Přeskočit na hlavní obsah

Drsná fantasy z pera autora knihy Illuminae / Nikdynoc

Když bylo Mie Corverové deset let, byl její otec odsouzen za zradu a veřejně popraven, což Mia viděla na vlastní oči. Její rodina ten den přišla o všechno - majetek jim byl zabaven, titul sebrán. Miina matka byla uvržena do toho nejhoršího vězení a to dokonce i společně s jejím nedávno narozeným synem. Mia měla zemřít, avšak objevila v sobě moc, o které netušila, že ji má, a uprchla. Zapřísahala se, že svou rodinu pomstí. Proto se o šest let později vydává vyhledat Rudou církvi, kde chce projít tvrdým výcvikem, který by z ní měl udělat jednoho z nejobávanějších zabijáků v zemi. Podaří se Mie v jejích cílech uspět?

Jay Kristoff je populární australský autor, který nastartoval svou spisovatelskou kariéru sérií The Lotus War, avšak pozornost širší společnosti získal až s knihou Illuminae, kterou napsal společně s Amie Kaufman - z této spolupráce vzešla i novinka Aurora Rising. Jay napsal ještě sérii Lifelike, na příští rok chystá upírský román Empire of the Vampire. Nikdynoc je pak první díl z trilogie, druhý díl se jmenuje Godsgrave a třetí je Darkdawn.

Nikdynoc mě zaujala už při vydání v angličtině, nebyla jsem si ale jistá, jestli se do knihy pouštět, protože jsem na ni ze zahraničí slyšela několik dost negativních ohlasů, ovšem pak se na mě začala valit i vlna nadšení, kdy mi bylo říkáno, že si Nikdynoc prostě musím přečíst. Nakonec jsem si počkala na české vydání, které ovšem také vyvolalo pěkně velký rozruch - přišla totiž otázka, jestli Nikdynoc je young adult fantasy nebo fantasy pro dospělé? Svůj názor vám sdělím ke konci.

Začnu s prostředím. Kristoff má ten svůj svět neskutečně vymazlený. Promyšlený do veškerých detailů, s komplexní mytologií a božstvem, s pečlivě vystavěným systémem vlády. Máte v tom světě různé kultury a rasy. Funguje tam zajímavý systém magie. A také víte, že ten svět za sebou už má nějakou historii, minulost. U fantasy knih tuhle propracovanost vítám a vlastně i požaduji, abych ji mohla označit za kvalitní. Takže v tomhle směru u mě z Nikdynoci převládá nadšení.

Ovšem o něco méně nadšená jsem ze stylu psaní. Za prvé - Kristoff miluje popisy. Popisy plné přirovnáních, se kterými ale byl na mé poměry až příliš kreativní. Hlavně prvních sto stran se v tom doslova vyžíval. Jednoduché a jasné věci sděloval čtenáři tím nejsložitějším způsobem, co mohl. Asi se snažil na čtenáře zapůsobit, jak moc je jazykově zručný? To nevím jistě, ale občas mi to přišlo až absurdní, drhlo kvůli tomu tempo příběhu. Naštěstí to Kristoffa pomalu přešlo, Mia se dostala do styku s ostatními postavami, proto se vyprávění začalo skládat převážně z dialogů, díky čemuž ta kniha krásně odsýpala.

Jediným vyrušením pak byly ty poznámky pod čarou, o kterých jste jistě už slyšeli. Mně osobně zrovna ty nevadily, právě na nich bylo vidět, jak moc má Kristoff svůj svět promyšlený. Navíc jak sám autor říká - pokud nechcete, poznámky číst nemusíte. Žádná zásadní informace by vám utéct neměla.

Nicméně s těmi popisy není Kristoff jen dosti kreativní, ale i hodně otevřený. Neupejpá se zapojit násilné scény, kde teče krev proudem a vylézají vnitřnosti ven. Zachází až do nechutných podrobností - ovšem uznávám, že jsem nikdy neměla pocit, že by to bylo jen na efekt, pro potřebu čtenáře šokovat. To ne - prostě jen popsal, co se reálně děje. A jo, je tu i ten graficky popsaný sex. 
Také je to plné vulgarismů, což ale mně osobně nevadilo, protože k tomu násilí a špinavému prostředí to sedí.

Určitě by to chtělo, abych se vyjádřila k postavám. Musím se přiznat, že Mia na mě ze začátku působila dost jako Mary Sue - všechno jí dobře vycházelo a nic jí nenahánělo strach. Díky bohu mě Kristoff brzo přesvědčil, že Mia žádná Mary Sue není. Podal logický a dosti originální důvod pro to, jak je Mia statečná. Také jí ani zdaleka nevyšlo všechno, jak by si přála, nebyla dokonalá. Právě naopak - vyklubala se z ní neskutečně zajímavá postava, která měla hloubku a ani zdaleka nebyla jasně dobrá či špatná. Dalo by se říct, že s každou kapitolou jsem ji milovala víc a víc. Hlavně Mie jsem tu roli zabijáka věřila. No a Miin ne-kocour pan Laskavý je taková příjemná třešnička na dortu.
Spokojená jsem i se zbylým osazenstvem knihy. Každý tam má sice různě velkou roli, ale vesměs jde o dobře napsané postavy. U mnohých jsem velmi zvědavá, jestli v pokračování dostanou víc prostoru, vůbec bych se za to nezlobila.

