Recenze: Nájezdníci

Autor: John Flanagan

Originální název: The Invaders

Přeložila: Zdena Tenklová
Série: Bratrstvo
Díl: 2.

Počet stran, vazba: 416 stran, hardback

Nakladatelství: Egmont, 2012

Hodnocení na GoodReads: 4,41/5 (2 483 hodnotících)

Hodnocení obálky: 3,5/5 (u prvního dílu se mi líbila více :))

Něco málo k ději (popis obsahuje mírné spoilery)

Bratrstvu Volavek se sice povedlo si získat respekt, ale jen na krátkou chvíli. Po událostech, ke kterým u nich doma došlo, se nedobrovolně stali vyhnanci. Teď jim nezbývá nic jiného než pronásledovat piráta Zavaka a jeho loď Havrana a pokusit se získat zpět to, co bylo ukradeno. Cestu jim komplikuje špatné počasí, ale nakonec Zavaka doženou. Naleznou ho v opevněném městě Limmet, které se pirátům podařilo obsadit. Bratrstvo Volavek se bude muset spojit s muži, kterým se z města podařilo dostat, ve snaze dobýt město zpět a dostat se k Zavakovi. 

Autor a styl psaní

John Flanagan se narodil roku 1944 v Sydney v Austrálii. Právě teď žije v Manly se svojí ženou. Už dříve chtěl být spisovatelem, ale zpočátku se živil jako televizní a reklamní autor. Ke skutečnému psaní ho přivedl až jeho syn – příběhy o Hraničářově učni začal psát právě pro něj. Původně šlo v povídky, v dnešní době jde o jedenácti dílnou sérii, přičemž dvanáctý díl se chystá na říjen tohoto roku. Dvanáctý díl by měl být již poslední. Autor do světa Hraničářova učně zasadil i sérii Bratrstvo, jen se zaměřil na Skandii místo Araluenu. Obě autorovy série u nás vydává nakladatelství Egmont.

Pokud za sebou máte pár knih od pana Flanagana, jistě budete na jeho styl vyprávění zvyklí. Pokud jste jeho knihy ještě nečetli, vězte, že John Flanagan píše velmi dobře a poutavě. Líbí se mi, jak si autor dává pozor na detaily, aby do sebe všechno hezky zapadalo. Přišlo mi, že během knihy vypráví pomocí takového obecného pohledu, i když občas přiblížil pohled na věc některé z postav. Čtenář se tak dostane více do hlavy Thornovi, dívce Lydii, především pak Halovi a dokonce i Zavakovi. Já se stylem pana Flanagana nemám nejmenší problém, jeho knížky se mi vážně čtou moc dobře. :)

Příběh, průběh děje

Vím, že jsem psala, že v prvním dílu je jistá podoba s Hraničářem, u tohoto dílu je ta podobnost mnohem menší, pokud si správně vzpomínám. Však se celý příběh také odehrává v úplně jiném prostředí než ten Hraničář. Byla jsem docela zvědavá, jak autor naváže na ten první díl a v zásadě se mi po příběhové stránce knížka líbila, jen jsem od toho čekala trochu více. Myslela jsem, že se toho víc odehraje. Jako, je mi jasné, že se v druhém díle nemůže vyřešit úplně vše, to by autor asi neměl dál o čem psát. Jenže oproti prvnímu dílu je tento prostě dějově poněkud chudší. Avšak stále pěkně promyšlený.

Prvních sto stránek se toho vlastně moc nestane, takže to se může někdo i nudit, ale mně se to četlo rychle, takže jsem tohle slabší místo vnímala jen málo. Postupně se začíná objevovat, o čem by kniha měla opravdu být, což bylo fajn. Ono k tomu nejakčnějšímu ději dojde až na posledních sto stránkách, ale číst ty předchozí bylo také velmi zajímavé – autor hezky ukazuje, jak se vymýšlí nějaká ta bojová taktika. Líbilo se mi sledování myšlenkových pochodů našich hrdinů. Kniha tedy v zásadě nikde nedrhne, jen na to jde autor poněkud pozvolna.

Prostředí

Čtenáři je umožněno objevovat další části světa, které ještě nebyly představeny. Bohužel mi opět bolestně chyběla mapka – strašně ráda bych věděla, kde přesně to město Limmet leží a kam museli všichni plout, jenže to mám smůlu. Doufám, že v dalším dílu se objeví, opravdu by se mi líbila. V Hraničáři mi vždycky usnadňovala orientaci.

Ze Skandie toho čtenář tentokrát moc nepozná, snad je pár věcí ohledně božstev. Což mi přijde docela škoda. Ráda bych toho o Skandii zjistila ještě víc, protože tahle země má docela velký potenciál.

Celkově je to prostředí prakticky stejné jako v prvním díle. Čtenář toho víc zjistí snad jen pouze o námořnictví, bojové taktice a pozná pár nových zbraní – třeba takový atlatl je pro mě naprostá novinka a přitom to je tak stylová zbraň!

Postavy

Postav v této knize je docela dost, proto čtenář nemůže blíže poznat úplně všechny postavy. To mě sice docela mrzí, ale třeba nám je autor postupem času představí více a lépe. Hlavní roli tu má stále Hal, kterého jsem si díky tomuto dílu oblíbila zase o něco více. Hal opět ukázal, že je velice chytrý a opravdu vynalézavý typ. Také to je přirozený vůdce, ale hlavně věrný přítel.

Stig se také projevil kousek lépe než v prvním díle a mně se tak líbil více. Z dalších stojí za zmíněné rozhodně Ingvar, toho je dost těžké si neoblíbit. Dále se mi z posádky zamlouvají ještě hlavně dvojčata Wulf a Ulf.

Thorn je v této knize také ukázán v lepším světle a tenhle Thorn je mi mnohem sympatičtější. Také jsme se více dozvěděli o jeho minulosti, což bylo fajn.

V knize je i jedna nová postava, která se podle mě stane postavou stálou. Tou je dívka Lydie. Lydia se mi líbila prakticky od první chvíle – John Flanagan prostě píše sympatické, silné hrdinky, které jsou dost odvážné. A takové hrdinky mám já moc ráda. Jsem dost zvědavá, jak se předvede v dalších dílech, tady měla přece jenom stále trochu méně prostoru.

A víte co? Chci více Eraka! Kéž by měl v té knize více prostoru, fňuk.

Pocity, dojmy, hodnocení

Knížka se mi líbila, pěkně se mi četla, ale oproti prvnímu dílu mi to přišlo trošku slabší. Nevím, ale řekla bych, že to mělo trochu větší potenciál, bylo tu více možností. Na druhou stranu by to pak mohlo být přeplácáno či by autor neměl v dalších dílech o čem psát. Knížka plyne takovým klidným tempem, jen ke konci je poněkud akčnější. Ale je pěkně promyšlená a vážně hezky se čte. Mně osobně se knížky od pana Flanagana opravdu líbí. Takže pokud jste fanoušci Hraničářova učně, je tahle série pro vás povinné čtení. Ale i pokud nepohrdnete nějakou tou dobrodružnou knížkou, můžete se zkusit do této série začíst.

Konečné hodnocení:

8/10

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: www.deviantart.com (zde a zde), zde a FB stránky Hraničářova učně - zde