Přeskočit na hlavní obsah

Knižní maraton aneb čteme jako o život - Shrnutí


Tak maraton je úspěšně za námi, ale než přejdu ke shrnutí toho, jak se mi v jeho průběhu dařilo, chtěla bych moc poděkovat těm z vás, kteří se do maratonu zapojili - ať už jen formou čtení nebo i zapojení do článkových výzev. Opravdu si toho vážím a jsem nadšená z toho, kolik lidí se do maratonu pustilo. Jsem také velmi ráda, že se vám líbily jednotlivé výzvy. A jelikož byl maraton úspěšný, vlastně mnohem úspěšnější, než jsem čekala, jsem rozhodnutá ho zopakovat. Zatím netuším kdy, avšak pravděpodobně to dříve jak v létě nebude.

Nicméně bych se chtěla omluvit, že jsem sama nakonec ty článkové výzvy flákala (o to větší obdiv mají ti, kteří je sepsali!). Dost mě to mrzí, protože jsem je měla pěkně promyšlené, jenže nakonec jsem na ně neměla čas, ten jsem totiž místo toho věnovala spíše tomu čtení, a tak nějak jsem neměla ani chuť - během měsíce srpen na blogu přibylo na mé poměry opravdu hodně článků a mně prostě právě teď už úplně došla energie. Naštěstí už začínám popadat druhý dech, tak snad to nedopadne tak, že by blog měl měsíce zet prázdnotou.

Ovšem nyní přejdeme k tomu, jak jsem se čtením nakonec dopadla, co říkáte?

   

Dnes bohužel bez fotek, za prvé jsem líná foťák hledat a za druhé nemám ani pořádně kde fotit. Sice by s fotkami článek vypadal asi kousek lépe, ale já stejně zas tak krásné fotky nedělám, takže to je celkem jedno, řekla bych.

Hned v pondělí jsem rozečetla knihu Sabriel od Gartha Nixe. Ta knížka má celkem 330 stránek. V pondělí jsem tomu moc nedala, to jsem přečetla jen něco málo přes sto stránek - trošku jsem se nemohla do té knihy začíst, nenašla jsem nic, co by mě nutilo rychle číst dál. I když musím uznat, že ten autorův svět je fascinující, pro mě ale trochu málo rozvitý, ocenila bych kousek více informací. Ve čtení jsem pokračovala v úterý, to jsem dočetla zbytek. Druhá polovina mě bavila o dost více a konec je vážně napínavý. Přestože jsem se na knihu moc těšila, snažila jsem se od ní nemít přehnaná očekávání a podle toho ji hodnotit, ale i tak teď s odstupem cítím, že mě trochu zklamala. Avšak to neznamená, že se na další díl ráda nepodívám. 
Přečtením Sabriel jsem splnila výzvu, jejíž cílem bylo přečíst dlouho odkládanou knihu.

Celou středu jsem věnovala Scarlet od Marissy Meyer. Těch 456 stránek uteklo vážně neuvěřitelně rychle, vůbec jsem se od Scarlet nemohla odtrhnout, takže jsem ji ve středu i dočetla. Někteří říkají, že druhý díl není tak dobrý jako první, druzí říkají, že je druhý díl stejně dobrý či lepší. Já osobně patřím do té druhé skupinky, protože mě kniha nadchla. Čtení jsem si krásně užila, i když po nepřetržitém celodenním čtením jsem byla poměrně vyčerpaná. Vážně moc se těším na Cress, ale v tomto případě asi už vážně počkám, až vyjdou zbylé díly, než se do dočtení Měsíčních kronik pustím.
Přečtením Scarlet jsem splnila výzvu, jejíž cílem bylo přečíst pokračování série.


Ve středu jsem pak ještě přečetla pár stránek z knihy Tři tváře od Brandona Sandersona (kniha má 304 stran), konkrétně jsem přečetla začátek novely Císařova duše. Tu jsem dočetla pak ve čtvrtek. Číst tuhle novelu, to byl požitek. Sanderson ukázal, že výjimečně skvělý fantasy příběh vůbec nemusí být natažený do několikadílné ságy, že vlastně může být docela krátký. Cenu Hugo má toto dílko naprosto zaslouženě.
Ve čtvrtek jsem ještě přečetla polovinu druhé novely s názvem Odvěký meč: Probuzení. Příběh této novely byl postaven na populární hře Infinity Blade. Sama hru neznám, ale rozhodně mi to při čtení nijak nebránilo. Ta novela je vážně fajn, obzvlášť ke konci je velmi zajímavá, avšak mám-li to porovnat s Císařovou duší, kterou jsem před tím dočetla, tak to bylo o něco slabší. Tuhle novelu jsem dočetla v pátek.
V pátek jsem pak přečetla i poslední novelu z knihy jménem Spousta. Óch, tohle bylo dost šílený. Taky neskutečně perfektní. A vlastně něco docela jiného, než jak jsem od Sandersona zvyklá. Autor tím jenom potvrzuje, jak dobře psát umí, že není dobrý jen v epické fantasy. Těžko říct, k jakému konkrétnímu žánru tuhle novelu zařadit - je to mnohem reálnější než jiné věci, které jsem od Sandersona četla, na druhou stranu se tam ale vyskytují i prvky, které se nedají racionálně vysvětlit. Ale prostě to bylo boží a říkám vám, že si to chcete přečíst!
Přečtením knihy Tři tváře jsem splnila výzvu přečíst si něco, co vylosuji ze svého TBR jar. Já jsem hrozně ráda, že jsem si to přečetla a říkám vám, že vy byste měli též!

