Recenze: Pramen povýšení

Autor: Brandon Sanderson

Originální název: The Well of Ascension

Přeložila: Milena Poláčková

Série: Mistborn

Díl: 2.

Počet stran, vazba: 704 stran, paperback

Nakladatelství: Talpress, 2009

Hodnocení na GoodReads: 4,31/5 (60 690 hodnotících)

Hodnocení obálky: 3/5 (obsah je mnohem lepší než ta obálka...)

Něco málo k ději (obsahuje mírné spoilery na předchozí díl!)

Už je to rok, co proběhlo povstání proti Pánu Vládci a skaatové byli osvobozeni ze svého otroctví. Za ten rok se toho změnilo mnoho. Ovšem klidné období tu zdaleka ještě není – město Luthadel si nárokují jiní vládci, proto naší partě nezbývá nic jiného, než se pokusit postavit minimálně dvěma armádám, které město začaly obléhat. A vůbec to pro Luthadel nevypadá dobře – nejen, že obléhající armády mají výraznou početní převahu, městu však i začínají docházet zásoby a také se pomalu blíží zima. K tomu všemu Vin cítí jakési tepání, které ji k sobě volá. Něco ji táhne k bájnému Prameni povýšení a bude jen na Vin, jestli zde svět zachrání nebo ho uvrhne do záhuby.

Autor a styl psaní

Brandon Sanderson je známý americký autor narozený v roce 1975 ve městě Lincoln, Nebraska. Svou první knihu vydal v roce 2005, po ní následovalo několik knih dalších – například Vyjednavač či knihy ze série Alcatraz, která je určena mladším čtenářům. Velmi kladné odezvy se dočkala hlavně jeho trilogie Mistborn, ke které autor v současné době píše volně navazující trilogii odehrávající se o nějakých tři sta let později. Dále má rozepsán i plánovaný desetidílný cyklus Archiv Bouřné Záře – prozatím vyšel první díl Cesta králů, druhý díl Words of Radiance vyjde v originále letos. Nicméně Sanderson má rozepsáno několik dalších sérií.

Už v prvním díle mě Sanderson přesvědčil o tom, že umí psát a v tomto díle to jen potvrzuje. I přes tu délku to bylo neustále úžasně čtivé. Akce je popsána naprosto skvěle – vše jsem si dokázala živě představit. Ale i okolní věci autor popisuje vážně zdařile. Někteří autoři by se mohli od Sandersona učit! On opravdu umí perfektně psát. Myslím, že díky jeho stylu psaní by se mi od něho líbilo téměř cokoliv. Asi nejvíc mě fascinuje, s jakou přirozeností zvládá vyprávět děj z dívčího pohledu – z pohledu Vin. Každý autor to tak pěkně neumí, Sanderson ano.
Celá kniha je pak převážně vyprávěna z pohledu Vin, Elenda a Sazeda, což jsou pro děj vypravěči naprosto vhodní.

Příběh, průběh děje

A kvůli tomuhle čtu nejraději fantasy knihy. Kvůli ději, který mají krásně komplikovaný a dokonale promyšlený – alespoň ve většině případech tomu tak je. Po celou dobu čtení této knihy mi nezbývalo nic jiného než zírat a lámat si hlavu nad tím, jak to všechno Sanderson rozmotá, protože si ten příběh spletl velice pečlivě. Byla jsem neustále jak na trní a jen jsem čekala, co dalšího se pokazí. Vážně smekám nad tím, jak reálně zvládl Sanderson celou situaci vytvořit a k tomu všemu ještě vyřešit. Příběh je naprosto logický. A hlavně velice nepředvídatelný. Tentokrát mě autor dokázal opravdu šokovat, některé zvraty jsou vskutku nečekané. Až do poslední chvíle opravdu nevíte, jak z toho autor vybruslí. K tomu všemu je konec natolik otevřený, že už se nemůžu dočkat, až se pustím do pokračování.

Prostředí

Svět Mistbornů a Allomantů jsem si zamilovala tak moc, že jen těžko budu hledat svět, který si zvládnu stejně tak oblíbit. Závidím jim tu schopnost spalovat kovy, díky čemuž mají ty úžasné schopnosti. Navíc to autor vždy popíše tak perfektně, že čtenář nemá nejmenší problém si všechno dokonale představit. A nesmím zapomenout na feruchemii – to je schopnost ukládat věci do kovů pro pozdější využití, například vzpomínky či sílu. Feruchemie je stejně fascinující jako allomancie.

Autor nám ze svého světa poodhaluje nové informace. Tak například lépe poznáváme bytosti kandry, které jsou schopné pozřít mrtvé tělo a následně své svaly uzpůsobit do podoby daného těla, tudíž se můžou za danou osobu vydávat.

Nebo tu máme tajemnou Bezednost, o jejímž původu toho vědí samotní hrdinové málo. Jsem opravdu zvědavá, jestli se v pokračování dozvím něco víc.

Postavy

Většinou v knize vystupují postavy známé z prvního dílu, ale vyskytlo se zde i pár nových. Z těch starých známých mají největší význam samozřejmě Vin s Elendem a Sazedem. Na každém z nich je znát, že se posunuli někam úplně jinam, než tomu bylo v první části. Vin více věří lidem a také věří více v sama sebe. Elend postupně zjišťuje, že je sice pěkné mít idee, avšak realita je úplně jiná a jestliže chce být dobrý král, musí tak i působit. Sazed zase dosti přemýšlí o svém životě, zvažuje, co je správné a co ne. Každá z postav si prošla něčím těžkým a vlastně i stále prochází. Autor brilantně zvládá popsat jejich pochybnosti, jejich chyby, ale i úspěchy. A to vše působí naprosto uvěřitelně.

Z postav nových musím zmínit Mistborna Zanea a memoristku Tindwyl. Och, Zane je tak dobře popsaný psychicky narušený člověk! Nikdy jste si nemohli být jisti, co provede příště a na čí straně vlastně je. V jeho případě mě opravdu mrzí, že mu nebylo dáno více prostoru, podobně skvěle napsaná postava by si to určitě zasloužila. Tindwyl se autorovi taktéž povedla, u scén s ní jsem se bavila. To díky ní se zvládl Elend změnit.

Pocity, dojmy, hodnocení

První díl jsem si naprosto zamilovala a stejně tak je tomu i u tohoto. Brandon Sanderson dokazuje, že je skvělým autorem, který umí nejen dobře psát, ale i promyslet pěkně zapeklitý příběh. I když je kniha poměrně tlustá, četla se mi rychle a moc dobře. Čtení jsem si opravdu užívala, to u všech knih prohlásit nemůžu. Autorovi se povedlo mě šokovat a to nejen jednou. K tomu všemu mě dokonale nalákal na další díl, na který se už neskutečně těším. A doufám, že to bude stejně povedená jízda jako tentokrát.

Opravdu důrazně vám všem sérii Mistborn doporučuji. Rozhodně nebudete litovat, když se do čtení pustíte. Pro fanoušky fantasy žánru je tohle prostě povinné čtení, takže s chutí do toho!

Konečné hodnocení:

10/10

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde, zde a zde