Nezrecenzované knihy vol. 1

Před nějakou dobou jsem přečetla knihy Znamení Athény a Hádův chrám od Ricka Riordana a Tanec stínů a Vzpomínky stínů od Kalayny Price. Tyto knihy mají společné dvě věci – jde o pokračování sérií a obě knihy z jednotlivých sérií jsem četla rychle za sebou. Tudíž nejsem schopna na knihy jednotlivě napsat recenze, jak jsem nedávno zjistila. Prostě se mi dojmy z nich pletou dohromady. Ovšem i tak bych chtěla vyjádřit svůj názor týkající se těchto knížek, proto jsem se rozhodla sepsat recenze pro mou osobu trochu netradičnějším způsobem.

Jako první se zaměřím na Znamení Athény a Hádův chrám, což jsou třetí a čtvrtý díl ze série Bohové Olympu, kterou má na triku veleúžasný Rick Riordan. Myslím, že je vám všem známo, o čem tato série je. Jestliže ne, ve zkratce tu máme spojení řecké a římské mytologie, potomci bohů se tu často ohání mečem, likvidují nestvůry a abych nezapomněla, na bedrech hlavních hrdinů leží osud celého světa.

Znamení Athény je vyprávěno z pohledu čtyř hrdinů. Mezi nimi je i Annabeth, na jejíž vyprávění jsem čekala už vážně dlouho a rozhodně mě to nezklamalo. Na Riordanově psaní je totiž skvělé to, že snadno poznáte, že příběh vypráví někdo jiný. Každý z hrdinů má svůj osobitý styl vyprávění a něco takového se všem autorům nepovede. Ovšem pan Riordan evidentně není žádný troškař a patrně si řekl něco ve stylu: Á, čtyři vypravěči, to přece není dost! Pojďme jich dát sedm! A tak Hádův chrám vypráví všech sedm hlavních hrdinů. Za to má pan autor můj respekt. Změny jednotlivých vypravěčů si uměl naplánovat tak dokonale, že jsem ho občas dost nesnášela.

A budu králem cliffhangerů! Řekl si Riordan a napsal konec Znamení Athény. Ještě štěstí, že jsem měla další díl brzo po ruce. Upřímně soucítím se všemi, kdo na pokračování čekali celý rok. Zakončení Hádova chrámu je mnohem mírnější, avšak spíše je to takový klid před bouří. Poslední díl mě asi zabije. Nicméně mírnější konec si kniha vynahrazuje zvraty v průběhu děje, které jsou mnohdy dosti překvapivé.

Celkově si myslím, že knihy skvěle pokračují ve šlépějích svých předchůdkyň a příběh postupně perfektně graduje. Rick Riordan ukazuje, jak má všechno dokonale promyšlené a dává tušit, že poslední díl bude opravdu stát za to. Já jsem byla během čtení a po dočtení knížek naprosto spokojená, proto oběma knihám dávám plný počet bodů.

Tanec stínů a Vzpomínky stínů, to jest druhý a třetí díl ze série o Alex Craftové od Kalayny Price. Alex Craftová je takzvaná stínová čarodějka a její schopností je povolávat stíny zemřelých lidí, čímž napomáhá při vyšetřování vražd nebo ty vraždy sama řeší, protože pracuje jako soukromá detektivka. Alex spoustě lidí leží v žaludku, není tudíž výjimkou, když jí někdo usiluje o život. Obě knížky se z velké části věnují vyšetřování případů, přičemž oba případy jsou velice komplikované a zajímavé. V Tanci stínů se z obětí nalézají jen chodidla, ve Vzpomínkách stínů ukončují různí lidé svůj život skrze sebevraždu, i když Alex má za to, že je za tím víc než to. Samozřejmě má pravdu.

Kalayna Price má příjemný styl vyprávění. Její knihy se rychle a lehce čtou a to je skvělé. Ovšem také stylem vyprávění nijak nevybočuje z řady.

Detektivní zápletky obou knih jsou vážně velmi zdařilé, neotřelé a originální. Autorka mě dokázala svým rozuzlením překvapit. Mně osobně se však po příběhové stránce líbil více druhý díl než ten třetí.

Hlavním důvodem, proč jsem si tuto sérii tolik oblíbila, je svět fae, který má autorka překvapivě dobře propracovaný. Právě v druhém díle autorka poodhaluje některé taje světa fae, seznamuje čtenáře s hierarchií a pravidly, které pro tento svět platí. Fae jsou pěkně prolhaná cháska, slovo intriky je jejich druhé jméno. Rozhodně jde o jeden z nejlepších světů v urban fantasy, o němž jsem měla tu čest číst.

Postavy jsou také dobře napsané, většina čtenářek si jistě snadno oblíbí Falina, ale i Death má v tomto směru vysokou šanci. Moc se mi líbilo, že každý z dílů byl zaměřen na Alexin vztah s jedním z mužských hrdinů – v Tanci stínů se autorka věnuje spíše Falinovi, ve Vzpomínkách stínů dostane prostor spíše Death. Nicméně i vedlejší postavy stojí za to, já osobně jsem třeba opravdu zvědavá, kdo se vyklube z Alexina otce.

Obě knížky mě neuvěřitelně bavily, čemuž svědčí i fakt, jak rychle jsem je měla přečtené. Za sebe řadím sérii o Alex Craftové mezi to lepší z urban fantasy. Knihy vám všemi deseti doporučuji, i když ode mě plné hodnocení nedostaly, přesto k tomu měly opravdu blízko. Já teď jen doufám, že čtvrtý díl vyjde v češtině co nejdříve.

Co říkáte na tento styl sepsání mého názoru? Mám svůj názor podobně sepisovat častěji nebo mám zůstat u svých zavedených recenzích? Za váš názor budu ráda!
A copak si o knihách myslíte vy?