Ještě v pátek jsem učinila nečekaný výběr a rozečetla jsem knihu The Lightning Thief od Ricka Riordana, což je, jak asi moc dobře víte, první díl ze série Percy Jackson and the Olympians. Knížka nebyla na mém seznamu čtení pro maraton, ale já ni na prostě dostala hroznou chuť - měla jsem náladu na nějaké nenáročné a vtipné fantasy. No a než jsem se nadála, četla jsem tohle. Nutno podotknout, že už potřetí. Většinu z těch 377 stránek jsem přečetla za víkend. Knížku jsem si užila, stejně jako napoprvé! Musím také říct, že ta angličtina byla vážně lehká, našlo se jen pár slovíček, která jsem neznala, protože jsem se s nimi dříve nesetkala. Tudíž doporučuji začátečníkům ve čtení v angličtině. Myslím si, že v tomhle neplánovaném re-readingu budu brzy pokračovat a postupně přelouskám i zbylé díly v angličtině.
Přečtením této neplánované knížky jsem splnila dokonce hned dvě výzvy! Za prvé jde o knihu, podle které je natočen film a za druhé má tato kniha ilustrovanou obálku, dokonce i nějaká ta modrá barva by se na tom našla! No není to skvělé?

Splnila jsem tedy pět výzev ze šesti. Ovšem já ani moc nepředpokládala, že stihnu přečíst sedm knih. Bohužel mi nevyšlo ani přečtení těch 200 stránek za den. S nesplněním poslední výzvy si ale hlavu nelámu. 
Dohromady jsem přečetla 1467 stránek a to není špatné, ne? Rozhodně je to více, než kolik jsem zvládla přečíst během read-a-thonu, kterého jsem se účastnila v červnu. Ovšemže bych měla větší radost, kdyby těch knih bylo třeba pět, ale i ta čtyřka je pěkné číslo - evidentně je mi tak nějak souzena, vzhledem k tomu, že i posledně jsem přečetla knihy čtyři.
Důležité je, že jsem si maraton užila, přečetla jsem si pěkné knížky, ke kterým bych se jinak dostala bůh ví kdy a aspoň nebudu mít díky maratonu svého zářijového Studenta knihomola prázdného - je totiž ve hvězdách, jak budu teď stíhat číst. To se uvidí.

A jakpak jste dopadli vy? Zvládli jste maraton tak, jak jste si představovali? Či jste dopadli lépe / hůře? Jen mi dejte v komentářích vědět, budu ráda! :)

Komentáře

  1. Díky za uspořádání čtecího maraonu, Kristie. Užila jsem si ho:)
    Skoro 1500 stran je úžasný výsledek, gratuluji. A Tři tváře si musím co nejdřív přečíst:)
    Já jsem dopadla tak, jak jsem odhadovala, že dopadnu. Vlastně možná o trošku lépe. Ale opravdu spokojená budu, až v rámci nějakého maratonu budu číst jenom knihy, které jsem měla na seznamu a nic jiného. I když těžko říct, jestli se mi to někdy podaří, znám se:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem moc ráda, že se líbilo! :)
      Jé, děkuji! A souhlas, Tři tváře si přečti - je to naprosto skvělé! :)
      Jó, stihnout při maratonu všechny plánované knížky by bylo skvělé. :D Ale to se asi holt nikdy nepodaří ani mně. :)

      Vymazat
  2. Díky ti moc, za tenhle maraton :) excelovala jsem spíš ve článkových výzvách, než v těch čtecích, na čtení jsem neměla příliš času, ale to jsem čekala už předem, takže mě to nezaskočilo :) Gratuluji k překročení tisícovky. Já v ni ani nedoufala a taky jsem jí nedosáhla, bohužel. Díky, díky!! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač! Pro mě je největší odměnou, že jste se vůbec zapojili! :) Za článkové výzvy máš ode mě velkou pochvalu! :D Pokud se nepletu, zapojila jsi se do všech, viď? A za to ti moc děkuji! :) Tak třeba příště tu tisícovku překonáš. ;) :)

      Vymazat
    2. Jůůů, pochvala! To já ráda! :D Splnila jsem všechny, ano :) Nějak mi to vyšlo lépe než čtení :) K tomu počtu stránek...kvantita asi také není všechno, ale tak nějak na ni taky hledím :D :) Tak třeba příště :)

      Vymazat
    3. Mě mrzí, že jsem všechny ty články nedala, ale tak snad příště, jop. :D Jo, jo, budu držet palce, ať ti to při dalším maratonu vyjde. :)

