Recenze: Modrá jako safír

Autor: Kerstin Gier
Originální název: Saphirblau
Přeložila: Tereza Pecková
Série: Drahokamy
Díl: 2.
Počet stran, vazba: 344 stran, hardback
Nakladatelství: CooBoo, 2012
Hodnocení na GoodReads: 4,40/5 (2 975 hodnotících)
Hodnocení obálky: 5/5 (aneb miluju modrou, takže tu obálku zbožňuju!)

Něco málo k ději
Druhý díl začíná přesně tam, kde první díl končí. Takže Gwendolyn s Gideonem se nachází v kostele, kde se ukryli při zběsilém útěku v roce 1912. Nicméně se nakonec bezpečně přemístí do kostela v současné době. V tomhle kostele Gwendolyn objeví démona Xemeriuse - ducha chrliče. Nebo spíše on objeví ji. A jelikož Xemeriuse nikdo jiný nevidí, nechce démonek přijít o jedinou osobu, se kterou může mluvit. Gwendolyn tak kromě starostí ohledně skákání v čase připadá na krk i otravný Xemerius, společně s problémy ohledně jejího vztahu s Gideonem. A aby toho nebylo málo, musí se začít učit tančit menuet a spoustu podobných šíleností. Chudák Gwendolyn toho má nad hlavu a to ji teprve skutečné problémy čekají.

Autorka a styl psaní
Kerstin Gier je spisovatelka pocházející z Německa, kde je poměrně populární. Narodila se roku 1966 a už jako malé dítě si ráda vymýšlela různé příběhy. Nicméně jí chvilku trvalo, než se dostala skutečně ke psaní. Je autorkou hned několika románů pro ženy, z nichž některé vyšly i v češtině (například Nevinné lži či Mafie matek). A pak je samozřejmě i autorkou trilogie Drahokamy, která sklidila velký úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí.

Jak jsem zmiňovala už minule, s německými autory moc dobrých zkušeností. I když díky Kerstin byla trochu napravena jejich reputace a já zjistila, že kniha i od německého autora se dá číst dobře. A tahle obzvlášť. Styl psaní paní Gier je neskutečně poutavý, zábavný, lehký a krásně čitelný. Její knihy se mi čtou stejně snadno jako knihy od pana Riordana či od Meg Cabot, což je tedy co říct. Prostě je kniha napsaná skutečně dobře a mě baví!
A opět na začátku každé kapitoly nechybí nějaký ten krátký text, který se nějak týká děje a většinou bývá z nějakých kronik či jiných zápisků.

Jeho křídla rudá jako rubín jsou,

havran nezná sílu ani cenu svou.

Slyší mezi světy mrtvé zpívat,

vzlétne, kruh se začne uzavírat.

Pyšný lev - má z diamantů tvář,

náhlá kletba zkalí světla zář.

Slunce zhasne, z víry nevíra,

všechno končí, havran umírá.

Z tajných zápisků hraběte Saint Germaina

Příběh, průběh děje
Tak tady se to začíná konečně pořádně zamotávat! I když si myslím, že tohle je prostě takový přechodný díl, který má čtenáře připravit na díl závěrečný. A tohle tento díl zvládá rozhodně skvěle. A neuvěřitelně napíná, vážně. Všechno spolu celkem pěkně souvisí, i když se jedná o různé drobnosti. Já jsem se u knihy bavila, protože tu je dost zábavných scén, ale taky tu jsou nějaké ty napínavé scény, které jsem četla skoro se zatajeným dechem.

Tahle kniha je docela předvídatelná. Vlastně hodně předvídatelná, ale takovým tim milým způsobem, že vám to vlastně ani nevadí. Tohle není typ knihy, která by vás měla oslnit svým nečekaným dějem. Jistě, jsou tu některé dost slušné zvraty, ale mě většinou nijak nešokovaly. Prostě příjemný příběh, který krásně plyne a má naprosto zabijácký konec. Fakt jsem zvědavá jak do toho února vydržím.

Prostředí
Opět celkem dost času trávíme v minulosti. Pro mě je ta minulost celkem dobře popsaná. Nenašla jsem nějaké věci, které by mě při čtení třeba zarážely, žádné nelogické nesmysly jsem nezaregistrovala.
Během čtení se pak dozvídáme i něco málo nového o cestování v čase a věcech, které s tim souvisí. A Kerstin Gier opět dokazuje, že má vše krásně promyšlené.
Nevím jestli jsem to zmiňovala v minulé recenzi, ale Gwendolyn dokáže vidět duchy. Čímž se vlastně řadí teprve k druhé hrdince, která vidí duchy a se kterou jsem se při čtení setkala. Duchové tady sice nejsou příliš rozváděni, ale to co o nich víme se mi líbí. V téhle knize to je takové příjemné zpestření.

