Recenze: Píseň krve [RV]

Autor: Anthony Ryan

Originální název: Blood Song

Přeložil: Jakub Kalina

Série: Stín krkavce

Díl: 1.

Počet stran, vazba: 624 stran, hardback

Nakladatelství: Host, 2014

Hodnocení na GoodReads: 4,53/5 (22 649 hodnotících)

Hodnocení obálky: 4/5 (ke knize výborně sedí!)

Něco málo k ději

Vélin Al Sorna je synem Pána bitev, královského rytíře, který stojí v čele královské armády. Už jen díky tomu ho většina lidí zná a má k němu respekt. Po smrti jeho matky je Vélin otcem odveden do kláštera Šestého řádu, kde ho otec zanechá, čímž mezi sebou přetrhají jakékoliv svazky. Vélin se stává učedníkem Šestého řádu, řád je jeho jedinou rodinou. Několik dalších let Vélinova života se nese v duchu tvrdého výcviku, který má za cíl z chlapců udělat bojovníky ve službách Víry a který přežijí jen ti nejsilnější. S postupem času se ukazuje, že Vélin v budoucnosti království patrně sehraje mnohem větší roli, než by se dalo čekat.

Autor a styl psaní

Anthony Ryan se narodil v roce 1970 ve Skotsku, avšak většinu svého dospělého života strávil v Londýně, kde doposud žije. Má vystudovanou historii a dlouho pracoval v britské státní správě, než se dal na psaní na plný úvazek, což mu dovolil obrovský úspěch jeho prvního románu Píseň krve. Zajímavé ovšem je, že když poprvé nabízel svůj rukopis, všichni oslovení agenti ho odmítli. Proto se rozhodl vydat svůj příběh v elektronické podobě vlastním nákladem. Brzy na to už podepisoval u nakladatelství smlouvu na tři díly ze série Stín krkavce.

S jistotou mohu prohlásit, že jsem objevila svého nového oblíbeného autora, u kterého si velice pečlivě pohlídám jeho další tvorbu. Anthony Ryan píše s takovým umem, že jsem celou dobu byla neuvěřitelným způsobem vtažena do příběhu a jen s velikými těžkostmi jsem se od čtení odtrhávala. Výborně zvládl zachytit atmosféru, dokázal ve mně vyvolat napětí v těch správných chvílích a neustále mě nutil číst dál a dál, takže jakmile jsem se ke knize mohla posadit, přečetla jsem toho hrozně moc. Ani v nejmenším na knize není poznat, že jde o autorovu první tvorbu, právě naopak – člověk by si myslel, že jde o dílo ostříleného veterána. Za to klobouk dolů.

Příběh, průběh děje

Pro samotný příběh mám také jen a jen slova chvály. Celá kniha nás provází jednou z fází Vélinova života, sledujeme jeho rozvoj od příchodu do řádu, kdy byl jen malý chlapec. Všechny události v knize popsané jsou nesmírně důležité, protože ukazují, jak se Vélin přesně formoval, jak a co ho ovlivnilo a díky čemu se stal tím, kým je. Celý příběh obsahuje spoustu bitev, mnoho zvratů a také vysoký počet smrtí. Je to drsné, je to krvavé, je to surové, ale v souhrnu naprosto skvělé. Doporučuji číst opravdu pozorně, protože Anthony Ryan je jeden z těch autorů, který v příběhu zanechává různé drobečky a střípky informací, které vám možná teď nepřijdou nijak důležité, avšak pro další příběh by mohly být klíčové. Vše je propletené a ne vše je takové, jak se úplně zdá.

Příběh byl jednoduše skvělý. Nepamatuji si jediné místo, které by mě snad nebavilo, naopak mi v hlavě utkvěly zvraty, které mě dost překvapily. V knize se na jednu stranu dočkáte poměrně uzavřeného příběhu, nicméně stále zůstává spousta nezodpovězených otázek, na které patrně získáme odpovědi v pokračování.

