela snadné - do cesty mi přišel "reálný" život, čímž myslím hlavně školu. Netvrdím, že by mé studium české a anglické filologie bylo extrémně náročné, ale nějaký čas tomu člověk obětovat musí - ať už přípravě na dílčí testy, přípravě prezentací nebo čtení povinné četby. Také neříkám, že bych neměla na blog vůbec čas, přestože jsem kromě školy chodila (a ještě chodím) na brigádu. Vymlouvat se na nedostatek času by ode mě bylo neupřímné, protože to nějaké volno jsem měla. Jen jsem ho netrávila čtením normálních knížek. A to byl ten hlavní problém - nic normálního jsem nečetla, tudíž jsem neměla o čem psát! Ovšem z tohoto nepříjemného stavu se už krůček po krůčku dostávám a upřímně doufám, že za chvíli vám tu budu schopná psát i o něčem jiném než je literatura 19. století či hláskov