"Já nejsem duch," pronesl chrlič uraženě. "Jsem démon. Nebo spíš to, co z démona zbylo."

"A v čem je rozdíl?" vykřikla jsem zoufale. "Nemůžu vidět duchy ani démony, pochop! Musíš zpátky do svého kostela."

"V čem je rozdíl? No prosím! Duchové jsou pouze věrné obrazy zemřelých, které z nějakého důvodu nechtějí opustit tento svět. Ale já byl démon, když jsem ještě žil. Nemůžeš mě přece házet do jednoho pytle s docela obyčejnými duchy. Mimochodem není to můj kostel. Jen se tam rád poflakuju."

Postavy
Gwendolyn mám radši a radši! Vážně hrozně milá hrdinka, která je zábavná, svá a sympatická. Prostě fakt skvělá hrdinka, která mi krásně sedí. S Gwendolyn se budu loučit jen těžko.
Gideon je opravdu zajímavý hrdina, rozhodně o dost jiný než ostatní hrdinové. Což je vážně osvěžující! Většinu čtení jsem jím byla zmatená, stejně jako Gwendolyn, a netušila jsem, co přesně si o něm myslet. A proto jsem dost zvědavá na ten závěrečný díl - Gideon se snad už brzo předvede a ukáže jaký tedy je.

V knize je pár nových postav. Hlavně pak démon Xemerius, který je původem chrlič. Xemerius si mě získal už první větou, kterou pronesl. Já jsem si ho hned oblíbila a za sebe teď prohlašuji, že je to má nejoblíbenější postava knihy. Díky němu je v knize hned několik vážně zábavných scén. Ať žije Xemerius, i když má tak zvláštní jméno.
Více poznáváme i Lucase, dědečka Gwendolyn, o kterém byla nějaká ta zmíňka i v předchozí knize. Ale tady je ho víc. A mně se rozhodně líbí. Skutečně milý člověk.

Leslie, kamarádka Gwendolyn, byla nadále stejně skvělá a sympatická! Strašně prima kamarádka, kterou by chtěl asi každý. :) Charlotte mě tentokrát docela rozčilovala, i když měla v příběhu své místo. A také mě zaujal Raphael, bratr Gideona. Jsem docela zvědavá, jestli bude mít v pokračování nějaký prostor.

Když se Leslie dostatečně vysmála, navrhla, že by mě James mohl raději naučit něco jiného, a James byl výjimečně stejného názoru. Prohlásil, že souboj na kordy a vůbec souboje všeho druhu jsou mužské záležitosti, a to nejnebezpečnější, co by dívka měla vzít do ruky, je pletací jehlice.

"Svět by byl bezpochyby lepším místem, kdyby se tohohle pravidla drželi i chlapi," řekla Leslie. "Dokud to ale neudělají, měly by ženy být připravené." A James málem omdlel, když vytáhla z tašky dvaceticentimetrový nůž. "Tím se ubráníš, kdyby ti v minulosti chtěl zas nějakej podlej chlápek ublížit."
"To vypadá jako..."

"Japonský kuchařský nůž. Krájí zeleninu a syrové ryby jako máslo."
Přeběhl mi mráz po zádech.

"To je jen pro případ nouze," doplnila Leslie. "Jen aby ses cítila trochu více v bezpečí. Je to ta nejlepší zbraň, co jsem dovedla tak na rychlo a bez zbrojního pasu pořídit."

Pocity, dojmy, hodnocení
Já jsem si tuhle sérii naprosto zamilovala! A tenhle díl obzvlášť! Kerstin Gier píše opravdu skvěle, poutavě a hlavně zábavně. Člověk se může u jejích knížek krásně uvolnit a po většinu čtení má na tváři úsměv. Já jsem se skutečně bavila. Na knize mi nechybělo snad nic. Nenapadá mě nic, co bych jí měla vytknout. Snad až na ten zabijácký konec. :D Ten se nedá ve zdraví přežít. :D Takže na poslední díl se rozhodně těším! A moc!
A vám knihy doporučuji. Obzvlášť pokud se chcete u knihy pobavit a uvolnit. Navíc Gwen je vážně milá a rozhodně ne hloupá hrdinka. :) A já pevně doufám, že vás knihy budou bavit tak jako mě. :)

Konečné hodnocení:
10/10


Zdroj obrázků: www.deviantart.com, www.google.com
Zdroj obálky: www.goodreads.com
- Použité ukázky jsou z knihy Modrá jako safír od Kerstin Gier.
- Pokud chcete, můžete si přečíst recenzi na první díl.