Ifemelu a Obinze pocházejí z Nigérie. Oba dva jsou plní života, ideálů a plánů pro budoucnost. Tvoří dokonalý pár. Jejich velkým snem je jít za studiem do Ameriky a když osud dá, tak tam i zůstat. Jenže dojde k neočekávaným překážkám a Ifemelu se ocitá v Americe sama. Pod tlakem událostí, které ji postihnou, dokonce přestřihává veškeré kontakty s Obinzem. V Americe se Ifemelu poprvé potýká s rasovou otázkou, na jejíž popud nakonec zakládá i blog, který z ní udělá slavnou blogerku. Z Obinzeho se po jistých úskalích stává významný obchodník. Jenže teď se Ifemelu rozhodla vrátit do rodného Lagosu. Jak tohle rozhodnutí ovlivní život jich dvou?
Chimamanda Ngozi Adichie je nigerijská autorka, která se za studiem také vydala do Ameriky. Na univerzitě v Baltimoru nakonec získala magisterský titul z kreativního psaní, i když během studia vystřídala všemožná zaměření. V roce 2003 debutovala románem Purple Hibiscus, pozornost si získala i její kniha Půl žlutého slunce (vydalo nakladatelství BB/art, 2008) a hlavně pak její poslední románový počin Amerikána.
O Amerikáně jsem od zahraničních čtenářů slyšela tolik kladných názorů, že jsem se nemohla dočkat, až si na ni konečně jednou najdu čas. Zároveň s tím jsem pořád doufala, že někdo tuhle knihu vydá v překladu, musím se přiznat, že jsem se u toho té angličtiny trochu bála. Proto si nedovedete představit, jak moc jsem byla nadšená, když jsem Amerikánu objevila v edičním plánu nakladatelství Host. Okamžitě se pro mě stala snad nejočekávanější knihou roku 2017. A teď po dočtení vím, že můj výběr byl správný.
Amerikána je kniha vyprávěna jak z pohledu Ifemelu, tak z pohledu Obinzeho, i když mně osobně stále přišlo, že navrch má spíše vyprávění Ifemelu. Což mi vůbec nevadilo, samotné se mi to Ifemelino vyprávění líbilo o něco více. Přišlo mi zajímavější a dokázala jsem si k Ifemelu utvořit lepší vztah. Vyprávění má také jakoby dvě roviny - jedna rovina se odehrává v současnosti a v té druhé rovině se hrdinové vrací do minulosti. Když odvypráví z minulosti vše, co odvyprávět můžou, obě roviny splývají dohromady a ke konci knihy se stávají jednotnou. Musím však upozornit, že hlavně u Ifemelina příběhu se ze začátku těžko poznává, jestli zrovna jde o minulost nebo současnost, není to nijak označené a při prvním takovém skoku mi chvíli trvalo, než mi to došlo. Avšak jak se s knihou více seznámíte, poznat se to dá.
Kniha opravdu silně působí jako biografie, ono se totiž skutečně nejedná o nic jiného než o převyprávění osudů dvou mladých lidí z Nigérie. Nečekejte proto nic extra napínavého či vyloženě akčního. Je to spíše taková sonda do života lidí, kteří vyrůstali v prostředí nám poměrně dost neznámém a kteří si oba zažili pozici imigranta. A právě ten popis jejich zkušeností jakožto imigrantů se mi zdál jako takové stěžejní téma knihy a na mě osobně to dosti zapůsobilo.
Autorka totiž ví, o čem píše a podává své zkušenosti velmi reálným způsobem, nesnaží se to nijak přikrášlit. A jestli si něco takového nezažila sama, určitě si to zažil někdo z jejího blízkého okolí. A zrovna v dnešní době s tím, jaká atmosféra kolem imigrantů je, je podle mě autorčin pohled důležitý.
V knize významnou roli sehrává i rasová otázka. Dokud se Ifemelu nepřestěhovala do Ameriky, nikdy ji nenapadlo nad ničím podobným dumat. To až v Americe otázka rasy vyvstala. Musím říct, že v tomhle směru autorka jistě vyvolává spoustu podnětů k zamyšlení. Také mi tahle kniha posloužila k lepší informovanosti ohledně situace rasové otázky v Americe. Pomohlo mi to definitivně zahodit růžové brýle - já naivní jsem si totiž do nedávné doby říkala, že to tak hrozné přece být nemůže. Jenže ono je. Přijde mi vážně smutné, v jakém světě to dnes žijeme.
