Liesl se sice vrátila z podzemí zpět domů, a i když si předsevzala, že zapomene a bude mezi lidmi žít naplno, stejně se stále ve vzpomínkách vrací ke svému uhrančivému mládenci. Chce skládat hudbu, ale nemůže opět nalézt svůj hlas. Všechno je pro ni čím dál těžší - její rodina upadá do finanční tísně, její bratr Josef je ztracen bůh ví kde, a k tomu začnou lidé umírat za podivných okolností - zasažení skřítky, tak tomu říkají. Liesl si čím dál víc uvědomuje, že svět není v rovnováze, byla porušena pradávná pravidla. Podaří se Liesl rovnováhu obnovit a zachránit ty, na kterých jí záleží?
S. Jae-Jones, zvaná JJ, je americká autorka korejského původu, která se narodila a vyrostla ve slunečném Los Angeles. Nějakou dobu žila v New Yorku, teď bydlí na jihu USA. Má slabost pro adrenalinové sporty. Debutovala románem Píseň zimy, na který navazuje právě Píseň stínů. Na příští rok chystá úvod nové série - Guardians of Dawn, což by měla být čtyřdílná fantasy série inspirovaná kulturou východní Asie.
Píseň zimy patří k těm knihám, co mezi čtenáři vyvolaly značně rozporuplné reakce. Buď si ji člověk zamiloval, nebo se mu naopak vůbec nelíbila. Já jsem se zařadila k té první skupince - Píseň zimy mě naprosto okouzlila, příběhu Liesl a Krále duchů jsem bezprostředně propadla. Na Píseň stínů jsem tedy byla zvědavá, toužila jsem zjistit, jak to s Liesl a jejími milovanými dopadne.
Ještě než se dostanu k mému názoru na samotnou knihu, musím upozornit na poznámku autorky, která je na začátku a kterou opravdu doporučuji si přečíst. Za prvé v ní varuje, že čtení této knihy by každému nemuselo být pohodlné vzhledem k těm temným myšlenkám, které zde popisuje. Za druhé objasňuje, že Liesl trpí bipolární poruchou, což všechno vysvětluje! Ty její střídavé změny nálad, které některé čtenáře tolik rozčilovaly, nebyly jen z vrtochu autorky. Vážně nechápu jak to, že mě to nenapadlo už dřív!
V Písni stínů má Lieslina nemoc ještě větší prostor, tak nějak je to středobodem celé knihy. Autorka klade velký důraz na otázku šílenství a na fakt, že šílenství není tak snadné jednoznačně definovat. Liesl nedokáže říct, co je skutečné a co je jen v její hlavě, a stejně tak autorka mate samotného čtenáře. Ta hranice mezi realitou a fantazií je tu opravdu tenká.
Píseň stínů je o tom, co Liesl prožívá, o jejích pocitech a emočním vývoji. Poznává samu sebe, zpochybňuje svá rozhodnutí, žije ve vzpomínkách. Častokrát má vážně temné myšlenky a autorka se nebojí je opravdu bravurně popsat. Není to veselá kniha, naopak je plná drásavých pocitů. Na tomto jen nádherně vyniká, jak skvěle umí autorka psát.
S postavami je to v této knize hrozně složité. Nemůžu říct, že bych je měla přímo ráda, avšak všechno jsem s nimi prožívala. Tentokrát kromě Liesl dostává víc prostoru i její bratr Josef, pro kterého mi častokrát doslova pukalo srdce. Na druhou stranu má ale Král duchů prostoru málo, což mě velmi mrzelo, protože v první knize to pro mě byl jeden z nejoblíbenějších prvků.
Jelikož tam Král duchů příliš nevystupoval, kniha ztratila tu dynamiku, která mezi ním a Liesl panovala v prvním díle. To byla ohromná škoda, protože i díky tomu jsem si Píseň zimy tolik užívala. Pouze ke konci je pár střípků.
Ona Píseň stínů celkově není příliš bohatá na děj, to vám musím přiznat. Přišlo mi, že autorka v příběhu lehce zmatečně skáče, různě se vracela do minulosti, pak zase skákala mezi postavami a bylo jen na čtenáři vydumat, proč to tam vlastně je a o koho se to jedná. To mi úplně nesedlo. Celé to působilo dost nevyváženě - začátek je fantastický, překrásně atmosférický jako Píseň zimy. Střed naneštěstí sklouzává až k nudě. Co se týče událostí, je nejzajímavější konec, kde autorka čtenáři poskytne rozuzlení příběhu Liesl a jejího Krále duchů.
Co mě ale neskutečně překvapilo a nadchlo je fakt, že se ta kniha částečně odehrává v Čechách! A vystupuje tam český hrabě Procházka s chotí. Čechy se u zahraničních autorů tak často nevyskytují, takže vždycky, když je někde objevím, mám z toho radost.
Abych to teda shrnula - pokud se vám líbila Píseň zimy, určitě si přečtěte i Píseň stínů. Ovšem počítejte s tím, že ta kniha je spíše o tom, co Liesl vnitřně prožívá než o tom, co dělá. Mně samotné chyběla ta dynamika mezi Liesl a Králem duchů, která se mi na prvním příběhu tolik líbila. Jak se to odehrává v našem světě, přišla jsem o tu neskutečnou atmosféru podzemního království. Avšak na druhou stranu jsem získala uspokojivé uzavření příběhu Liesl.
Číselně bych hodnotila 75%.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji společnosti Albatros Media.
Knihu si můžete objednat na stránkách e-shopu.
Údaje o knize
Český název: Píseň stínů
Originální název: Shadowsong
Autor: S. Jae-Jones
Přeložila: Tereza Frantová
Série: Píseň zimy
Díl: 2.
Nakladatelství: CooBoo, 2018
Počet stran, vazba: 352 stran, hardback
Hodnocení na GoodReads: 3,6/5 (3 340 hodnotících)
Já jsem Píseň zimy četla, ale abych řekla pravdu, spíš mě ta knížka zklamala, než oslovila. Čekala jsem, jestli další díl nepřinese něco nového... Pro někoho je to nejspíš zajímavé čtení, možnost sledovat a vžít se do Liesl, ale já po pokračování přece jen nejspíš nesáhnu.
OdpovědětVymazatJasně, to naprosto chápu. On pokud ti nesedl ten první díl, je zbytečné se trápit s tím druhým. :)
Vymazat