Co se dělo v posledních týdnech, co se bude dít v těch následujících

Ano, ano, zas mě jednou popadla chuť sepsat nějaký ten vykecávací a informační článek v jednom. Na sepsaní podobných článků musím mít prostě náladu, aby z toho nebyla jen halda nesmyslných žvástů, i když i v to se nakonec může tenhle článek zvrhnout. Chci jednou za čas takovéto články sepsat, aby byl blog osobnější, aby bylo jasno, že jsem taky jen člověk. :D Navíc když se opakují jen recenze a recenze, tak je to taky nuda, že.

Původně jsem avizovala, že sepíšu samostatný článek o Anglii a mých zážitcích. Nakonec z toho sešlo - nejdřív za to mohl nedostatek času, pak moje lenost a posléze pocit, že vás to stejně nebude zajímat. Nicméně pro mě to byl zážitek velice zajímavý, takže se teď pokusím v pár větách shrnout své nadšení a další pocity ohledně mého zájezdu do Anglie.

První den zájezdu jsme vlastně nestrávili v Anglii, nýbrž v Belgii. Řidiči prý museli mít devět hodin pauzu, takže jsme zastavili ve městě Brugge - krásné historické město, ale jinak mě to moc nenadchlo, ono když strávíte celou noc v autobuse a vyspíte se sotva hoďku nebo dvě, tak nedokážete všechno správně ocenit. Avšak čokoláda, kterou jsem si odsud přivezla, byla výborná.

Poté jsme přespali v Calais, ve Francii. Na svůj seznam už-nechci-nikdy-zažít si můžu připsat sprchování ve sprchách, které se samy dezinfikují. Když mi zhaslo světlo, opravdu jsem měla strach, že budu dezinfikována i já. Přespávání ve formuli, to není nic pro mě.

Cesta trajektem do Anglie byla krásná. Tedy, pozorování ubíhajícího francouzského pobřeží bylo krásné, to houpání už tolik ne. Do Doveru jsme se ale dostali v pořádku, proto jsme mohli vyrazit na dlouhatánskou cestu do Yorku, kde jsme měli bydlet. Udělali jsme si zastávku v Nottinghamu, kde jsme se podívali na sochu Robina Hooda a na zdejší hrad, také jsme byli v Sherwoodském lese, jop.

Čekala jsem, že nejhorší pro mě bude si zvyknou na jízdu vlevo, nakonec jsem však byla překvapena, že zrovna na to jsem si zvykla velmi snadno, snad jen na kruháči mi to bylo divné. Na co jsem si ale nedokázala zvyknout bylo to, že v Anglii vypadají všechny domy úplně stejně. A jsou příšerně maličké. Já tam normálně bydlet, tak se ztratím a svůj dům rozhodně nenajdu.

Po dobu našeho pobytu jsme žili v hostitelských rodinách. My jsme to zrovna nevyhráli, ale někteří dopadli ještě hůř. Paní, u které jsme bydlely, na nás skoro vůbec nemluvila, takže možnost procvičení angličtiny byla nulová. A co by mě nikdy nenapadlo jest to, k čemu všemu se dají nacpat hranolky. :D I k pizze nám je nabízela. Jo a jestli na těch jejich obědových balíčkách dokáží normálně vydržet až do večeře, tak mají Britové můj neskonalý obdiv.

Součástí pobytu byla i výuka angličtiny. Nás spojili se španělskými studenty, kteří byli na podobném zájezdu. A víte co? Nechtějte se Španělem mluvit anglicky. Tak silný přízvuk jsem v životě neslyšela. Přestože jsem se vážně snažila, mnohdy jsem jim nerozuměla ani slovo. K samotné výuce - nic moc. Bohužel jsem se nenaučila nic nového. Za jediný zajímavý zážitek z výuky beru to, jak byla naše lektorka nadšená z toho, že bloguji o knížkách a zvládnu jich tolik přečíst, jop. :D :)

Co všechno jsme navštívili? Tak kromě krásného Yorku jsme byli ve městě Whitby, tohle nádherné přímořské městečko je spojeno s Drákulou. Ve Whitby jsem ochutnala i typické britské fish & chips a řeknu vám, že to byla mňamka! Dále jsme viděli Castle Howard a malé nádraží, které bylo ve filmovém Harrym Potterovi použito jako nádraží v Prasinkách. Celý zájezd byl ukončen návštěvou Londýna. V Londýně to bylo hrozně hektické, všude příšerně moc líbí. Já byla vážně šťastná, když jsem našla knihkupectví Waterstones a mohla se tam schovat. :D

Ehm... Jo, to by byla Anglie v pár větách, ano. :D Pokud to není z předchozích vět moc jasné, celkově jsem z návštěvy Anglie nadšená a upřímně doufám, že se tam jednou vrátím.

To by asi bylo vše k tomu, co se dělo v posledních týdnech. Teď k tomu, co je plánováno do týdnů následujících.

V létě se nikam nechystám, Anglií jsem si tak trochu vybrala jakoukoliv jinou dovolenou. Měla jsem velké čtecí plány na léto, zatím jsem na tom dost bídně - místo toho, abych nějakou knihu dočetla do konce, pořád rozčítám další. Ale já to nakonec překonám! Tedy asi. Chtěla jsem totiž přečíst aspoň dvacet knih, už jsou skoro dva týdny prázdnin pryč a já se tomu nepřibližuji ani vzdáleně, ehm.

Pár plánů k blogu. Ráda bych tak minimálně obden přidávala na blog nový článek, chci aby to tady trochu žilo. Doufám, že se mi to podaří. Jestliže vše vyjde, jak by mělo, můžete na blogu čekat dva projekty, oba ve spolupráci s nakladatelstvím Jota. Už se moc těším, až vám projekty představím a doufám, že se vám budou líbit.

Rozhodla jsem se také zapojit do Letního knižního HOPu, který pořádá Cathy. Už je krásných devatenáct účastníků, takže budete moci hezky hopkat! Já mám dokonce už i ceny, které se vám budou doufám líbit. :) Dost možná bude ještě jedna soutěž, to se uvidí. :)

Líbil se mi read-a-thon, kterého jsem se na konci června účastnila a říkala jsem si, že bych také read-a-thon uspořádala, někdy na konci srpna nebo na začátku září. Byla jsem inspirována BookTubeAThonem, který mezi zahraničními booktubery právě probíhá a jehož součástí jsou i různé výzvy. Už teď mám na několik výzev nápady, které by se vám mohly líbit a mohly by být zábavné. :) Otázkou zůstává, jestli by se toho někdo účastnil, ano. :D :)

Celkově bych hrozně ráda dala dohromady nějaký projekt. Budu holt muset zapojit mozkové závity a pokusit se něco zajímavého vymyslet. :)

Na závěr bych vám všem chtěla zase jednou poděkovat, že můj blog navštěvujete a čtete. Jsem opravdu ráda za všechny vaše komentáře, vždycky mi udělají obrovskou radost. Blogera nepotěší nic více než milý komentář od čtenáře blogu, to mi věřte. :)

K vykecávání mi už dochází pára, takže se prozatím mějte krásně, čtěte a užívejte si prázdniny! :)