Recenze: Trpaslíci

Autor: Markus Heitz

Originální název: Die Zwerge

Přeložil: Zdeněk Sladovník

Série: Trpaslíci

Díl: 1.

Počet stran, vazba: 560 stran, hardback

Nakladatelství: Fantom Print, 2012 (4. vydání)

Hodnocení na GoodReads: 3,92/5 (2 074 hodnotících)

Hodnocení obálky: 3,5/5 (není to špatné :))

Něco málo k ději

Vítejte ve Skryté zemi, v zemi, která se dělí na říše trpaslíků, elfů, lidí a mágů. Vítej v zemi, kterou pomalu ovládá temnota v podobě Mrtvé země. Co umře na Mrtvé zemi, je přivedeno zpět k životu pod mocí Mrtvé země a nedá se zabít. Zemí táhnou příšerní skřeti vedení alfy s cílem si všechny podrobit. Vše nasvědčuje tomu, že dojde ke konci Skryté země.

V zemi mága Lot-Ionana žije trpaslík Tungdil, šikovný kovář, který celý svůj život sní o setkání se svým vlastním národem. Na první pohled celkem nevýznamná osoba, jež se brzy proslaví v celé říši trpaslíků a možná i rozhodne o osudu celé Skryté země. Protože i ten nejmenší a nejméně významný človíček může dokázat velké věci.

Autor a styl psaní

Markus Heitz je německý autor narozený roku 1971 v Homburgu. Věnuje se primárně žánru fantasy, sci-fi a hororu. Vystudoval historii a německý jazyk s literaturou. Než se stal spisovatelem, působil příležitostně jako novinář. Jeho debutem se stala série Ulldart (u nás vydalo nakladatelství Fantom Print) i když poněkud známější je jeho série Trpaslíci. U nakladatelství Fantom Print vyšly ještě autorovy série Ritus a Legendy alfů.

Při čtení této knížky mi přišlo, že autor už se psaním nějaké zkušenosti má, což je i pravda. Markus Heitz píše překvapivě dobře – nejsem moc zvyklá číst německé autory, spíše se jim vyhýbám, protože mé první zkušenosti nebyly moc příznivé a kniha se mi četla hrozně špatně. U pana Heitze to bylo naopak – sice mi trochu trvalo, než jsem se začetla, ale když už se mi to povedlo, četla se tahle obrovská bichle docela rychle. I když by si autor mohl občas odpustit ty dlouhé popisy – zbytečně děj zdržovaly. Naopak dost silný je autor v dialozích, které byly většinou skvělé, a v popisech akce, což se mu také velmi dařilo.

Plus je v celé knize více linií, více pohledů na vyprávění. Někdy je z jednoho pohledu vyprávěna pouze jedna kapitola, jindy má postava více prostoru. Ale hlavním vypravěčem tu je Tungdil.

Příběh, průběh děje

Předem upozorňuji, že začátek se poněkud vleče. Přesto doporučuji se tím prokousat, jelikož je kniha postupně zajímavější a zajímavější a ke konci vážně nabírá grády. Na začátku totiž autor čtenáře seznamuje se svým světem, s postavami a situací, která ve Skryté zemi právě panuje. Určitě oceňuji, že tohle v knize je, avšak to mohlo být podáno trochu svižněji, to by knize jedině prospělo. Jak jsem už psala – ke konci kniha opravdu nabírá grády. Konec je doslova napěchovaných akcí a takových poslední 170 stran se mi na knize líbilo ze všeho nejvíce.

Co se týče příběhu, tak trochu tu je více dějových linií. Hlavně proto, aby se čtenář orientoval v celém tom vývoji té situace ve Skryté zemi. Nejzajímavější linií pro mě byla ta vyprávěná Tungdilem – Tungdil je totiž sympaťák a vlastně hlavně o něj v knize jde. To právě Tungdil zažívá všechna dobrodružství – v knize jich je pospojováno více dohromady, ale všechna vedou k té hlavní zápletce knihy, kterou čtenář objeví někde kolem středu, pokud si dobře vzpomínám.

Takovou významnější linii tu tvoří ještě vyprávění z království trpaslíků. Částečně souvisí i s vyprávěním Tungdila. Ale jelikož vám nechci prozrazovat děj knih, nic více vám teď nepovím.

