Naomi Novik je americká autorka polsko-litevského původu, narodila se roku 1973 v New Yorku, kde i stále se svým manželem žije. Na Brownově univerzitě studovala anglickou literaturu, na Kolumbijské univerzitě zase počítačovou vědu. Nějakou dobu pracovala na vývoji počítačové hry, než si uvědomila, že by příběhy radši psala na papír. Debutovala s románem Drak jeho veličenstva, což je první díl ze série Temeraire - pět dílů vyšlo i česky u nakladatelství Argo. Nicméně čtenářsky nejpopulárnější se staly její pohádkami inspirované knížky Ve stínu Hvozdu (za tu získala i cenu Nebula) a Spinning Silver.
S Naomi Novik jsem se seznámila v jejím debutu Drak jeho veličenstva, což jsem teda četla skoro šest let zpátky, ale tenkrát se mi to vážně líbilo a dodnes mě mrzí, že jsem se sérií dál nepokračovala. Každopádně jsem věděla, že se jedná o velice šikovnou autorku, proto jsem si Uprooted - Ve stínu Hvozdu chtěla již od vydání přečíst. Ani jsem už nevěřila, že by tohle mohlo být jednou česky, když nakladatelství Host představilo svůj ediční plán na rok 2019 a tam to konečně bylo! Tož bylo jasné, že si to nesmím nechat ujít.
Ve stínu Hvozdu pokračuje v trendu posledních let a čerpá ze slovanských pohádek a folklóru. Nejsem si jistá, jestli je tohle založené na nějaké konkrétní pohádce, podle mě ne, avšak dají se tu najít prvky pro pohádky typické - mocný čaroděj, rádoby rytíř ve stříbrné zbroji, statečná dívka, boj dobra se zlem. Jen tedy autorka bere tyto pohádkové stereotypy a mění je k obrazu svému. Vlastně jediná postava, o které s jistotou vím, že byla založená na pohádkové verzi, je čarodějka Jaga, i když i ta se od Baby Jagy dost liší.
Ten dojem slovanství v této knize vyvolávají především ta jména. Máte tu království Polnja, které je ve válce s královstvím Rosja. Hlavní hrdinka je Agnieszka z Dwerniku. V podobném výčtu bych mohla pokračovat dál. Plus ten popis prostředí poměrně sedí na naše krajiny.
Ta pohádková atmosféra převládá skoro přes celou knihu. Na začátku je to takové okouzlující, postupně to ale potemní, až to začne připomínat spíš pohádky ve stylu bratří Grimmů. Autorka se s tím u řady scén vážně nepáře a dokáže čtenáři nahnat strach. Ty lidové pohádky sloužily jako varování, proč něco nedělat, a tahle kniha doslova křičí, ať nikdo nechodí do temného lesa sám.
Jelikož se jedná o fantasy, nechybí tu magie, kterou autorka pojala hezky po svém a s dávkou kreativity, přestože jsem si všimla, že to tak spousta lidí nevidí. Na jednu stranu to chápu - čaruje se tu s pomocí slov, což může působit nudně, ještě když to vypadá, že ta slova nemají žádný řád. Autorka ale ten proces čarování popisuje strašně dobře - alespoň co se Agnieszky týče, z jejího pohledu jde o to, jak dané slovo vysloví, jak to celé procítí, jak tím nechá tu magii proudit. Sama jsem si to dokázala naprosto živě představit a vážně se mi toto čarování zarylo pod kůži.
Co se týče příběhu, bylo to dost jiné, než jsem vlastně čekala. Upřímně jsem si myslela, že to bude plynout pomaleji, že tam půjde spíš o ten vztah mezi Agnieszkou a Drakem, že tam půjde o to, jak se Agnieszka s tím světem a se svými schopnostmi seznamuje. Tohle nakonec zabralo pouhý zlomek knihy, která je jinak dějově mnohem bohatší. Je tam řada zvratů, které většinou překvapí, ovšem jak nad tím teď přemýšlím, mám dojem, že to bylo takové uspěchané. Špatně se mi to vysvětluje, ale přišlo mi, že se tam nic, nic nedělo, a pak najednou hrrr - rychle přišel nějaký zvrat, aby se to dalo do pohybu, avšak bez toho, aby se k tomu předtím budovala nějaká cesta. A já mám radši nějakou tu gradaci.