Dobré je, že autorka se nezabývá pouze Amerikou, ale staví do kontrastu i Evropu. Obinze totiž skončí ve Velké Británii, skrze což se autorka snaží ilustrovat, jak to lidé vnímají na druhé straně oceánu.
Amerikána je kniha vyprávěna jak z pohledu Ifemelu, tak z pohledu Obinzeho, i když mně osobně stále přišlo, že navrch má spíše vyprávění Ifemelu. Což mi vůbec nevadilo, samotné se mi to Ifemelino vyprávění líbilo o něco více. Přišlo mi zajímavější a dokázala jsem si k Ifemelu utvořit lepší vztah. Vyprávění má také jakoby dvě roviny - jedna rovina se odehrává v současnosti a v té druhé rovině se hrdinové vrací do minulosti. Když odvypráví z minulosti vše, co odvyprávět můžou, obě roviny splývají dohromady a ke konci knihy se stávají jednotnou. Musím však upozornit, že hlavně u Ifemelina příběhu se ze začátku těžko poznává, jestli zrovna jde o minulost nebo současnost, není to nijak označené a při prvním takovém skoku mi chvíli trvalo, než mi to došlo. Avšak jak se s knihou více seznámíte, poznat se to dá.
Kniha opravdu silně působí jako biografie, ono se totiž skutečně nejedná o nic jiného než o převyprávění osudů dvou mladých lidí z Nigérie. Nečekejte proto nic extra napínavého či vyloženě akčního. Je to spíše taková sonda do života lidí, kteří vyrůstali v prostředí nám poměrně dost neznámém a kteří si oba zažili pozici imigranta. A právě ten popis jejich zkušeností jakožto imigrantů se mi zdál jako takové stěžejní téma knihy a na mě osobně to dosti zapůsobilo.
Autorka totiž ví, o čem píše a podává své zkušenosti velmi reálným způsobem, nesnaží se to nijak přikrášlit. A jestli si něco takového nezažila sama, určitě si to zažil někdo z jejího blízkého okolí. A zrovna v dnešní době s tím, jaká atmosféra kolem imigrantů je, je podle mě autorčin pohled důležitý.
V knize významnou roli sehrává i rasová otázka. Dokud se Ifemelu nepřestěhovala do Ameriky, nikdy ji nenapadlo nad ničím podobným dumat. To až v Americe otázka rasy vyvstala. Musím říct, že v tomhle směru autorka jistě vyvolává spoustu podnětů k zamyšlení. Také mi tahle kniha posloužila k lepší informovanosti ohledně situace rasové otázky v Americe. Pomohlo mi to definitivně zahodit růžové brýle - já naivní jsem si totiž do nedávné doby říkala, že to tak hrozné přece být nemůže. Jenže ono je. Přijde mi vážně smutné, v jakém světě to dnes žijeme.
Dobré je, že autorka se nezabývá pouze Amerikou, ale staví do kontrastu i Evropu. Obinze totiž skončí ve Velké Británii, skrze což se autorka snaží ilustrovat, jak to lidé vnímají na druhé straně oceánu.
Část autorčina vyprávění se odehrává v době, kdy na pozici amerického prezidenta kandidoval poprvé Barack Obama. Zachycuje, jak tahle velká událost byla v Americe vnímána a to i jak byla vnímána přímo Afroameričany. Tuhle část knihy jsem velice ocenila.
A jako takový zajímavý prvek dnešního moderního světa tu vystupuje blogování. Těžko říct, jak moc se průměrný člověk v blogování vyzná a jak moc si uvědomuje, že takový blog může fungovat i jako určitá forma výdělku. Vzhledem k tomu, že sama bloguji (i když pouze pro radost), tak jsem tohle téma v knize ocenila též.
