Recenze: Řekni vlkům, že jsem doma [RV]

Autor: Carol Rifka Brunt

Originální název: Tell the Wolves I'm Home

Přeložila: Vanda Senko Ohnisková

Počet stran, vazba: 424 stran, hardback

Nakladatelství: Jota, 2014

Hodnocení na GoodReads: 4,04/5 (54 292 hodnotících)

Hodnocení obálky: 4,5/5 (ta obálka se moc povedla!)

Něco málo k ději

June Elbusová je uzavřená, čtrnáctiletá dívka, která si vůbec nerozumí se svými spolužáky, dokonce ani se svou sestrou Gretou. Jejím jediným přítelem je její strýc a kmotr v jedné osobě jménem Finn. Finn je také uznávaný malíř. Jenže umírá a jeho posledním přáním je namalovat portrét June a Grety. June musí sledovat, jak Finn postupně chřadne a slábne. Jeho smrt ji velmi zasáhne, ovšem otevře jí možnost seznámit se s člověkem, který Finna možná znal ještě lépe než ona a kterého Finn možná miloval ještě více než ji.

Autorka a styl psaní

Carol Rifka Brunt se narodila v roce 1970 v Queensu, v New Yorku a za svůj život se celkem dost stěhovala. Univerzitu studovala ve Skotsku, zde získala svůj magisterský titul z filozofie a našla tu svého budoucího manžela. Poté se vrátila zpátky do Ameriky, kde začala psát a kde porodila své první dítě. Druhý a třetí potomek se jí narodil, když žila v Kanadě. V současné době žije v Anglii, kde plánuje zůstat a kde i dopsala svůj první román Řekni vlkům, že jsem doma. Autorka právě teď pracuje na své druhé knize.

Celá kniha je vyprávěna přímo z pohledu June, takže čtenář přesně ví, co si myslí, vidí svět jejíma očima. June je osoba dosti jedinečná a na stylu vyprávění je to znát – v knize se nachází spousta zajímavých myšlenek, popisy prostředí jsou takové netypické, ale zkrátka je to celé napsané moc hezky. Rozhodně tomu nechybí čtivost, té napomáhají i krátké kapitoly. Je pravda, že v knize převažuje spíše popis nad dialogy, ale v tomto případě to nevadí, June svým vyprávěním dokáže vyjádřit vše, co je potřeba.

Příběh, průběh děje

Přiznám se, že jsem dlouho nevěděla, jaké téma přesně bude kniha zpracovávat – anotace je taková tajemná. Nakonec se ukázalo, že jedním z témat této knihy je AIDS a to v době, kdy tato nemoc nebyla ještě příliš známá, šířila se mezi homosexuály a spoustu z nich zabila. Avšak téma hlavní to není, věci okolo AIDS tam jsou pro doplnění atmosféry, aby čtenář lépe porozumněl té době a aby byl třeba donucen se nad tím i trochu zamyslet. Spíše jde o June, o její vyrovnání s tím, že jí zemřel někdo blízký, že bez něj nemá žádné jiné přátele, o její dilema, jestli se poddat předsudkům nebo se pokusit si udělat svůj vlastní názor. Tu psychologii June autorka zpracovává hodně. Úplně cítíte, jak je ten příběh nabitý emocemi, ale jde o emoce přirozené, které vám nikdo nenutí. Nejde tu o žádné citové vydírání, na to je na druhou stranu příběh až moc obyčejný.

Autorka nejvíce vypráví ze současnosti, ale občas do příběhu zakomponuje i vzpomínky, pro vysvětlení nějaké situace. Příběh není plný akce a zvratů, spíše tak nějak prostě je. A to se mi moc líbilo.

Prostředí

Vše se odehrává v Americe, v okolí New Yorku a v roce 1987. To je asi to nejdůležitější, co o prostředí potřebujete znát, jinak pro příběh není příliš důležité.

Postavy

Máte rádi, když kniha zpracovává psychologii postav? V tom případě je tato kniha něco naprosto vhodného pro vás! Autorka se hodně zaměřuje na June, na její myšlenky, na její psychologii. June není dokonalá, dělá chyby, pochybuje o sobě a v mnoha věcech je podobná každému z nás, kdo byl v jejím věku. Je to neuvěřitelně skvěle napsaná postava, tak reálná! Opravdu jsem měla pocit, jako bych četla o někom, kdo skutečně žije či žil.

Nicméně i ostatní postavy jsou zdařile napsané, každá je úplně jiná a všechny působí tak skutečně. Velice mě překvapilo, že i Junina sestra Greta je ukázána jako komplikovaná osoba – z počátku je čtenáři představena jako protiva, co ráda June ubližuje a za to, co jí kolikrát dělala, jsem ji fakt neměla ráda, nakonec se ale ukáže, že ke svým činům má i logické vysvětlení. V té chvíli mi jí bylo líto.

Zkráceně řečeno, s postavami jsem velmi spokojená a opravdu moc za ně autorku chválím.

Pocity, dojmy, hodnocení

Říkala jsem si, že by se mi mohla kniha líbit, i když jsem vůbec netušila, co od ní mám čekat. Nakonec jsem zůstala vážně překvapená tím, jak skvělá ta kniha byla. Styl psaní mi výborně sedl, čtení bylo rychlé a já jsem si ho užívala. Samotný příběh je takový obyčejný, ale opravdu dobře podaný, krásně zpracovává události, kterými si může projít každý z nás. Navíc to autorka vypráví skrze June, což je úžasná postava, ostatně ony i ostatní postavy jsou výborně napsané. Já osobně si myslím, že byste si knihu přečíst měli – určitě vám toho může hodně dát.

Řekni vlkům, že jsem doma doporučuji všem, i když spíše starším čtenářům, kteří ji pochopí lépe. Pokud hledáte něco s neohraným příběhem, se zdařile zpracovanou psychologií postav a s příběhem, který přirozeným způsobem hraje na vaše emoce, doporučuji sáhnout právě po tomto.

Konečné hodnocení:

10/10

Za poskytnutí recenzního e-výtisku velice děkuji nakladatelství Jota.

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde a zde