Recenze: Odhalení

Autor: L. J. Smith
Originální název: The Strange Power
Přeložila: Olga Staníčková
Série: Temné vize
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 264 stran, paperback
Nakladatelství: Fragment, 2011
Hodnocení na GoodReads: 3,92/5 (2 726 hodnotících)
Hodnocení obálky: 3/5 (aneb taková obyčejná)

Něco málo k ději
Kaitlyn byla vždycky trochu jiná. A to hlavně díky svým nezvyklým očím a tajemným jasnovideckým schopnostem. Kvůli své odlišnosti nikdy neměla příliš přátel, nikdy nikomu pořádně nevěřila. Pak se na škole objeví cizinka, která ví o schopnostech Kaitlyn a nabídne jí, aby se přidala k projektu v Zetesově institutu. Na oplátku jí slíbí zaplatit stipendium na její vysněnou vysokou školu. Kaitlyn nabídku nakonec přijímá. V institutu poznává další vrstevníky, kteří mají zvláštní schopnosti jako ona. Nicméně Kaitlyn postupem času zjišťuje, že né všechno je jak má být. Odhaluje pravou podstatu institutu, což by ji mohlo stát i život.

Autorka a styl psaní
Řekla bych, že jméno L. J. Smith je celkem známé v rámci YA literatury s paranormálními prvky. Lisa Jane Smith se narodila roku 1958 na Floridě, v USA. V současné době žije v Bay Area, v severní Kalifornii. Na svém kontě má bezpočet knih. Mezi asi nejznámější série od ní patří Upíří deníky, podle nichž je i stejnojmenný seriál (který je úplně jiný než knihy...). A přestože má tato série velké množství dílů, některé z nich ani sama autorka nepsala. A s takovými Stefanovými deníky toho autorka taky nemá moc společného. Naopak teď u Fragmentu začala vycházet série Říše temnoty, která dílem autorky je. A ještě nesmím zapomenout na Tajný kruh - tedy, aspoň ty první tři díly jsou skutečně od L. J. Smith.

Tohle byla má první kniha od L. J. Smith, takže nemůžu nijak srovnávat s některou z jejích dalších knih - Upířím deníkům jsem se pro jistotu úplně vyhnula po tom, co jsem o knihách slyšela. Ale zpět k tématu, čili k tomu, jak je tato kniha napsaná. A já bych řekla, že celkem slušně. Poměrně dobře se mi kniha četla, takže se dá říct, že vlastně byla i čtivá. Nezdá se mi, že by se autorka zabývala nějakými zbytečnými opisy a popisy, což téhle knize určitě neškodí. Vlastně mě to celkově příjemně překvapilo - čekala jsem něco o dost horšího.
Příběh je pak vyprávěn z pohledu Kaitlyn, přičemž se místy, na pár odstavců, přidal pohled někoho jiného. Většinou to byl Gabriel, tuším.

Příběh, průběh děje
Ale jó, ten příběh nebyl špatný. I když takový lehce průměrný. Nicméně to je patrně způsobeno tím, že už jsem prostě několik knih s paranormálními jevy a tak četla. Kdybych si knihu přečetla v době jejího vydání v originálu (v roce 1994), tak bych z ní asi byla nadšená. V té době se určitě jednalo o něco nesmírně originálního a nového. Takhle to prostě bylo jen průměrné. Ale i přesto jsem zvědavá jak to má autorka vymyšlené dál.

Knížka docela slušně odsýpá - pořád se něco děje. Autorka se s tím prostě nepáře, což je fajn. I když na druhou stranu je kniha celkem předvídatelná a prostě asi nepřekvapí tolik jak by měla. Nebo aspoň mě nepřekvapila. Ale jinak jsem nenašla moc hluchých míst, u kterých bych se třeba nudila, to ne.

Prostředí
Já osobně jsem při čtení té knihy cítila, že byla psaná někdy kolem roku 1994. Řekla bych, že na tom prostředí, kde se příběh odehrává, to bylo trochu znát. Tedy, aspoň podle mě. I když autorka se popisem okolí příliš nezabývá, stejně mi bylo jasné, že to není úplně ze současnosti. Což tedy příběhu vůbec neškodí.

Líbilo se mi jak autorka pojala ty zvláštní schopnosti. To bylo zajímavé. Líbilo se mi, že ty jejich schopnosti byly vlastně nějak omezené a že díky nim postavy nejsou žádní superhrdinové. Tohle měla autorka promyšlené a na její dobu určitě. Takže palec nahoru.

Postavy
Budu upřímná - kvůli tomu co jsem slyšela ohledně série Upíří deníky, jsem čekala celkem pitomé postavy. Nakonec jsem byla překvapená. Postavy totiž byly docela sympatické a vlastně i promyšlené, přestože né všechny dostaly dostatek prostoru. Autorka si se všemi poradila dobře. Nikdo z nich mě nijak nerozčiloval.

Kaitlyn byla fajn. Mně se líbila, vážně. Taková docela obyčejná holka. Líbila se mi i Anna, dívka, která si rozuměla se zvířaty. Lewis, jež hýbal s předměty, tuším, byl též sympaťák a občas mě i vážně rozesmál. I když nejzajímavější mi přišli Rob a Gabriel. Rob je ten hodný kluk, Gabriel ten špatný. A mně osobně přišlo, že toho Gabriela měla autorka promyšleného snad i lépe než celou Kaitlyn. Ale tomu se moc nedivím - ti špatní kluci musí mít složitou minulost, žé.
Já osobně jsem měla pak nejradši Gabriela. Avšak jsem zvědavá na další díly, třeba mě tam překvapí nějaká další postava.

Pocity, dojmy, hodnocení
Kniha mě nakonec mile překvapila - myslela jsem si, že to nepůjde číst a ono se kupodivu dalo. Sice z toho nakonec vznikla poměrně průměrná kniha, ale taková příjemná oddechovka. Možná, že kdybych četla i Upíří deníky, patrně bych knihu hodnotila lépe a byla z ní více nadšená. A nebo kdybych ji četla kolem roku jejího vydání v originále, to by mě patrně též zaujala více.
Takže, pokud to shrnu, čitelné to bylo. Určitě se ráda mrknu po dalším dílu. A pokud nad knihou váháte, protože to je L. J. Smith, zkuste to, třeba vás příjemně překvapí a bude vás bavit ještě více než mě.

Konečné hodnocení:
6/10


Zdroj obálky: www.goodreads.com
Zdroj obrázků: www.deviantart.com