Nejucelenější podle mě byla první pětina a ta poslední pětina, to jsou za mě ty nejzdařilejší části knihy. Nicméně i tak je ten příběh výrazně promyšlenější, než v řadě jiných knih. A zakončení bylo výborné.
Ovšem jako největší slabinu vnímám ty postavy. Postavy jsou takové nijak, bez pořádného charakteru a vývoje. Čaroděj Drak je egoistický hulvát, který Agnieszku s chutí označuje za hlupačku a nemehlo. Což bych i překousla, někteří lidé takový jsou, ale to by si Drak musel projít nějakým vývojem, kde by autorka ukázala, kdy a proč u něho došlo ke změně. K čemuž nedojde, protože to s ním autorka kolem poloviny utne a vrátíme se k němu zase až ke konci, kde na to již není čas.
Dále je tu Agnieszka, která je popsaná jako obyčejná, hrozně nešikovná, nemotorná, ušmudlaná, ale ve skutečnosti je výjimečná svou kouzelnou mocí, a když se dobře obleče, ani nevypadá špatně. Z toho se mi chtělo až plakat, protože tohle je jedno z největších klišé, co ohledně postav můžete v knihách najít. Když ale pominu toto, tak Agnieszka naštěstí jistým vývojem prošla a s rostoucím počtem stran mi nakonec i přirostla k srdci.
Vedlejší postavy nijak zvlášť nevyčnívají, spousta z nich v příběhu sehraje pouze malou roli. Výjimkou je snad jen Kasia, nejlepší přítelkyně Agnieszky, kterou jsem já osobně měla moc ráda.
Co se mi hodně líbilo bylo přátelství mezi Kasiou a Agnieszkou. S takhle silným ženským přátelstvím jsem se v knize dlouho nesetkala a musím za to autorku vážně moc pochválit.
Naopak mi nesedla ta romantika. Přišla mi nucená a teoreticky byla založená jen na tom, že magická moc těch dvou se přitahovala. To, že je k sobě něco táhlo, bych chápala a akceptovala, kdyby tomu autorka nezačala dodávat ten podtón osudové lásky. Zkrátka bych se bez jakékoliv romantické linky obešla.
Málem bych zapomněla okomentovat fakt, že jako hlavní záporná entita tu působí ten Hvozd. Že zní divně, že by les byl zápornou "postavou"? Jo, já vím. Jenže tahle kniha dokazuje, že přesně něco takového jde! Navíc ten Hvozd funguje jako záporná "postava" mnohonásobně lépe než v kdejakých jiných knihách. Opravdu z něho má člověk nahnáno, protože nikdy nevíte, co dalšího Hvozd udělá. Hvozd vskutku není tak snadné porazit. Zároveň to ale není jasně černobílá "postava", jak zjistíte, když si tu knihu přečtete, což bylo také výborné.
Jak je vidno, tahle kniha ve mně vyvolala menší dávku rozporuplných pocitů. Pojďme si to ale shrnout. Co se mi na tom líbilo - ta knížka je výborně napsaná (a dle mého ještě lépe přeložená), díky čemuž byla pro mě neskutečně čtivá a stránky mi mizely pod rukama. To prostředí a ta magie jsou za mě skvělé. Hvozd jako záporná "postava" byl neskutečný, i když z dalších postav jsem spíš v rozpacích. Přátelství mezi Kasiou a Agnieszkou mě nadchlo, ta romantická linka spíš ne. Příběh je dobře vymyšlený, i když na mé poměry místy uspěchaný, a nejvíc se mi líbil úvod a konec. Čtení mě ale bavilo a já jsem se ke knize vracela ráda.
Takže i přes ty nedostatky ji můžu doporučit. Pořád to byla dobrá kniha a já věřím, že má šanci zaujmout spoustu čtenářů. Je totiž pravda, že kdybych neměla přečtenou Winternight Trilogy (první díl The Bear and the Nightingale) od Katherine Arden, což je má velká srdcovka, asi bych se na Ve stínu Hvozdu dívala ještě jinak. Takhle jsem to ale s Medvědem a slavíkem srovnávala a knížka od Katherina Arden z toho zkrátka vyšla lépe. Každopádně pokud vás Medvěd a slavík bavilo, určitě se na Ve stínu Hvozdu podívejte též.
Číselně hodnotím 80% a těším se, až si přečtu Spinning Silver!
