Recenze: We Were Liars

Autor: E. Lockhart

Počet stran, vazba: 228 stran, paperback

Nakladatelství: Hot Key Books, 2014

Hodnocení na GoodReads: 3,95/5 (17 418 hodnotících)

Hodnocení obálky: 4/5

Něco málo k ději

Jsme Lháři.

Jsme krásní, privilegovaní a žijeme život bezstarostného luxusu.

Jsme nakřáplí a zlomení.

Příběh lásky a romantiky.

Příběh tragédie.

Co jsou lži?

Co je pravda?

(Výjimečně jsem se rozhodla použít anotaci knihy, protože k ději nechci nic prozradit. Jde o můj vlastní překlad, proto se za případné nepřesnosti omlouvám.)

Autorka a styl psaní

E. Lockhart se narodila v roce 1967 v New York City, dodnes v okolí New York City žije. Má doktorát z anglické literatury se zaměřením na britskou literaturu 19. století a na historii ilustrace britských knih. V současné době vyučuje kreativní psaní na univerzitě. K jejímu jménu – E. je zkratka pro Emily, Lockhart se za svobodna jmenovala její babička z matčiny strany. Kromě knihy We Were Liars napsala třeba sérii o Ruby Oliver či knihu Fly on the Wall.

(Na FB stránkách nakladatelství CooBoo padl dotaz, jestli neuvažují o vydání knihy We Were Liars. Odpovědí bylo, že práva odkoupilo už jiné nakladatelství, takže se patrně dočkáme českého překladu.)

Autorčin styl psaní je to, co se mi na knize líbilo už od začátku. Je velice odlišný od stylu psaní u jiných knih, na který jsem zvyklá. Je takový hodně poetický – autorka používá spoustu metaforických vyjádření, hlavně co se týče popisu pocitů. Když jsem tohle vyjádření četla poprvé, nechápala jsem, co se děje. Ovšem když mi to pak došlo, musela jsem uznat, že to je úžasné. Také často jednu větu rozkouskuje na více částí a každou část dá na nový řádek – patrně aby umocnila význam té věty. K dramatickému efektu používá i takové krátké a úderné věty, občas autorka používá i oxymórony, řekla bych.

Stylem psaní mě jednoduše kniha dostala, protože to bylo naprosto odlišné, jiné a dobré. Mně se to tak líbilo.

Příběh, průběh děje

Ze začátku jsem byla z příběhu hodně rozpačitá, nebyla jsem si jistá, o co má jít, co tím chce autorka vyjádřit a k čemu tím chce dojít. Spíše používala různé vzpomínky, to mně osobně moc nesedlo, nepřišlo mi, že by se děj nějak posouval. První polovina knihy se mi zdála slabší a také mi trvalo trochu déle se jí prokousat. Nicméně druhá polovina mě začala bavit, chtěla jsem odhalit to tajemství, přijít knize na kloub. Druhou polovinu jsem si užila. Autorka mě dokázala šokovat a za to ji moc chválím. Konec je opravdu skvělý.

Když jsem knihu dočetla a podívala jsem se na ni jako celek, musela jsem uznat, že jako celek ta kniha funguje dokonale. Všechny ty vzpomínky měly nějaký smysl a účel. Nejlepší na knize je, že jsem po dočtení byla nucena nad ní přemýšlet a zpětně mi i došlo něco, čeho jsem si předtím nevšimla.

A nesmím zapomenout na pohádky, kterými autorka prokládá děj. Vždy nějak s dějem souvisí. Buď jsou to přepsané pohádky znamé nebo pohádky nové. A jsou vážně povedené.

Prostředí

Musím ocenit, že na začátku mého výtisku se nachází mapa soukromého ostrova, na kterém se většina děje odehrává. Čtenář tak má přehled ohledně toho, kde jaký dům leží či i jak zhruba který dům vypadá. Na začátku knihy je i rodokmen rodiny Sinclairových, to též napomáhá v orientaci. Prostředí pro knihu není zas tak podstatné, nicméně je popsané tak, že mi to u této knihy plně stačilo.

Postavy

Celý příběh se odehrává okolo rodiny Sinclairových. Vše pak vypráví dívka Cadence, která čtenáře postupně seznamuje s celou svou rodinou. S Cadence se seznámíte nejlépe, protože vše vidíte z jejího pohledu. Těch postav je v knize docela dost, ovšem za zmínku stojí skupina Lháři – Cadence, Johnny, Mirren a Gat, hlavně okolo nich se točí celá kniha. Postavy jsou to sice zajímavé, každá úplně jiná a označila bych je i za dobře napsané, ale jen těžko jsem se dokázala s některou z postav sžít. Mrzí mě to, ale tak to je.

Hrozně těžko se mi o postavách píše, protože se bojím, abych něco nevyzradila k ději, což nechci. K postavám tedy můžu ve zkratce říct jen to, že jsou napsané dobře, jen jsem se do žádné z nich nemohla vcítit.

Pocity, dojmy, hodnocení

We Were Liars je velice zvláštní kniha. Loni bych za nejdivnější knihu označila Prozření Mary Dyerové, letos tento titul prozatím získává právě We Were Liars. Podle mě to s touto knihou je právě jako u Mary Dyerové – někomu se bude líbit hrozně moc, někomu naopak vůbec. Já se řadím mezi čtenáře, kterým se We Were Liars líbilo. Autorka mě okouzlila svým stylem psaní, příběh jako celek fungoval dobře, jen škoda těch nudnějších částí. Ani postavy nejsou špatné. Chápu nadšení z této knihy, ovšem pochopím i pokud někdo bude knihu naprosto nesnášet a myslím, že i takových lidí se najde dost.

Pokud se do knihy odhodláte, doporučuji si nezjišťovat nic o ději, jít do toho s tím, že o ději nic nevíte. Také doporučuji knihu číst bez jakýkoliv očekávání, bez předsudků. Přistupujte k ní s čistou hlavou a třeba vás překvapí.

Jestliže se vám líbila již výše zmiňovaná kniha Prozření Mary Dyerové, je tu podle mě jistá šance, že se vám bude líbit i We Were Liars. Když jsem totiž přemýšlela nad podobnou knihou, Mara byla ta první, která mě napadla.

Konečné hodnocení:

8/10

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde a zde