Já a četba

Posledních pár dní přemýšlím nad tím, čím trochu oživit blog, abych nepřidávala pouze recenze a ty občasné články, které se na blogu mihnou. Nakonec jsem si řekla, že bych mohla sepsat pár názorových článků. Nápady na ně nosím v hlavě už nějakou chvíli, jen jsem zatím byla hrozně líná se pustit do jejich sepsání. Teď se tedy pouštím do prvního z nich.

Jak vám patrně už název napovídá, chci se zaměřit na četbu. Na to, proč a jak jsem se já vlastně dostala ke čtení, co mi čtení přineslo, stále mi přináší a proč si myslím, že je důležité číst. Také se chci trochu rozepsat ohledně povinné četby, přestože je to poněkud omílané téma, chci se s vámi o svůj názor podělit. Pokud si článek přečtete až do konce, budu jedině ráda, stejně pokud zanecháte nějaký svůj vlastní názor. :)

Tak jak jsem se vůbec dostala ke čtení? Nu, co já si pamatuji, čtu od té doby, co jsem se číst naučila. To bylo samozřejmě v první třídě, nevzpomínám si, že bych nějak zvlášť dobře uměla číst už před školou a tento fakt mě ani nijak netrápí. :) Začínala jsem se slabikářem, od něho jsem se postupně dostala k různým dětským knihám. Jako na svou první knihu si vzpomínám na knížečku Kočka Kačka herečkou od Ivony Březinové, která měla spoustu obrázků a text z velkých písmenek. Bohužel netuším, kde knížka skončila, ale možná bych ji doma někde vyhrabala. :)

Pokračovala jsem samozřejmě přes různé pohádky, takové ty klasicky české, ale i zahraniční. Pohádkám se věnoval snad každý. :) Pak jsem se postupně dostala k různým dobrodružným, detektivním knížkám a ke knížkám o koních. To jsem si zamilovala Enid Blytonovou, na její knížky dodnes ráda vzpomínám, a často jsem četla i knihy od Thomase Breziny. A určitě tu byla spousta dalších knih, které si bohužel teď moc nevybavím. Nicméně jsem vždycky byla dobře zásobována z veletrhu dětských knih v Liberci a z objednávek z katalogů přes školu.

K fantasy knihám jsem poprvé čuchla přes Letopisy Narnie. K přečtení mě přivedl až film, který jsem viděla a moc se mi líbil. A až po přečtení Narnie jsem se odhodlala k tomu, že znovu zkusím Harryho Pottera. První pokus mě totiž nebavil, to jsem to vzdala po první kapitole. Jenže teď jsem měla už nakoukané filmy, které jsem naprosto žrala, proto jsem knihy zkusila znovu, když už mi tolik let ležely v poličce. A druhý pokus byl samozřejmě úspěšný. :) Od té doby Harryho naprosto zbožňuji. :)

Záliba ve fantasy mi zůstala a stále ho řadím k mému oblíbenému žánru, nicméně poslední dobou zkouším i žánru jiné, abych měla aspoň trochu přehled. A občas je to příjemné osvěžení. :)

Možná si říkáte, proč čtu zrovna fantasy? Nu, důvod je prostý. Při čtení knih chci zapomenout na reálný svět, chci se od něj odpoutat, odpočinout si od něj. A to mi jde u fantasy knih nejlépe. Když se můžu ponořit do nového světa, kde třeba vládne magie, je to něco úžasného. Je neuvěřitelně kouzelné objevovat stále nové a nové světy. Čím propracovanější jsou, čím reálněji působí, tím lépe. :) Občas si i říkám, že život v knize by mohl být lehčí a lepší.

Tím se dostávám i k tomu, proč si myslím, že je důležité čísti. Četba krásně rozvíjí fantazii. Pomáhá s lepší představivostí, s lepším vyjadřováním, pomáhá s pravopisem. A mít dobrou fantazii je podle mě neskutečně důležité, hlavně pro malé děti. Navíc, co je člověk bez fantazie? Co takové osobě zbývá? Vždyť věřit v magii, v draky a princezny je něco překrásného! Člověk bez fantazie musí být smutný člověk a takovou osobu já upřímně lituji.