S Naomi Novik jsem se seznámila v jejím debutu Drak jeho veličenstva, což jsem teda četla skoro šest let zpátky, ale tenkrát se mi to vážně líbilo a dodnes mě mrzí, že jsem se sérií dál nepokračovala. Každopádně jsem věděla, že se jedná o velice šikovnou autorku, proto jsem si Uprooted - Ve stínu Hvozdu chtěla již od vydání přečíst. Ani jsem už nevěřila, že by tohle mohlo být jednou česky, když nakladatelství Host představilo svůj ediční plán na rok 2019 a tam to konečně bylo! Tož bylo jasné, že si to nesmím nechat ujít.
Ve stínu Hvozdu pokračuje v trendu posledních let a čerpá ze slovanských pohádek a folklóru. Nejsem si jistá, jestli je tohle založené na nějaké konkrétní pohádce, podle mě ne, avšak dají se tu najít prvky pro pohádky typické - mocný čaroděj, rádoby rytíř ve stříbrné zbroji, statečná dívka, boj dobra se zlem. Jen tedy autorka bere tyto pohádkové stereotypy a mění je k obrazu svému. Vlastně jediná postava, o které s jistotou vím, že byla založená na pohádkové verzi, je čarodějka Jaga, i když i ta se od Baby Jagy dost liší.
Ten dojem slovanství v této knize vyvolávají především ta jména. Máte tu království Polnja, které je ve válce s královstvím Rosja. Hlavní hrdinka je Agnieszka z Dwerniku. V podobném výčtu bych mohla pokračovat dál. Plus ten popis prostředí poměrně sedí na naše krajiny.
Ta pohádková atmosféra převládá skoro přes celou knihu. Na začátku je to takové okouzlující, postupně to ale potemní, až to začne připomínat spíš pohádky ve stylu bratří Grimmů. Autorka se s tím u řady scén vážně nepáře a dokáže čtenáři nahnat strach. Ty lidové pohádky sloužily jako varování, proč něco nedělat, a tahle kniha doslova křičí, ať nikdo nechodí do temného lesa sám.
Jelikož se jedná o fantasy, nechybí tu magie, kterou autorka pojala hezky po svém a s dávkou kreativity, přestože jsem si všimla, že to tak spousta lidí nevidí. Na jednu stranu to chápu - čaruje se tu s pomocí slov, což může působit nudně, ještě když to vypadá, že ta slova nemají žádný řád. Autorka ale ten proces čarování popisuje strašně dobře - alespoň co se Agnieszky týče, z jejího pohledu jde o to, jak dané slovo vysloví, jak to celé procítí, jak tím nechá tu magii proudit. Sama jsem si to dokázala naprosto živě představit a vážně se mi toto čarování zarylo pod kůži.
Nejucelenější podle mě byla první pětina a ta poslední pětina, to jsou za mě ty nejzdařilejší části knihy. Nicméně i tak je ten příběh výrazně promyšlenější, než v řadě jiných knih. A zakončení bylo výborné.
Ovšem jako největší slabinu vnímám ty postavy. Postavy jsou takové nijak, bez pořádného charakteru a vývoje. Čaroděj Drak je egoistický hulvát, který Agnieszku s chutí označuje za hlupačku a nemehlo. Což bych i překousla, někteří lidé takový jsou, ale to by si Drak musel projít nějakým vývojem, kde by autorka ukázala, kdy a proč u něho došlo ke změně. K čemuž nedojde, protože to s ním autorka kolem poloviny utne a vrátíme se k němu zase až ke konci, kde na to již není čas.
Dále je tu Agnieszka, která je popsaná jako obyčejná, hrozně nešikovná, nemotorná, ušmudlaná, ale ve skutečnosti je výjimečná svou kouzelnou mocí, a když se dobře obleče, ani nevypadá špatně. Z toho se mi chtělo až plakat, protože tohle je jedno z největších klišé, co ohledně postav můžete v knihách najít. Když ale pominu toto, tak Agnieszka naštěstí jistým vývojem prošla a s rostoucím počtem stran mi nakonec i přirostla k srdci.
Vedlejší postavy nijak zvlášť nevyčnívají, spousta z nich v příběhu sehraje pouze malou roli. Výjimkou je snad jen Kasia, nejlepší přítelkyně Agnieszky, kterou jsem já osobně měla moc ráda.
Co se mi hodně líbilo bylo přátelství mezi Kasiou a Agnieszkou. S takhle silným ženským přátelstvím jsem se v knize dlouho nesetkala a musím za to autorku vážně moc pochválit.
