Recenze: Etiketa & Špionáž

Autor: Gail Carriger

Originální název: Etiquette & Espionage

Přeložila: Pavla Kubešová

Série: Trochu jiný penzionát

Díl: 1.

Počet stran, vazba: 288 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2014

Hodnocení na GoodReads: 3,76/5 (15 207 hodnotících)

Hodnocení obálky: 5/5 (mně osobně se hrozně líbí, zbožňuji fialovou)

Něco málo k ději

Sofronie Angelina Temminnicková je čtrnáctiletá dívka, kterou baví lézt po všem možném a která ráda zkoumá, jak který přístroj funguje. Z toho její matku chytají mdloby, protože takhle se správná dáma přece nechová! A jelikož si paní Temminnicková už neví se Sofronií rady, pošle ji do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Už cestou je Sofronii jasné, že tady něco nehraje. V kočáře, který sdílí společně, se seznámí s Dimity Ann Plumleigh-Teignmottovou a jejím bratrem Pilloverem. Pak je přepadnou vzducholapkové, požadující jakýsi prototyp. Jen díky duchaplnosti Sofronie se jim podaří utéct. A to by nebyla Sofronie, aby se hned nezačala o ten tajemný prototyp zajímat. Když se připočte ještě výuka v Penzionátu, vypadá to, že Sofronii čeká velice zajímavé období.

Autorka a styl psaní

Gail Carriger je rodilá Američanka, přestože mnohem blíže má k Británii. Opustila maloměstský život, získala několik vysokoškolských titulů a pak se vydala cestovat po historických evropských městech. Ve svých knihách se rozhodla věnovat žánru steampunk a urban fantasy. Její první série byla Parasol Protectorate, ta byla přeložena i do několika světových jazyků a podle první knihy vzniklo i grafické zpracování. Gail pak v současné době pracuje na sérii Trochu jiný penzionát, která je zasazena ve stejném světě jako Parasol Protectorate, jen se děj odehrává o několik let dříve, také je určena pro mladší čtenáře než Parasol Protectorate. Na příští rok pak autorka plánuje sérii The Custard Protocol – opět stejný svět, jen se jde naopak o pár let dopředu.

Gaile Carriger má styl psaní, který jsem si okamžitě zamilovala – je takový nenucený, milý a vtipný. Také přesně odpovídá době, ve které se má příběh odehrávat, proto je takový uhlazený a elegantní. Nebylo vůbec těžké se do knihy ponořit, neměla jsem problém se vžít do té doby, ve které se příběh odehrává. Autorka také občas přidává přímo myšlenky Sofronie, které často bývají vtipné. Stylem psaní si mě autorka zkrátka získala.

Paní Barnaclegoosová vstala, jak nejdůstojněji v dané situaci dokázala, a pohlédla na Sofronii rozpláclou na koberci. Většina ze Sofroniny svrchní sukně zůstala viset na dvířkách výtahu a Sofronie zrudla zahanbením, když si uvědomila, že se předvádí na veřejnosti ve spodním prádle!
„Vaše matka má významnou soukromou návštěvu. Čekala jsem, dokud neskončí. Ale kvůli tomuhle ji vyruším. Je rok 1851 a já věřím, že žijeme v civilizovaném světě! Přesto se chováte stejně nedůstojně jako běsnící vlkodlak, mladá dámo, a tomu musí někdo učinit přítrž.“ Paní Barnaclegoosová to vyřkla, jako by Sofronie byla zodpovědná za špatný stav celého Britského impéria.

Příběh, průběh děje

Tahle kniha je úvod do nové série a pro mnohé čtenáře také úvod do nového světa a to je na ději znát. Sice je tu ta dějová linka o tajemném prototypu, jinak ale jde opravdu spíše o seznámení se školou, s postavami a o nalákání na to, o co by v dalších dílech mohlo jít. Mně osobně to nevadilo, postavy mě totiž bavily a seznamovaní s novým světem bylo podané vtipným způsobem, což se mi líbilo. Nicméně někomu to může přijít trochu nudnější, právě pokud mu nesedne autorčin styl psaní či postavy.

Dějově mnohem akčnější je asi poslední čtvrtina knihy, v té se totiž aktivně řeší prototyp. A konec je dosti zajímavý, rozhodně dává tušit spoustu zábavy do budoucnosti.

Přímo nad ní svítily vlkodlakovy žluté oči a vesele na ni pomrkávaly. Zvíře vyplázlo jazyk a přátelsky na ni cenilo zuby. Radostně vrtělo ocasem. Ke svému úžasu zjistila, že má na hlavě bezpečně přivázaný cylindr.

