Nechte se okouzlit vypravěčským umem Naomi Novikové / V zajetí zimy

Zdravím!

Jestliže se aspoň trochu zajímáte o fantasy literaturu, jméno Naomi Novik vám určitě bude aspoň trochu známé. Několik let zpátky vycházela u nakladatelství Argo její dračí série jménem Temeraire, ovšem v živější paměti patrně budete mít její knihu Ve stínu Hvozdu, která česky vyšla u nakladatelství Host loni. Ve Hvozdu autorka vychází ze slovanského folklóru a pohádek a z polských a ruských reálií. V podobném duchu pokračuje i ve své druhé, pohádkami inspirované, knize, která se jmenuje V zajetí zimy a česky vyšla ke konci února. A právě o ní bych vám dneska chtěla napsat něco víc.

Přiznám se, že když jsem četla Ve stínu Hvozdu, měla jsem od té knihy určitá očekávání, která se jí ale bohužel nepodařilo splnit. Doufala jsem, že dostanu příběh, který ve mně vyvolá podobné pocity jako Medvěd a slavík od Katherine Arden, což je jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Jenže se tak nestalo. Proto jsem nyní ty naděje upřela na V zajetí zimy. A tentokrát jsem se dočkala!

První hrdinka, se kterou se V zajetí zimy setkáme, je židovská dívka Mirjem. Mirjem je dcera lichváře, který sice lidem ty peníze půjčí, ale už je nedokáže vymáhat zpátky. Mirjem proto musí sledovat, jak se dlužníkům skvěle daří, když oni mají sotva střechu nad hlavou. Až si jednoho dne řekne, že takhle to dál nejde a převezme otcovo řemeslo. Rázem se o ní začne povídat, že dokáže proměnit stříbro ve zlato. Což upoutá pozornost mrazivých Staryků, kteří po zlatě prahnou víc než po čemkoliv jiném. Sám jejich král za ní přijde a zadá jí tři nemožné úkoly - pokud je nesplní, čeká ji smrt, pokud je splní, učiní ji jeho královnou.

Druhou hrdinkou je statečná Wanda, která musí každý den čelit svému tyranskému otci. Dokud k nim domů nepřijde Mirjem vymáhat dluh, který otec před lety vytvořil. Jelikož nemají, jak ho splatit, začne Wanda pro Mirjem pracovat, což pro ni znamená obrovský obrat k lepšímu. Podaří se jí se otcova vlivu zbavit a svobodně žít?

Třetí a poslední hrdinkou je Irina. Irině všichni tvrdí, že není hezká, obzvlášť na šlechtičnu není dostatečně atraktivní, aby přilákala tu správnou manželskou partii. Ovšem to, co možná postrádá v kráse, více než vynahradí svými ambicemi a inteligencí. Proč by nemohla jako carevna vládnout celé Litvě? Pokud se jí tedy podaří dostatečně dlouho přežít.

Jak je asi patrné z mého textu výše, ten děj je více než pestrý. Na rozdíl od Hvozdu tady ale všechno má hlavu a patu, autorce se výborně daří to splétat dohromady. Přestože ty jednotlivé linky stojí zpočátku samostatně, rychle se začnou prolínat a postupně jedna nemůže existovat bez druhé, navzájem se ovlivňují. Linka s Wandou mě tedy bavila nejméně, ta s Irinou také místy mohla mít lepší tempo, ovšem linka Mirjem to vše plně vynahradí.
Ta část Mirjem nejvíce vychází z té pohádkové inspirace - jasně tu poznáte předlohu v Rampelníkovi či dokonce i v Mrazíkovi. Bavilo mě, jak hezky to autorka překrucuje pro svou potřebu, to bylo skvělé.

Než jsem knihu začala číst, neměla jsem nejmenší tušení, že je Mirjem židovského původu. To, že se autorka rozhodla ve svém fantasy zaměřit na problematiku antisemitismu, mě příjemně překvapilo. Nejdřív jsem se bála, jestli to nebude trochu skřípat, když tam zapojí tyhle reálie, avšak nakonec to na mě působilo naprosto přirozeně a jsem vlastně hrozně ráda, že se k tomu ve své knize vyjádřila. Tož tady máte o důvod víc, proč si V zajetí zimy přečíst.

Postavy jsou skvěle napsané, všechno to jsou dosti silné charaktery. Občas bývá zázrak, když člověk v knize najde jednu silnou ženskou hrdinku, tady máte hned tři. Strašně se mi líbilo, že každá má jiné přednosti, ovšem nechybí jim ani slabiny, když se ale spojí dohromady, výborně se doplňují.
Oproti Hvozdu mě potěšily i mužské postavy. Král Staryků je typ mužského hrdiny, pro které mám já osobně slabost - chladnější než samotný mráz, ale svým způsobem naprosto spravedlivý a vlastně i okouzlující. No ale totálně jsem si zamilovala postavu cara Mirnatiuse, díky němu jsem se u knihy neskutečně bavila, takhle krásně sarkastická postava, no nádhera!
Další věc, kterou tu autorka zvládla mnohem, mnohem líp než ve Hvozdu, je ta romantika. Tentokrát ji značně upozadila a nechala jí pozvolný vývoj, který působil krásně přirozeně. Takže jí ve finále v té knize moc není, ale o to víc ji pak člověk ocení a víc si ji užije.

Jako obrovský klad vnímám i to, že ta role záporáka je tu tak nejasná. Rozhodně záleží na tom, čí úhel pohledu máte - pro někoho je záporák král Staryků, pro dalšího car Mirnatius, pro někoho dokonce samotná Mirjem. Je tedy jen na vás, k čemu se přikloníte vy.

Abych jen nechválila, musím uznat, že pár vad se na té knize také našlo. Tak předně je tu to místy pomalejší tempo, se kterým jsem já osobně problém neměla, avšak někomu by to vadit mohlo. Tu a tam se postavy na můj vkus až moc točí v kruzích. A být na místě autorky, vynechala bych úhel pohledu toho malého bratra Wandy a té chůvy Iriny, přestože rozumím, čeho tím chtěla docílit, osobně jsem to vnímala jen jako zdržování a zbytečné prodlužování knihy, která by mohla existovat i bez toho.

Ale i přesto vám V zajetí zimy vřele doporučuji. Čtení jsem si zkrátka vychutnala a po dočtení jsem pocítila touhu mít po ruce další díl, další příběh podobného ražení. To je pro mě vždy znamení, že jsem právě přečetla dobrou knihu.
Jestliže vás baví fantasy romány, máte rádi pohádky či různé retellingy, bez debat je jasné, že musíte V zajetí zimy omrknout. I v případě, že jste četli Hvozd a příliš vám nesedl, doporučuji vám dát téhle knize šanci. Co vám mohlo na Hvozdu vadit, to už V zajetí zimy není, řekla bych. No když to nezkusíte, nikdy nezjistíte, jak by se vám tohle líbilo.

Tak co, dáte V zajetí zimy šanci? Četli jste od Naomi Novak něco jiného?

Knihu V zajetí Zimy od Naomi Novik jsem získala jako recenzní výtisk od nakladatelství Host, za což moc děkuji! Knihu si můžete objednat na STRÁNKÁCH nakladatelství, pokud vás láká.