Román pro mládež o vyrovnání se s vinou a žalem / Dopisy ztraceným

Pro Juliet je velice těžké se vyrovnat se smrtí matky, přestože je to už řada měsíců, co k tomu došlo. Většina lidí v jejím okolí čeká, že už se se svým životem posune dál. Juliet ale i nadále pravidelně navštěvuje její hrob, kde pro ni zanechává vlastnoručně psané dopisy. Declan, který na hřbitově za trest provádí veřejně prospěšné práce, jednou dopis najde, přečte, neodolá a odepíše. Juliet je v šoku, když odpověď na svůj dopis najde, nejdřív to vnímá jako útok na své soukromí, avšak neodpustí si odpověď. Juliet a Declan si tak začnou psát, navzájem si sdělují ta největší tajemství, to ale netuší, že se pravidelně potkávají na chodbách školy. Odhalí své identity, nebo navždy zůstanou v anonymitě?

Brigid Kemmerer je americká autorka, která má na svém kontě řadu knih pro mládež. Debutovala paranormální sérií Elemental, u paranormálna zůstala ještě s románem Thicker Than Water, než se vrhla na contemporary a napsala Dopisy ztraceným či na to volně navazující román More Than We Can Tell. Už brzy jí v češtině vyjde její nejnovější počin Temné a osamělé prokletí, díky kterému konečně zaznamenala velký úspěch a dostala se do žebříčku bestsellerů New York Times.

Brigid Kemmerer jako autorku registruji už docela dlouho, vydání její série Elemental mi neuteklo, i když jsem se nakonec s její tvorbou seznámila až v retellingu Temné a osamělé prokletí, což mě teď v únoru vážně nadchlo, takže jsem začala netrpělivě vyhlížet její Dopisy ztraceným, u kterých jsem věděla, že co nevidět vyjdou u CooBoo. Tož konečně to tento týden vyšlo, já jsem na nic nečekala a vrhla jsem se na to, jen co mi kniha přišla. A rovnou hlásím, že nejsem ani trochu zklamaná!

Ovšem vezmeme to hezky popořadě. Jak se dá asi čekat z názvu a z popisu děje, je to částečně psané v dopisech a později v emailech. Toho jsem se trochu bála, protože knihy napsané v podobném formátu mi většinou moc nesedí, nepřijdou mi dostatečně reálné. Naštěstí v této knize ty dopisy tvoří jen zlomek, jinak je to vyprávěné úplně klasicky. Se svým pohledem se tu střídá jak Juliet, tak i Declan, sice to není jasně označené, ale střídají se po kapitolách a vždy se to dá odvodit minimálně z toho dopisu, co je na začátku skoro každé kapitoly. Byla jsem moc ráda, že se ke slovu dostali oba dva, to vyprávění hned bylo výrazně pestřejší. Líbilo se mi vyprávění z obou pohledů, i když asi kousek radši jsem měla Declana, pomalu začínám mít pocit, že ten mužský pohled jde autorce psát lépe než ten ženský.

Rovnou u těch postav zůstanu, když už jsem je nakousla. Rozhodně jsem s nimi spokojená, na young adult šlo o postavy napsané více než dobře. Juliet je dost chytrá holka, která si uvědomuje své chyby, takže i když vás třeba začne její chování rozčilovat, většinou si sama záhy uvědomí, že se chová hloupě. Je vlastně taková dost obyčejná, ale o to snazší je se vžít do její kůže. V průběhu knihy si prošla velkým vývojem, což bylo skvělé.

Declan je na jednu stranu docela stereotyp. Je to takový ten naštvaný kluk, o kterém si všichni myslí, že je násilnický a krutý, když by ale bez důvodu neublížil ani mouše. Tentokrát jsem to skousla, protože to ve výsledku fungovalo dobře, jelikož Declan měl vlastní démony, kterým se potřeboval postavit. 

Vedlejší postavy jsou také dost pestré, takže v tomhle směru z mé strany spokojenost. Vyzvednout chci teda především Reva, kamaráda Declana, který je hlavním hrdinou následující knihy.

Contemporary to s příběhem nemívají snadné a občas to dopadne tak, že tam vlastně žádný není. To tady vážně nehrozí! Přestože se ta kniha výrazně zaměřuje na emoce - na pocity viny, na žal a na potřebu se s tou ztrátou nějak vyrovnat, je tam i spousta událostí a překvapivých zvratů. Především v té druhé polovině to autorka na čtenáře valí a ke konci nikomu nedá vydechnout. Něco jsem odhadla, něco pro mě bylo nečekané, takže ve finále vážně dobré. Autorka mě donutila pocítit celou škálu emocí, za to má také palec nahoru.

Autorku musím pochválit i za to, že v knize skutečně nejde prvotně o tu romanci. Jistě, mezi hlavními hrdiny se něco rozvine, ale má to hezky pomalý postup, který působí přirozeně. Je pravda, že v některých věcech je to lehce klišé, avšak je pravda také to, že autorce se daří z těch klišé vybruslit a podat k nim logické vysvětlení, což bylo fajn.

Pokud to není jasné z mých předchozích slov, tak kniha Dopisy ztraceným se mi moc líbila. Je to vskutku povedené contemporary, ve které nejde předně o tu romantiku, ale spíš o vyrovnání se s vinou a se ztrátou blízkého člověka. Je tam poměrně dost drama, které ale nepůsobí přehnaně. Také je to opravdu čtivé, takže to přečtete raz dva. Jestliže rádi čtete contemporary, ve kterých jde o něco víc než jen o tu romantiku, určitě zkuste tohle!

Číselně hodnotím 85% a těším se, až si od autorky přečtu něco dalšího.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji společnosti Albatros Media.

Knihu si můžete objednat na stránkách e-shopu.

Údaje o knize

Český název: Dopisy ztraceným

Originální název: Letters to the Lost

Autor: Brigid Kemmerer 

Přeložila: Helena Šváchová

Počet stran, vazba: 360 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2019

Hodnocení na GoodReads: 4,36/5 (13 498 hodnotících)