Recenze: Tygrova stezka

Autor: Colleen Houck

Originální název: Tiger´s Quest

Přeložila: Karolina Medková

Série: Tygří sága

Díl: 2.

Počet stran, vazba: 479 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2012

Hodnocení na GoodReads: 4,41/5 (13 364 hodnotících)

Hodnocení obálky: 4/5 (pěkná, ale u prvního se mi líbí víc :))

Něco málo k ději

Kelsey se po létě, které bylo plné dobrodružství, vrací domů, aby se pokusila žít jako normální člověk. Jenže se jí to moc nedaří – hlavu má neustále plnou Rena. Když je pak Ren unesen, nezbývá jí nic jiného, než se spojit dohromady s Kišanem, Renovým bratrem, a vydat se hledat další z božských darů. Kelsey doufá, že tenhle dar jim pomůže Rena najít a zachránit. Dobrodružství, které Kelsey s Kišanem čeká, je zavede do dalekých Himálají a donutí je klást si otázky, na které snad ani nechtějí znát odpovědi.

Autorka a styl psaní

Colleen Houck je americká autorka, která se proslavila svou Tygří ságou. První díl z této ságy byl její první vydanou knihou vůbec. Zatím byly vydány čtyři díly, díl pátý a zároveň poslední se chystá na příští rok. Kromě toho Colleen chystá další YA sérii, jež se tentokrát zaměří na Egypt.

Colleen žila v Arizoně, Idahu, Utahu, Kalifornii a Severní Karolíně. V současné době společně se svým manželem pobývá v Salemu, ve státě Oregon (a zde žije i její knižní hrdinka Kelsey).

Vážně moc se mi líbí to, jak Colleen píše. Ten styl psaní je patrně největší klad celé knížky. Colleen je hodně přes popisy, a i když to někdy přehání (vážně by si mohla odpustit ty popisy jídla), tak většinou je to celé knize spíše ku prospěchu než naopak. I když se mi kniha občas zdála zdlouhavá a po příběhové stránce nudná, díky tomu, jak dobře je napsaná, jsem neměla problém číst dál.

Také chválím ty všemožné verše a básničky, které autorka sama sepsala. A opět se mi moc líbilo to používání indických slovíček.

Příběh, průběh děje

Příběh bylo to, co jsem na prvním dílu tolik opěvovala. Po příběhové stránce se mi kniha minule moc líbila, avšak tentokrát mi to nesedlo. Ono se toho za celou knihu zas tolik nestalo – hlavní děj je napěchován asi až do posledních sto padesáti stránek. Což na knihu, která má při čtyři stovky stránek, je docela nic moc. Nejzajímavější byly části v Himálajích a pak to, co se odehrávalo po jejich návratu. V Himálajích to sice bylo slušně originální, ale na mé poměry jim všechno vycházelo až moc dobře.

První půlka se hrozně vleče. Přestože se kniha dobře čte, já se u první půlky dost nudila. Sice se občas vyskytla nějaká scéna, která mi na tváři vykouzlila úsměv, ale jinak nic moc. Podle mě to autorka trochu zbytečně natahovala. Druhá půlka je lepší, ale nejzdařilejší jsou ty kapitoly ke konci – ty jsou akčnější a celkově zajímavější.

Prostředí

Stále mě fascinuje, že se celý příběh odehrává v Indii. Velkým plusem knihy je uvěřitelnost toho prostředí – prostě si to v té Indii dokážu představit, působí to na mě, jakoby autorka v Indii vážně někdy byla a navštívila všechna místa, která v knize popisuje. Autorka je silná v popisech, což se v tomto případě vážně hodí.

Velice se mi líbí využití té mytologie – a tentokrát nejen indické. Líbilo se mi, jak autorka zvládla propojit dohromady ty mytologie z různých zemí. Tohle má autorka hezky vymyšlené a já jí to opravdu chválím.

Postavy

Uf. Postavy nejsou moc silnou stránkou této knihy – nebo aspoň co se týče těch hlavních. Připravte se na no, že na začátku knížky bude Kelsey docela otravná. Tedy pro mě otravná byla – Kelsey totiž několik prvních kapitol fňuká a neustále vzdychá nad Renem. To mě štvalo. Naštěstí se po přesunu do Indie začala chovat trošku normálněji (no... už tolik nefňukala, protože na to neměla čas). Ale i když se mi v první knize docela líbila, tentokrát mi tak sympatická nebyla.

Rena jsem nemusela už ani v Tygrově proroctví a v tomto pokračování se mi zprotivil snad ještě víc. Na mě jen Ren až moc romantický a teatrální. Ona se autorka celkově snaží vytvořit obrovskou osudovou romanci a to mně osobně vůbec nesedí. Rena nemám ráda a asi nikdy mít nebudu.

Ale s Kišanem to je docela jinak! Toho mám mnohem radši než Rena. V druhém dílu jsme ho poznali o moc lépe, za což jsem ráda. Kišan mi přijde jako lepší postava než Ren, podle mě je i lépe vymyšlen a napsán. Já teď jen doufám, že se nezačne chovat jako zamilovaný blázínek.

A stejně je nejlepší postavou celé knihy pan Kadam. U něho jsem zatím nepřišla na jedinou věc, která by mi vadila. Dost se mi zalíbil i Li, takže je škoda, že se v knize ohřál tak krátce.

Pocity, dojmy, hodnocení

Tygrovo prokletí se mi líbilo hlavně díky tomu, že to bylo něco úplně nového. To o Tygrově stezce bohužel říct nemůžu, takže i tento fakt jí ubírá na kráse. Originálnost knize sice neupřu, styl psaní a prostředí můžu také pochválit. Bohužel nejsem vůbec nadšená z toho vleklého příběhu a místy dosti otravných postav. Autorka se snaží, aby její kniha byla o osudové lásce a prostě to celkově chce mít moc velké, epické. A přitom mně by stačilo, kdyby to mělo úplně normální „rozměry“. Kdyby se autorka sem tam více krotila a kniha byla kousek kratší, hned by se mi líbila o něco víc.

Avšak pokud jste byli nadšení z Tygrova prokletí, patrně budete spokojení i s pokračováním.

Konečné hodnocení:

6,5/10

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde, zde a zde

Přečtete si recenzi i na první díl.