Recenze: Tak padne náš svět

Autor: Megan Crewe
Originální název: The Way We Fall
Přeložila: Barbora Čermáková
Série: Tak padne náš svět
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 312 stran, paperback
Nakladatelství: Egmont, 2012
Hodnocení na GoodReads: 3,62/5 (1 350 hodnotících)

Něco málo k ději
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově společně se svým bratrem Drewem a s rodiči. Přestože se na rodiče stále zlobí, že se museli z Toronta přestěhovat zpátky na ostrov, pomalu ale jistě si tu opět začíná zvykat. Jenže pak jednou navštíví svojí kamarádku Rachel doma - kde se setká s jejím otcem, který je už na první pohled nemocný - neustále se drbe, přičemž kůži má rozškrábanou do krve, pořád kašle a chová se podivně přátelsky. Kaelyn radši uteče domů. O pár dní později zjistí, že Rachelin otec zemřel a Rachel je teď také nemocná. Neznámý virus se začíná šířit ostrovem - zanechává za sebou spoustu mrtvých a beznaděj. Nakonec je na ostrov uvalena karanténa - nikdo nesmí z ostrova a ani na ostrov, kdokoliv se pokusí z ostrova dostat má být zastřelen. Avšak i přes všechno neštěstí Kaelyn nalézá novou přítelkyni a vypadá to, že možná i novou lásku.

Autorka a styl psaní
Megan Crewe je kanadská spisovatelka, která vždycky ráda četla knihy a bavilo ji psát. Nakonec se jí v roce 2009 povedlo vydat svojí první novelu - Give Up the Ghost. A o tři roky později pak následoval první díl její nové trilogie - v češtině pod názvem Tak padne náš svět. Příští rok by pak měl vyjít druhý díl - The Lives We Lost. Poslední díl je v plánu na rok 2014.

To, jak je kniha psaná, je svým způsobem odlišné od toho typického vyprávění. Nejdříve se má jednat o dopisy, které Kaelyn píše svému příteli Leovi (ten odešel z ostrova krátce před vypuknutím epidemie, aby mohl studovat na pevnině), ale nemá v úmyslu je někdy odeslat. Postupně se to patrně změní na jakési zápisky do nějakého deníku. Vždy na začátku nové kapitoly máte datum dne, kterého se zápis týká. Někdy máte zápis na každý den, jinde je o den nebo o dva dny skok, aby se to trochu urychlilo. Některé zápisky je vyprávění na více stran, jiné zaberou sotva stránku. Díky tomu se kniha opravdu snadno čte. Místy vám to může přijít jako obyčejné vyprávění, ale pak je dodáno nějaké oslovení právě k Leovi. Mně osobně se tenhle styl psaní líbí, na knize mi nevadil, bavilo mě to číst. :)
Její vyprávění a popisy byly vlastně dost živé - při čtení jsem vážně měla tendenci se škrábat a kašlat. A když mě druhý den vážně začalo škrábat v krku a dostala jsem rýmu, docela jsem dostala strach. :D Až tolik na mě ta kniha zapůsobila - úplně se mi dostala pod kůži.

Příběh, průběh děje
Můžete si říkat - vypuknutí epidemie, to není nic originálního, vždyť je o tom spousta filmů. Ale omyl. Já osobně jsem ještě nečetla knihu na toto téma, proto jsem si jí dost cenila. A tady nejde o to jak vědci přicházejí na léčbu, zkoumají virus, léčí pacienty, atd. V knize jde hlavně o lidi, o jejich příběhy, jak oni něco takového prožívají. Je docela dost barvitě ukázáno jak se lidé v krizových situacích dokáží zachovat pěkně sobecky, agresivně a hloupě. Pro mě byl příběh dost emotivní a kupodivu měl i hodně zvratů. Některé jste předpokládaly, v jiné jste doufaly a další vás naprosto překvapily. :)

Co se týče průběhu děje - nu, díky stylu psaní kniha krásně plyne. A skoro pořád se aspoň něco děje - to je výhoda toho, že nudné a obyčejné dny autorka prostě nemusela popisovat, mohla je bez problémů přeskočit. Jistě, ze začátku se toho děje trochu méně než když na plno vypukne nemoc, ale to se dá omluvit a i přesto se to nečte špatně - aspoň se ze začátku lépe seznámíte s postavami. Mně se celý příběh líbil, kniha se mi četla lehce, dobře a za dva dny jsem ji přelouskala.