Co se týče příběhu - opět jsem ze začátku byla na vážkách. Rozhodně to bylo dobré, řemeslně vystavěné, mělo to hlavu a patu. Jenže mi to nepřišlo jako něco nového, co bych ještě neviděla. Opět se to změnilo s příchodem do církve a s výukou, která byla dosti rozmanitá a nedalo se dopředu moc odhadnout, co se stane. No ale těch posledních sto stran, ten zvrat, který tomu předcházel? To jsem nečekala - nebo aspoň ne v této formě. Závěr je výborný. Mít po ruce druhý díl, tak už ho čtu.

Na druhou stranu mi v té knize chybělo něco, díky čemuž by mě to celé chytlo a co by mě vyloženě pohánělo číst dál a dál. Jakmile jsem knihu odložila, ani mě to netrápilo, nespěchala jsem k ní zpátky. K tomu momentu "wow, teď hned musím vědět, co bude dál" jsem se dostala až těch posledních sto stran před koncem. To mě docela mrzelo.

Každopádně jako celek knihu rozhodně doporučuji. Pokud se do ní pustíte, získáte originální a do detailů promyšlený svět, výborné postavy a povedený příběh. Jen té knize trochu trvá, než ukáže své kvality. Sama jsem problém měla hlavně s tím stylem psaní a s tím, že mi chyběla nějaká ta esence, co by mě pro knihu totálně nadchla. 
Teď k té otázce, jestli to je či není YA. Já osobně tu knihu vnímám jako fantasy pro dospělé. Přijde mi i nefér ji k YA řadit, protože ta kniha je o třídu výš než většina YA knih. Je promyšlenější, chytřejší, realističtější. Také je mnohem, mnohem násilnější. Ale samozřejmě ať si každý čte to, co chce. 

Číselně knihu hodnotím 85% a těším se na pokračování!

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji společnosti Albatros Media.
Knihu si můžete objednat na stránkách e-shopu.

Údaje o knize
Český název: Nikdynoc
Originální název: Nevernight
Autor: Jay Kristoff
Přeložila: Adéla Michalíková
Série: Nikdynoc
Díl: 1.
Nakladatelství: CooBoo, 2019
Počet stran, vazba: 506 stran, hardback
Hodnocení na GoodReads: 4,32/5 (24 473 hodnotících)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Román pro mládež o vyrovnání se s vinou a žalem / Dopisy ztraceným

Pro Juliet je velice těžké se vyrovnat se smrtí matky, přestože je to už řada měsíců, co k tomu došlo. Většina lidí v jejím okolí čeká, že už se se svým životem posune dál. Juliet ale i nadále pravidelně navštěvuje její hrob, kde pro ni zanechává vlastnoručně psané dopisy. Declan, který na hřbitově za trest provádí veřejně prospěšné práce, jednou dopis najde, přečte, neodolá a odepíše. Juliet je v šoku, když odpověď na svůj dopis najde, nejdřív to vnímá jako útok na své soukromí, avšak neodpustí si odpověď. Juliet a Declan si tak začnou psát, navzájem si sdělují ta největší tajemství, to ale netuší, že se pravidelně potkávají na chodbách školy. Odhalí své identity, nebo navždy zůstanou v anonymitě?

Jana Eyrová a duchové - jde to vůbec dohromady? / Má chudinka Jane

Příběh Jany Eyrové zná snad každý. Jste si ale jistí, že daný příběh je pravdivý? Co když Charlotte Brontëová vynechala pár důležitých detailů jako třeba to, že Jana Eyrová viděla duchy a že na Thornfield Hall strašilo? Co když byl pan Rochester někým jiným, než se zdálo? Opravdu si ho Jana vzala? A nezapomněla se Charlotte zmínit o tajemném panu Blackwoodovi, který pracoval pro společnost, jež měla na starost lovit duchy? A byla Charlotte úplně obyčejná dívka?

Ne každé vítězství přinese člověku štěstí

Jako valoriánská dívka má Kestrel jen dvě možnosti - buď se vdá, nebo vstoupí do armády. Kestrel nestojí ani o jedno. Pro armádu by měla strategické myšlení, ale nemá dostatečnou fyzickou sílu. Na vdávání má až moc ráda svou svobodu. Nejradši by se věnovala hudbě, avšak to je proti všem pravidlům. Kestrel často vybočuje z řady, nicméně když na trhu vydraží otroka za horentní sumu, vyvolá tím poprask. Sama Kestrel netuší, proč to udělala - že by to bylo tím vzdorem, který v otrokovi viděla? Jedno je ale jisté - tohle rozhodnutí ji bude stát více, než si myslela.