A čtení opravdu pomáhá s vyjadřováním a zlepšuje pravopis. Díky tomu, že čtu, se vyjadřuji mnohem lépe, než lidé z mého okolí. Také je pro mě jednoduše přirozené psát text bez velkých hrubek. Většinou píšu prostě automaticky, i/y si už nemusím nijak zdlouhavě zdůvodňovat, jen se občas zaseknu nad čárkou, když nad tím přemýšlím až moc. Nedávno jsem zjistila, že jsem schopna napsat delší text bez chyby, jedině snad s překlepem, to je vše. Což je podle mě také skvělé. Dítě, které čte, má s pravopisem určitě menší problémy než to, které pouze vysedává u počítače či u televize.

Avšak nemyslím si, že by se dětem na základní škole mělo nutit číst něco určitého. Když dítě bude muset něco udělat, tak akorát udělá přesný opak. Ano, četba by se měla podporovat, ale ne vnucovat násilím. Já sama si nedovedu představit, že bych měla povinně číst třeba knihy od Julese Vernea či od Eduarda Štorcha. A dodnes o to nestojím. Nebo bych vůbec nechtěla louskat Povídky malostranské, jako musela má sestra, kterou to vůbec nebavilo. A už vůbec nechápu trend cpát třeba dětem z prvního stupně Malého prince. Sama jsem četla někdy v páté nebo šesté třídě ukázku v čítance, ta mě absolutně nezaujala a od knihy odradila. Takže jsem se k němu dostávala dlouho. Jenže když jsem ho teď před pár měsíci přečetla, tak jsem si ho naprosto zamilovala. Nicméně dítěti bych to moc nedávala. 

Dle mého názoru byl nejlepší přístup ke čtení od mého bývalého češtináře. Pan učitel po nás chtěl, abychom si každý měsíc přečetli libovolnou knížku, následně zadal datum, kdy budou referáty a sám si vybral, kdo mu přijde o knížce popovídat. Takhle si každý musel nějakou knížku za měsíc přečíst a přitom si mohl sám vybrat. Mohl číst to, co ho zajímalo. Pokud ani tak nic nepřečetl, byl to už jeho problém. Taková osoba dodnes nic nepřečte a nikdo na tom nic nezmění. A přestože máme dnes jinou češtinářku, stále musíme mít za půl roku jeden referát, avšak tentokrát máme dopředu nahlášeno, kdy budeme muset referát odříkat, jop. 

A co se týče povinné četby k maturitě, s tou problémy nemám. Už jsme dost staří, dost zodpovědní, abychom si uvědomovali, že s jazyka českého budeme maturovat, je tedy na nás, jak s tímto faktem naložíme. Kdo si knihu přečte, bude to mít u maturity lehčí než ten, kdo si na netu pouze stáhne portfolio a po knize ani okem nehodí. Já si ani nemůžu příliš stěžovat na náš seznam četby, i když je jasné, že pár knih navíc bych klidně uvítala. Avšak mohla jsem dopadnout hůře. :)

Abych to shrnula, sama jsem vždycky četla a stále čtu proto, že mě to baví. Pro mě je čtení relaxace, žádná povinnost. Otevírá mi to možnosti prožívat tisíce různých příběhů, poznávat nová místa, zjišťovat nové informace. Čtenář nikdy neví, kdy objeví tu novou, úžasnou knihu a právě to na tom miluji! :)

Takže čtěte! A jen a jen s láskou! :)

Na závěr by mě zajímalo, co vás přivedlo ke čtení? Proč vlastně čtete? A co si myslíte ohledně vnucování určitých knih dětem na základní škole? :)

Zdroje obrázků: zde, zde, zde, zde