Prostředí

Nebýt těch fantasy prvků a fiktivního světa, tak bych snad i uvěřila, že se jedná o historický román z doby středověku. Ve středověku se totiž autor jasně inspiroval, možná bych hádala i dobu takových křížových výprav. Autor prostředí popisuje naprosto skvěle, vše jsem si dokázala živě představit.

Jak jsem se již zmínila, příběh se odehrává ve fiktivním světě, ponejvíce ve Sjednoceném království. Jistě uvítáte na začátku knihy mapu, která vám napomůže s orientací. Já sama jsem do ní nahlížela poměrně často.

Během čtení jsem měla silný pocit, že má autor prostředí perfektně promyšlené. Asi nejdůležitější je to, abych zmínila, že v příběhu působí celkem šest řádů, přičemž každý z řádů se věnuje nějaké jiné oblasti. Šestý řád tvoří bojovníci ve službách Víry, v Pátém řádu byste našli léčitele, členové Čtvrtého řádu pak mají na starost kacíře - to jen pro příklad. Nejvýše postavený v řádu je Princip či Principila. Všichni slouží v duchu Víry. Tento systém řádů se mi opravdu moc zamlouval.

Víra je jistá obdoba náboženství, dalo by se říct. Lidé nevěří v boha, nýbrž v Zemřelé, bůh je podle nich pouhá lež. Autorovo pojetí náboženství mě celkově velice fascinovalo, protože právě ten střet různých vír je pro knihu vážně důležitý. I tím mi prostředí dosti připomínalo období křížových výprav, když bylo kterékoliv jiné náboženství než křesťanství bráno za kacířské.

Pak tu jsou ještě Temné síly, to je patrně něco jako magie.

Zkrátka to prostředí bylo přesně podle mého gusta – výborně promyšlené.

Postavy

Přiznávám, že jsem se z počátku bála, aby Vélin nebyl dokonalá postava, naprosto ve všem nejlepší a podobně. K tomu mají i někteří autoři fantasy sklony. Proto jsem byla nakonec vlastně i překvapená tím, jak složitá osobnost se z Vélina vyklubala. Naštěstí opravdu ani zdaleka nebyl ve všem nejlepší. Mnohokrát se potýkal s množstvím pochybností, jeho Víra dostávala zabrat. Chyboval a ze svých chyb se učil. Zkráceně řečeno šlo o výborně napsanou postavu, která ani v nejmenším nebyla jasně černobílá.

To samé se vlastně týče všech představených postav v knize. Autor se snažil, aby působily co nejreálněji a dle mého názoru se mu to povedlo na jedničku. Zajímala jsem se o jejich osudy a vlastně stále zajímám, protože se už nemůžu dočkat, až zjistím, co všechno jim autor ještě přichystal.

Pocity, dojmy, hodnocení

Anthony Ryan mi svojí Písní krve připomněl, proč vlastně tak moc ten fantasy žánru zbožňuji. Pan Ryan se ukázal jako výjimečně dobrý vypravěč, u kterého by vás ani v nejmenším nenapadlo, že to, co čtete, je jeho první dílo. Dokázal mě s naprostou elegancí provést Vélinovým životem, donutil mě otáčet jednu stránku za druhou a s napětím čekat, co dalšího se stane. Svým světem mě uchvátil a neuvěřitelně nadchnul. A nezajímat se o osudy jeho postav bylo zkrátka nemožné. Já osobně jsem objevila svého nového oblíbeného autora a také jednu z nejlepších knih v tomto roce a pevně věřím, že někteří z vás by to mohli mít podobně.

Píseň krve doporučuji všem milovníkům fantasy žánru, tohle je prostě povinné čtení. A i pokud fantasy zrovna neholdujete, nicméně máte rádi výborně vystavěný příběh a nemáte problém s menší surovostí, doporučuji vám se po knize také poohlédnout.

Konečné hodnocení:

10/10

Za poskytnutí recenzního e-výtisku velice děkuji nakladatelství Host.

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde, zde a zde