Nemyslete si ale, že se autorka snaží svého čtenáře jen moralizovat a poučovat. Jistě, snaží se vás vzdělat, ale takovým nenásilným způsobem. Ta kniha totiž jinak je v podstatě romantický příběh. Kniha o dvou milencích, kteří jsou stíháni osudem, relativně násilně odděleni, aby se spolu zase shledali. Ale nebojte, žádný kýč to není, o to je postaráno díky hloubce, kterou kniha jinak má. A ten konec se mi také líbil. Tak krásně nedefinitivní.
Zkrátka a dobře si myslím, že Amerikána za vaši pozornost stojí, už jen kvůli tomu, abyste si na ni vytvořili svůj vlastní názor. Pokud se do ní pustíte, můžete si být jisti, že dostanete velice čtivý příběh (já to prakticky nemohla odložit), který ve vás vyvolá mnoho myšlenek a možná vám i v některých ohledech otevře oči. Dostanete knihu s netypickým prostředím (alespoň na naše poměry) a sympatickými hrdiny, o jejichž osudy se budete zajímat.
A aby to bylo opravdu jasné, já osobně jsem se do knihy zamilovala. Hodnotím ji 100% a bez pochyby ji zařadím mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce přečetla. Také budu autorce věnovat další pozornost, rozhodně si přečtu nějakou její další tvorbu. No a samozřejmě si knihu zaběhnu do knihkupectví pořídit, protože tohle musím mít doma ve fyzické podobě!
A jako takový zajímavý prvek dnešního moderního světa tu vystupuje blogování. Těžko říct, jak moc se průměrný člověk v blogování vyzná a jak moc si uvědomuje, že takový blog může fungovat i jako určitá forma výdělku. Vzhledem k tomu, že sama bloguji (i když pouze pro radost), tak jsem tohle téma v knize ocenila též.
Nemyslete si ale, že se autorka snaží svého čtenáře jen moralizovat a poučovat. Jistě, snaží se vás vzdělat, ale takovým nenásilným způsobem. Ta kniha totiž jinak je v podstatě romantický příběh. Kniha o dvou milencích, kteří jsou stíháni osudem, relativně násilně odděleni, aby se spolu zase shledali. Ale nebojte, žádný kýč to není, o to je postaráno díky hloubce, kterou kniha jinak má. A ten konec se mi také líbil. Tak krásně nedefinitivní.
Zkrátka a dobře si myslím, že Amerikána za vaši pozornost stojí, už jen kvůli tomu, abyste si na ni vytvořili svůj vlastní názor. Pokud se do ní pustíte, můžete si být jisti, že dostanete velice čtivý příběh (já to prakticky nemohla odložit), který ve vás vyvolá mnoho myšlenek a možná vám i v některých ohledech otevře oči. Dostanete knihu s netypickým prostředím (alespoň na naše poměry) a sympatickými hrdiny, o jejichž osudy se budete zajímat.
A aby to bylo opravdu jasné, já osobně jsem se do knihy zamilovala. Hodnotím ji 100% a bez pochyby ji zařadím mezi to nejlepší, co jsem v letošním roce přečetla. Také budu autorce věnovat další pozornost, rozhodně si přečtu nějakou její další tvorbu. No a samozřejmě si knihu zaběhnu do knihkupectví pořídit, protože tohle musím mít doma ve fyzické podobě!
Za poskytnutí recenzního e-výtisku velice děkuji Nakladatelství Host.
Knihu si můžete pořídit i přímo na stránkách nakladatelství.
Údaje o knize
Česká název: Amerikána
Originální název: Americanah
Autor: Chimamanda Ngozi Adichie
Přeložil: Petr Štádler
Nakladatelství: Host, 2017
Počet stran. vazba: 550 stran, hardback
Hodnocení na GoodReads: 4,24/5 (119 219 hodnotících)
Pôvodne na mňa táto kniha pôsobila zložito, ale teraz by som si ju už chcela prečítať. :)
OdpovědětVymazatMáš pravdu, že jsem si také myslela, že to bude složitá knížka, plná politiky a tak. Avšak toho se určitě bát nemusíš, opravdu je to pořád spíše ta romantika. :) I když tedy s větší hloubkou a rozměrem, než klasické romantiky mívají. :D :)
Vymazat