Prostředí

Prostředí, které si autor stvořil, není špatné, ale trochu těžší je tu mluvit o originalitě. Však všichni znají trpaslíky, elfy, lidi i mágy. Přesto si autor přidal pár svých vlastních věcí.

Třeba alfy. Že vám to něco připomíná? No ano, nejde o nic jiného, než o národ temných elfů. Alfové jsou zarytí nepřátelé elfů, i když si nějak nevzpomínám, jestli autor zmínil proč. Alfové jsou pěkní neřádi, aby jste věděli.

Trpaslíci se dělí na pět klanů (pokud si to správně pamatuji), nebo aspoň dříve jich přesně pět bylo. Každý klan se věnuje jinému řemeslu – třeba trpaslíci z klanu Druhých jsou skvělí kameníci, ti z klanu Čtvrtých pak skvělí brusiči diamantů. Klan Třetích je nepřítel trpaslíků, i když jsem se tedy za celou knihu nedozvěděla proč přesně, tak snad se to dozvím příště. Celkově se mi moc líbila ta propracovanost trpasličí říše, jejich hierarchie, kultury, tradic a tak.

Elfové jsou přirození nepřátelé trpaslíků, ale jinak mi nepřišli příliš zajímavý. Autor se elfům moc nevěnuje, jeho prioritou jsou ti trpaslíci.

Mágové a magie, to je prvek, který si autor pěkně promyslel. Mágové tu mají vlastní magické země, o které se starají. Autor poskytuje zase trochu jiný pohled na magii, což se mi moc líbilo.

Postavy

Uh... Zase jeden autor, který se vyžívá v krkolomných a těžko vyslovitelných jménech! Nevěříte mi? Nu, tady máte pár příkladů: Gundrabur, Boïndil, Boëndal, Gandogar, Bislipur, Goïmgar či Andôkai. Prostě zvláštní jména.

No nic. K samotným postavám. V knize vystoupí velké množství postav rozmanitých charakterů a vzhledem k občasné podobnosti jmen, je docela možné, že si některé postavy budete plést. Ani já jsem se tomu nevyhnula. Naštěstí je každá postava docela jiná, autor v knize využívá dosti rozmanitých charakterů. Vzhledem k tomu, že je jich v knize tolik, zaměřím se jen na pár z nich.

Za hlavní postavu určitě každý označí trpaslíka Tungdila. Tungdil se mi opravdu líbil. Je dost odlišný od ostatních trpaslíků, díky tomu, že žil mezi lidmi. Spíše se spoléhá na rozum, než na svou sekeru. Zároveň s tím je Tungdil velice dobrosrdečný a odvážný. Tungdil se mi vážně moc zamlouval.

Z trpaslíků jsem si ještě oblíbila bratry Boïndila a Boëndala. Bohužel vám neřeknu, který je jaký, protože se mně samotné ta jména neuvěřitelně pletou. Ale jeden byl horká hlava, ten druhý trochu rozumnější.

Andôkai byla maga, která mě při první zmíňce příliš nezaujala, ale když jsem ji později poznala lépe, musela jsem uznat, že je to velice dobrá postava.

Nakonec si nechávám svou oblíbenou lidskou trojici – Rodaria, Frugase a Narmoru. Právě oni byli později v knize příjemným osvěžením a vnesli do příběhu dosti humoru. Ráda bych si o nich přečetla i příště, to rozhodně.

Pocity, dojmy, hodnocení

Tohle je první kniha zaměřena primárně na trpaslíky, kterou jsem četla. Ve většině ostatních knih hrají trpaslíci druhé housle, což je věčná škoda. Nejdříve jsem si nedovedla představit trpaslíka jako velkého hrdinu, ale pan Heitz mi ukázal, že i tohle je možné. Nakonec ve své knize vystavěl velice zajímavý svět, dokázal sepsat různorodé charaktery, které mají velkou šanci, že si je čtenář oblíbí. Více bych vytkla ten pomalý rozjezd, kdy má čtenář trošku problém se do knihy začíst a místy byly popisy až moc dlouhé. Oproti tomu konec je skvělý. A já se už teď moc těším na pokračování.

Konečné hodnocení:

8/10

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: www.deviantart.com (zde, zde, zde a zde)