Recenze: Jsem roztříštěná

Autor: Tahereh Mafi

Originální název: Shatter Me

Přeložila: Pavla Kubešová

Série: Jsem roztříštěná

Díl: 1.

Počet stran, vazba: 288 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2013

Hodnocení na GoodReads: 4,05/5 (49 290 hodnotících)

Hodnocení obálky: 4/5 (jop, líbí se mi :))

Něco málo k ději

Už je to 264 dní, co je Juliette uvězněna. Také to je 264 dní, co s někým promluvila. Juliette je již se svým životem smířena a vlastně jen čeká na svou smrt. Jenže poté jí do cely přibude nový spoluvězeň – chlapec s neuvěřitelně modrýma očima, který je Juliette povědomí. A pak se už vše začne měnit – Juliette je dána na starost vojevůdci Warnerovi. Ten by si z ní rád udělal svou zbraň – chce využít její dar/prokletí. Avšak Juliette má úplně jinou představu o svém životě.

Autorka a styl psaní

Tahereh Mafi se narodila v malém městečku kdesi v Connecticutu, v současné době pak sídlí v Santa Monice, v Kalifornii, kde popíjí až příliš kávy. Jsem roztříštěná je její první kniha a zároveň i první díl z chystané trilogie, kterou doplňuje kratšími novelami. Práva na její knihu byla prodána do více než dvaceti pěti zemí. Filmová práva odkoupila společnost 20^th Century Fox.

Styl psaní je jasný klad knihy – aspoň v tom je kniha originální. Autorka se rozhodla využít škrtaná slova/věty, která vyjadřují to, co by Juliette ráda řekla, ale nikdy neřekne. Dále Tahereh Mafi používá při číslech číslovky místo slov, někdy jsou slova opakovaná (nejčastěji třikrát), patrně aby byl dodán důraz. Mafi se též vyžívá ve spoustě přirovnání a metafor, což je sice hezké, avšak občas jsou až příliš květnaté a takové nabubřelé. V některých situacích to působí až nepatřičně. Nicméně to nic nemění na faktu, že tato kniha je napsaná velice osobitým a zajímavým stylem.

Příběh, průběh děje

Z mé strany je příběh zklamáním. A to celkem velkým. Ono se v té knize prakticky nic neděje. A když už se něco děje, není to příliš originální. Většinou mi přišlo, že něco podobného jsem už někde četla/viděla. Už v průběhu knihy jsem měla takové tušení, že se autorka patrně inspirovala u X-menů či Hrdinů a ke konci se mi to vlastně i potvrdilo. Konec je totiž jediná část, kde se něco děje – bohužel je to ale část velice neoriginální. Co se týče příběhu – opravdu slabé a nejde o nic nového.

Ještě ze začátku mi nevadilo, když knížka tak pomalu plynula, to jsem i chápala a neprotestovala jsem. Pak okolo středu došlo k menší akci a já čekala, že dál už se bude něco dít, že autorka u toho akčnějšího děje zůstane. Naneštěstí jsem se spletla a až do konce se nic opět nedělo. Škoda.

Prostředí

A tady mě mrzí, že autorka představila svůj svět jen tak náznakově. Čtenář se pořádně dozví pouze to, že se světem to začalo jít z kopce, ekosystém se začal rozpadat, všechno začalo umírat, a tak se do toho vložila Obnova. Ale proč k tomu všemu došlo? Tomu se Mafi vůbec nevěnuje a přitom by mohla. Také tu zůstává otázka, kde se u Juliette vzaly její schopnosti? I když je pravda, že to je v knize nakousnuto a více se čtenář dozví v příštím díle. Snad.

Ohledně toho světa mám zkrátka akorát tak spoustu otázek. Třeba co je přesně zač ta Obnova? Jak vznikla? Jak se jí povedlo se rozšířit po celém světě? A podobně. Čtenář má umožněno zjistit jen její budoucí plány – třeba naprostý zánik lidské kultury, což je mimochodem podle mě velice děsivé. Avšak jednou možná i reálné. Kdo ví, jak to s námi za několik desítek/stovek let dopadne, že.

Postavy

Juliette v mé paměti zůstane jako ta, která se neustále rozpouští a roztéká. A to myslím vážně – tato přídavná jména v jejím případě používala autorka skoro na každé druhé stránce. Juliette pro mě není zajímavou postavou. Vzhledem k jejímu osudu bych ji měla litovat, soucítit s ní. Nic takového se nestalo. Naopak mi byla docela lhostejná. A to je špatně, měla bych si k hlavní hrdince vytvořit aspoň nějaký vztah. Zde se to nepovedlo.

Adam, spoluvězeň Juliette, byl až moc velký cukroušek. Nudný, nezajímavý. A ta velká láska mezi ním a Juliette? Ach jó. Autorka se snažila si hrát na velkou, osudovou lásku (ke které mimochodem přišli bůh ví kde), v mém případě jí to nevyšlo. Nemám nic proti romantice, jenže to by nemohlo jít o lásku umělou, vynucenou. Takhle to na mě jednoduše působilo tak, že mají splašené hormony, než aby k sobě chovali skutečné city.

Warner je totální psychopat, ovšem prozatím asi nejpovedenější postava z knihy. Ano, i on má své chyby – třeba ta nevysvětlitelná posedlost Juliette, avšak jinak jde o nejsnesitelnější postavu vůbec.

Celkově bych uvítala, kdyby postavy byly o pár let starší. Působilo by to na mě lépe. Reálněji a asi i trochu originálněji.

Pocity, dojmy, hodnocení

Tahle knížka se vám buď bude líbit nebo ne. Já osobně patřím do té druhé skupiny – nelíbila se mi. Jsem z ní zklamaná – při těch nadšených recenzích jsem čekala něco trochu jiného. Mohlo to být lepší, ten potenciál by to mělo. A mě to vlastně i mrzí, že se mi ta knížka nelíbila, jenže co nadělám? Pochválit na ní pořádně můžu jen ten autorčin styl psaní. Sama nevím, jestli se po druhém dílu mrknu nebo ne. I když od autorky bych si klidně ještě něco přečetla – pokud to bude něco nového. A s její vlastním nápadem.

Pokud neznáte X-meny a podobné filmy/seriály, je tu vyšší šance, že se vám bude kniha líbit. Také pokud jste fanoušci dystopie, mohla by tato kniha být to pravé pro vás. Pokud nad tou knihou nebudete moc přemýšlet, bude se vám číst mnohem lépe. A pokud hledáte něco se zvláštní stylem psaní, tak se rozhodně mrkněte na tuto knihu.

Konečné hodnocení:

4/10

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde, zde a zde