      Vymazat
  3. Tak to je super, stihla jsi toho vážně dost! Já už nějakou dobu přemýšlím, že si budu muset Percyho přečíst znovu, protože si to moc nepamatuju. Ale asi se do toho pustím až dojedu re-reading Harryho Pottera :) Jinak ti závidím tu Scarlet, má hrozně krásnou obálku, já se už kolik měsíců odhodlávám k přečtení prvního dílu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Percym je to podobné jako s Harrym - nikdy není nevhodná doba se pustit do re-readingu. :D A také se to nikdy neomrzí. Takže se do re-readingu pusť! Třeba bychom to pak mohly číst společně, já se k tomu druhému dílu totiž dostanu bůh ví kdy. :D Scarlet má z té série asi nejhezčí českou obálku - u této série mě fakt neuvěřitelně moc mrzí, že nejsou převzaté originální obálky. :/ Šmarjá, tys ještě nečetla Cinder? Ale to musíš napravit! To je hrozně bezva čtení. :D Sice předvídatelné, ale fakt milé. :D :)

      Vymazat
  4. Myslím, že jsi toho přečetla tak dvakrát tolik, co já, gratuluju. =D No jo, pro mě tyhle výzvy asi holt nejsou, nějak nedokážu číst na povel. Vlastně mám skoro pocit, že myšlenka na to, že bych měla číst, u mě někdy vyvolává i tak trochu psychickej blok. Takže příště budu intenzivně číst radši bez výzev... =D Ale rozhodně to byl super projekt... =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :D Vážně? Jé, tak to mě mrzí. Já osobně jsem hrozně soutěživý člověk, takže podobné výzvy mě spíše motivují, jop. :D Tedy pokud se to týká činnosti, která mě baví, ano. :D Jsem moc ráda, že se ti maraton jako takový líbil. :)

      Vymazat

Okomentovat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Přidejte se k Alžbětě a rozluštěte záhadu hotelu Winterhouse / Hotel Winterhouse

Alžběta Somersová je jedenáctiletá dívka, které před pár lety tragicky zemřeli rodiče, od té doby žije se svou tetou a strýcem, přičemž se všichni navzájem nesnáší. Jedinou útěchou a radostí jsou pro Alžbětu knihy a všemožné hádanky, které miluje. Pak se stane něco nečekaného a patrně ta nejvíc vzrušující věc v Alžbětině životě - někdo její tetě a strýci zaplatí dovolenou a jí přes vánoční prázdniny pobyt v tajemném hotelu Winterhouse. Teta a strýc nic nezpochybňují, na dovolenou bez otázek vyrazí a Alžbětu i přes její protesty do hotelu pošlou. Přestože je to v hotelu krásné, Alžběta se musí pořád sama sebe ptát, kdo jí do hotelu poslal a proč? Podaří se jí rozluštit tato záhada? A co všechny ty záhady spojené se samotným hotelem - rozluští Alžběta i je?

Zákaz pořizování knih aneb jak se v nakupování aspoň trochu omezit

Dneska Kath na svém blogu Kath's World of Books uveřejnila článek s pravidly ohledně nakupování knih. Jejich cílem má být omezení nakupování, nenakupování zbytečných knih a podobně. Já jsem se rozhodla zapojit, protože si mnohdy pořídím naprosto zbytečné knížky, které se pak marně snažím prodat. I když je pravda, že poslední dobou na sebe dávám více pozor, pořád bych byla radši, kdybych si některé knihy nekoupila, ale knihomol jako já si holt nemůže pomoct. :D Také musím myslet na neustále se ztenčující volné místo v mé knihovničce a pečlivěji tak vybírat knihy, které stojí za to mít doma. :) A jaká pravidla, že jsem si to stanovila? 1. Nebudu si pořizovat žádné nové série od neosvědčených autorů - myslím tím autorů, se kterými nemám zkušenosti a nevím, jak mi sednou. 2. Nebudu si pořizovat knihy jen kvůli pěkné obálce. 3. Nebudu  si pořizovat další díly sérií, ze kterých mám doma jen první díl, dokud ten první díl nepřečtu. 4. Omezím pořizování knih z young adult žánru.

Recenze: Královská hraničářka [RV]

Autor: John Flanagan Originální název: The Royal Ranger Přeložila: Zdena Tenklová Série: Hraničářův učeň Díl: 12. Počet stran, vazba: 456 stran, hardback Nakladatelství: Egmont, 2014 Hodnocení na GoodReads: 4,43/5 (2 370 hodnotících) Hodnocení obálky: 4/5 (libí se mi :)) Něco málo k ději Už je to mnoho let, co byl Will Dohoda hraničářským učněm a také je to již nějaká doba, co byl sám sebou. Po tragédii, která zasáhla jeho život, je Will jako vyměněný a netouží po ničem jiném než po pomstě. Pokud se jeho přátelům nepodaří vymyslet, jak Willovi pomoci, patrně to s ním skončí špatně. Naštěstí Halt přichází s nápadem, který nejen že pomůže Willovi, ale mohl by vyřešit i zapeklitou situaci, ve které se nachází Horác s princeznou Kasandrou. A tak Will dostává svého prvního učně.