Kniha z florbalového prostředí

Obrovskou součást života sourozenců Adama a Kateřiny tvoří florbal. I když florbal je celkově na jejich malém městě velice populární. Adamův školní tým teď čekají rozhodující zápasy v soutěži o krajský pohár. Atmosféra na hřišti jen a jen houstne. Bohužel to samé platí i o atmosféře u Adama doma. Adama tak trápí palčivé otázky - nerozvedou se rodiče? Podaří se jim vyhrát krajský pohár? A co krásná Eliška, mohlo by mezi nimi být něco víc než jen přátelství?

Petra Dvořáková je česká spisovatelka a scénáristka. Píše jak knihy pro děti (Julie mezi slovy, Flouk a Líla), tak i knihy pro dospělé čtenáře (Sítě či Já jsem hlad). Každý má svou lajnu je její první kniha pro náctileté. Inspirací pro tento román jí bylo to, že její synové florbal také hrají. Více si o knížce můžete přečíst i v rozhovoru, který vyšel v hostovské Kavárně.

Od Petry Dvořákové jsem pár let zpátky četla její dětskou knihu Julie mezi slovy a opravdu jsem si ji zamilovala. Doma mám i autorčiny Sítě, na které se tedy stále teprve chystám. Nicméně když jsem zaregistrovala její novou knížku Každý má svou lajnu a zjistila jsem, že se to má věnovat florbalu, hned jsem si ji chtěla přečíst! U nás na gymnáziu se florbal také jako jediný sport opravdu prožíval, tak jsem se i těšila, že si na tohle období hezky zavzpomínám.

A nakonec jsem toho dostala mnohem víc než jen florbal! Autorka se totiž zabývá i rodinnými vztahy - vztahy mezi sourozenci, mezi rodiči a i mezi dětmi a rodiči. Velkou roli zde hraje otázka rozvodu, stejně jako v její knize Julie mezi slovy. Nicméně v této knize je tahle otázka zpracována z trochu jiného pohledu - přece jenom mezi dítětem a dospívajícím je rozdíl. Líbilo se mi, jak autorka zachytila tu nejistotu, když děti vlastně nevědí, na čem jsou a přitom by chtěly mít jasno. Dospělí by si opravdu měli uvědomit, že v některých situacích je lepší si se svým potomkem sednout a otevřeně si s ním promluvit, než to jen mlčky přecházet.

Autorka se věnuje i otázce předsudků a rychlých soudů, což je obzvlášť pro dospívající dosti typické. Snaží se ukázat, že ne všechno je tak, jak se zdá a že je dobré vyslechnout i tu druhou stranu, než dotyčného odsoudíte.

Ve své knize ilustruje i sílu přátelství a důležitost solidarity, z čehož jsem také měla velkou radost.

Musím říct, že kniha po příběhové stránce není nijak komplikovaná, ale to ani nebylo autorčiným cílem - vždyť ta knížka má sotva sto padesát stránek. Proto vůbec nevadí, že se dá snadno předvídat, jak příběh dopadne. Avšak i tak se našly části, se kterými mě autorka překvapila. 

Hloubka postav naprosto odpovídá délce knihy a typu příběhu, nicméně v tomto případě to ani není mínusem, protože jde o postavy snadno oblíbitelné a věřím, že čtenář nebude mít problém se s nimi alespoň trochu ztotožnit. 

Mám-li to shrnout, tak pokud se do Každý má svou lajnu od Petry Dvořákové pustíte, získáte naprosto milou a oddechovou jednohubku. Vážně, tohle budete mít přečtené na jedno posezení. Po přečtení ve vás kniha jistě zanechá příjemný pocit a chuť vyrazit na florbalový zápas.
Knihu pak ale doporučuji spíše mladším čtenářům než starším. A obzvlášť ji doporučuji těm, kteří se sami zajímají o florbal či se chystají na střední školu (nebo tam čerstvě jsou). Netvrdím, že kniha nemůže bavit i staršího čtenáře - pokud si chcete odpočinout a zavzpomínat, jak jste to na střední měli vy, mohla by vás kniha zaujmout též. 

Pokud to chcete číselně, získala by kniha 75% a já jdu omrknout, co dalšího bych si od paní Dvořákové přečetla.

Za poskytnutí recenzního e-výtisku velice děkuji Nakladatelství Host.

Knihu si můžete pořídit i přímo na stránkách nakladatelství.

Údaje o knize

Název: Každý má svou lajnu

Autor: Petra Dvořáková

Nakladatelství: Host, 2017

Počet stran, vazba: 144 stran, hardback