Tento nesoulad ji uklidnil mnohem víc než cokoliv jiného. Později Sofronie přemýšlela, zda to byl důvod, proč kapitán Niall nosil cylindr, i když se změnil – aby se lidé v jeho blízkosti nebáli. Anebo zda se domníval, že nehledě na formu by džentlmen nikdy neměl být bez svého klobouku.

Prostředí

Příběh se odehrává v Británii, ve viktoriánském období, což je období typické pro steampunk. Ovšem autorce steampunk nestačil – ona si přidala i vlkodlaky a upíry a dost možná i další bytosti, se kterými nás zatím neseznámila. Vše dohromady skloubila moc zajímavým způsobem, až to k sobě skvěle sedí. Takže tu jsou mechaničtí sluhové, létající vzducholodě, upíři jsou džentlmeni, kteří nesnesou nebýt dokonalí.

Zkrátka se mi velice líbí svět, který si autorka vytvořila, opravdu mě upřímně bavilo číst o dámách a džentlmenech, kteří ve skutečnosti můžou být úplně jiní, než jak se na první pohled zdají.

„Chcete říct,“ troufla si Sofronie, „že je nejlepší jít mu po vestě? Třeba ji polít čajem? Nebo si do jeho rukávu utřít lepkavé ruce?“
„Přesně! Velmi dobře, slečno Temminnicková. Pro upíra neexistuje nic hrozivějšího než skvrna na oblečení. Proč si myslíte, že je pro nás tak důležité vysát oběti všechnu krev? Skutečnost, že k našemu přežití musíme neustále nakládat s takovou nepříjemně lepkavou tekutinou, je jednou z tragédií upířího života.“

Postavy

Sofronii jsem si velice rychle oblíbila, je to totiž přesně ten typ hrdinky, který mám ráda. Je chytrá, vynalézavá, trochu neposlušná a jistým, ovšem ne nijak protivným, způsobem se vymyká, jde proti proudu. Líbilo se mi, že i přestože byla trochu zlobivá, pořád smýšlela i jako mladá dáma a třeba se i styděla za své činy. Sofronie je dobře napsaná hrdinka, je moc sympatická a já se už těším, až si přečtu o jejím dalším dobrodružství.

Pokud jste si toho nevšimli už v ukázkách, autorka si potrpí na roztodivná jména, mnohdy i poněkud krkolomná. Ovšem některá z nich se kupodivu dobře zapamatují.

Ale k samotným dalším postavám – hádám, že čtenář si snadno oblíbí i Dimity s jejím bratrem Pilloverem, také Mydlouna s Vieve či mechanické zvířátko Mašinchlupa. Každá postava je naprosto odlišná, něčím svá a jedinečná. Také jich je spousta dalších, tohle jsou jen ty, které mně osobně opravdu utkvěly v paměti.

Do budoucna tady čuchám postavy další a bohužel možná i milostný trojúhelník. Doufám, že ten se nakonec konat nebude, ale kdyby ano, tak doufám v to, že ho autorka napíše pořádně.

Sofronii, děvčeti z venkova, i přestože patřila ke šlechtě, připadal ‚londýnský čas‛ krajně šokující. „Vstávat v poledne, říkáš?“ No, to zní velmi dekadentně!

Pocity, dojmy, hodnocení

Než jsem se do knihy pustila, četla jsem na ni několik velice pochvalných recenzí, proto jsem se na ni moc těšila. Také jsem měla pocit, že tato kniha je něco přesně pro mě. A měla jsem pravdu. Sofronie je hrdinka, jak má být, které nechybí skupina skvělých přátel. Kombinace steampunku a nadpřirozených bytostí autorce vyšla dokonale. Vždyť kdo by nechtěl potkat upíra džentlmena? Kdo by se nechtěl učit, jak být ďábelským géniem či šikovnou špionkou? Pro mě byla tato kniha originální a vtipné čtení, které jsem si užívala, čemuž svědčí i fakt, že jsem ji měla přečtenou za jeden den.

Knihu doporučuji všem milovníkům steampunku a dob minulých, kteří vzdychají nad tím, že dnes už neexistují žádní džentlmeni a slušně vychované dámy. Ovšem doporučuji i těm, kteří chtějí zkusit něco nového a neotřelého, co u nás ještě nevyšlo.

Konečné hodnocení:

8,5/10

Všechny použité ukázky pochází z knihy Etiketa & Špionáž od Gail Carriger vydané nakladatelstvím CooBoo v roce 2014.

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde, zde a zde