Naopak mi nesedla ta romantika. Přišla mi nucená a teoreticky byla založená jen na tom, že magická moc těch dvou se přitahovala. To, že je k sobě něco táhlo, bych chápala a akceptovala, kdyby tomu autorka nezačala dodávat ten podtón osudové lásky. Zkrátka bych se bez jakékoliv romantické linky obešla.
Málem bych zapomněla okomentovat fakt, že jako hlavní záporná entita tu působí ten Hvozd. Že zní divně, že by les byl zápornou "postavou"? Jo, já vím. Jenže tahle kniha dokazuje, že přesně něco takového jde! Navíc ten Hvozd funguje jako záporná "postava" mnohonásobně lépe než v kdejakých jiných knihách. Opravdu z něho má člověk nahnáno, protože nikdy nevíte, co dalšího Hvozd udělá. Hvozd vskutku není tak snadné porazit. Zároveň to ale není jasně černobílá "postava", jak zjistíte, když si tu knihu přečtete, což bylo také výborné.
Jak je vidno, tahle kniha ve mně vyvolala menší dávku rozporuplných pocitů. Pojďme si to ale shrnout. Co se mi na tom líbilo - ta knížka je výborně napsaná (a dle mého ještě lépe přeložená), díky čemuž byla pro mě neskutečně čtivá a stránky mi mizely pod rukama. To prostředí a ta magie jsou za mě skvělé. Hvozd jako záporná "postava" byl neskutečný, i když z dalších postav jsem spíš v rozpacích. Přátelství mezi Kasiou a Agnieszkou mě nadchlo, ta romantická linka spíš ne. Příběh je dobře vymyšlený, i když na mé poměry místy uspěchaný, a nejvíc se mi líbil úvod a konec. Čtení mě ale bavilo a já jsem se ke knize vracela ráda.
Takže i přes ty nedostatky ji můžu doporučit. Pořád to byla dobrá kniha a já věřím, že má šanci zaujmout spoustu čtenářů. Je totiž pravda, že kdybych neměla přečtenou Winternight Trilogy (první díl The Bear and the Nightingale) od Katherine Arden, což je má velká srdcovka, asi bych se na Ve stínu Hvozdu dívala ještě jinak. Takhle jsem to ale s Medvědem a slavíkem srovnávala a knížka od Katherina Arden z toho zkrátka vyšla lépe. Každopádně pokud vás Medvěd a slavík bavilo, určitě se na Ve stínu Hvozdu podívejte též.
Číselně hodnotím 80% a těším se, až si přečtu Spinning Silver!
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Host.
Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.
Údaje o knize
Český název: Ve stínu Hvozdu
Originální název: Uprooted
Autor: Naomi Novik
Přeložil: Milan Žáček
Počet stran, vazba: 500 stran, paperback
Nakladatelství: Host, 2019
Hodnocení na GoodReads: 4,10/5 (121 072 hodnotících)
Ja milujem jej tvorbu! Čítať Uprooted alebo Spinning Silver bolo pre mňa menší zážitok, neviem zatiaľ aký je preklad, ale v angličtine to bolo neskutočné. A úprimne Spinning Silver mi prišlo oveľa lepšie a prepracovanejšie, takže rozhodne sa máš na čo tešiť.
OdpovědětVymazatHej, podle mě je ten překlad hodně dobrý. Kousek jsem si i porovnávala s angličtinou a mám pocit, že v té češtině dokonce ještě víc vyzní ta inspirace pohádkou i v tom stylu psaní. Fakt si myslím, že tohle je v tom překladu i lepší než v originále. :) No já si myslím, že se mi Spinning Silver bude líbit víc, tak jsem zvědavá!
Vymazatje to založené na Polské pohádce, kterou autorce vyprávěla snad maminka/babička.... pohádka je o dívce, co jde začarovaného lesa zachránit zatoulanou krávu a nakonec i les odčaruje
OdpovědětVymazatČetla jsem už pár recenzí na Ve stínu hvozdu a stále více a více jsem na to zvědavá!
OdpovědětVymazatMám dokonce knihu i doma, je to pár týdnu, co jsem si ji pořídila, ale nevím, kam dřív skočit. :D
Určitě si ji přečíst chci, dokonce jsem si myslela, že si ji přečtu v angličtině, protože je to už pár let, co mě na ni jedna má oblíbená blogerka, která ale už bohužel není aktivní, nalákala. Jenže jsem se bála úrovně angličtiny, takže jsem velmi ráda, že vyšla v češtině a doufám, že se dočkáme i druhého dílu!