Prostředí
Jak je zmíněné výše, všechno se odehrává na ostrově nedaleko pobřeží. Ale víte co by mě zajímalo? Jestli ostrov patří pod americkou nebo kanadskou vládu. :D O tom jsem si po dobu čtení nějak nebyla jistá. Jistě, hádám spíše kanadskou, vzhledem k tomu, že bylo psáno o Torontu, ale zase mám více vžité, že podobné věci ve filmech zařizují právě amíci. To mi během čtení dost vrtalo hlavou, to je fakt.

No, zpět k tématu. Jak jsem knihu četla, bylo dost zajímavé sledovat, jak se celkové to prostředí ostrova mění. Nejdříve to vypadá jako ideální místo na dovolenou a pak z toho rázem máte ostrov mrtvých. V hlavě jsem měla živou představu těch prázdných ulic, vykradených domů, přeplněné nemocnice a toho všeho. I když autorka to moc zvláště nepopisuje, člověk si to představí dost živě.

Postavy
S postavami se seznámíte tak moc, jak to použitý styl vyprávění dovoluje. Nejlépe samozřejmě poznáte Kaelyn. A Kaelyn se mi docela líbila už od prvních stránek. Čím dál jsem četla, tím se má obliba k ní zvyšovala. Vážně jsem obdivovala její statečnost, pohotovost a schopnost logicky myslet. A také byla opravdu obětavá. Snažila se ze všech sil zůstat silná, i když to neměla lehké. Pochybuju, že já sama bych něco takového zvládla.

Z dalších postav, které čtenář může poznat o kousek lépe byla Meredith - asi sedmiletá sestřenice Kaelyn. U té můžu říct snad jen - chudák holka. Meredith jsem litovala se všech nejvíc. Ta maličká a musí si začít tolik utrpení - je vidět, že někdy je svět vážně nefér. Chudáček, chudáček Meredith.
V paměti vám pak více uvízne ještě Tessa - nová kamarádka Kaelyn a podle všeho přítelkyně Lea. Leo, pokud jsem to pochopila správně, byl Kaelynin přítel z dětství, jenže pak vyrostli a ona se mu odcizila. Než vypukla epidemie, měla Kaelyn v plánu si s Leem promluvit, jen co by přijel domů na prázdniny. Nó, ale zpátky k Tesse. Tessa je podle všeho chytré děvče, které miluje svůj skleník a zahradničení. Pro Kaelyn se stala celkem dobrou oporou, což mě poměrně překvapilo. :)
A jako poslední tu je Gav. Ten se k příběhu přidal až kousek později a mně se už od začátku líbil. Řekla bych, že si ho asi snadno oblíbí i ostatní čtenáři.
Samozřejmě tu je ještě rodina Kaelyn, ale k té tak nějak nemám co dodávat.

Pocity, dojmy, hodnocení
Kniha se mi líbila. Hodně se mi líbila, až mě to překvapilo. Od knížky jsem nic zvláštního nečekala, ale říkala jsem si, že by nemusela být špatná a mohla by se mi líbit - filmy s tímhle tématem mám dost ráda. (Mimochodem, viděli jste film Nákaza? Má dost hvězdné obsazení a musím říct, že určitě stojí za shlédnutí.) A i když takové filmy znám, knihu jsem ještě nečetla. Tohle pro mě byla premiéra. A musím říct, že kniha mě do děje zatáhla více než film. Víc jsem soucítila s postavami, více jsem přemýšlela nad tím proč se někdo zachová tak sobecky, jak to bylo kolikrát v knize popisováno, více jsem nad tím přemýšlela. Což je fajn. Kniha se mi opravdu dostala pod kůži a já vážně měla nutkání se začít škrábat. :)
Takže abych to shrnula, s knihou jsem spokojená. Líbila se mi, krásně se četla a k přečtení ji doporučuji i ostatním. Sama se pak velmi těším na další díl, jelikož podle konce jsem hodně zvědavá jak bude příběh Kaelyn a jejích přátel pokračovat.

Konečné hodnocení:
8/10

Kam dál:
Zdroj obálky: www.bux.cz
Zdroj obrázků: www.deviantart.com

A ještě písnička v rámci Zpěvavého léta. Dlouho jsem nic nemohla najít, ale nakonec jsem vybrala tohle: