Co jsem v březnu přečetla

Zdravím! Tak vám dneska přináším krátké povídání o knihách, které jsem přečetla v průběhu minulého měsíce. Přicházím sice s menším zpožděním, vím to - původně jsem totiž myslela, že opět dám tříměsíční shrnutí, ale po menším zamyšlení jsem došla k názoru, že by z toho dost možná byl zase kilometrový článek, a tak jsem plán pozměnila. Tak jdeme na to! Nicméně dopředu upozorňuji, že je tam hodně povinné četby, jop.

A s tou povinnou četbou rovnou i začnu, ať to máme hned za sebou. Tentokrát si dovolím bez obálek, protože většina těch knížek je tak neznámá, že se u nich obálky na GoodReads nevedou.

Tentokrát ta četba byla fakt očistec, uf. Jako první jsem musela začít s básněmi od Zbyňka Hejdy, konkrétně se sbírkami Všechna slast a Blízkosti smrti. Radši o tom nechtějte nic nevědět. To hodnocení 2/5 a 1/5 hvězdiček myslím mluví za vše.

Následovala Hodina ticha od Ivana Klímy. To nebylo tak špatné, knize jsem věnovala dokonce 3/5 hvězdiček, ale když k tomu pak musíte napsat interpretaci, tak se vám to trochu zprotiví. Plus když v tom podle vyučujícího jsou pak takové věci, které by vás tam v životě nenapadlo hledat.

Dalším zážitkem byla kniha Kde život náš je v půli se svou poutí. U čtení jsem málem vypustila duši, odměnila jsem to 1/5 hvězdiček a už to nechci vidět. Jen teda u tohohle jsem asi divná, protože většině lidí se to naopak líbí.

Pak přišla konečně četba, která mě zaujala! (V čemž naštěstí budeme teď ve škole chvíli pokračovat.) První je Cizinec hledá byt od Egona Hostovského. To se dobře četlo, bylo to relativně zajímavé a bavily mě ty americké reálie. Hodnotila jsem 3/5 hvězdiček.

Ještě jsem stihla Adelheid od Vladimíra Körnera a to se mi z březnové povinné četby líbilo upřímně nejvíc. Je to krátké a k tomu zajímavé, co víc si přát? Hodnotila jsem 4/5 hvězdiček.

Trochu mimo kniha, kterou jsem ale četla kvůli škole, jsou Modré stíny od Michala Sýkory. Chodím totiž na seminář, ve kterém řešíme filmové, seriálové a divadelní adaptace knih. Na mě padl referát právě na seriálovou adaptaci Modrých stínů. Bohužel se mi ani jedno nelíbilo a knihu jsem hodnotila 2/5 hvězdiček.

Nyní k o něco příjemnějšímu čtení! Březen jsem odstartovala komiksem pro děti Pták a Veverčák na útěku od Jamese Burkse a musím říct, že jsem si to krásně užila! Bylo to prostě ptákastické. Bylo to vtipné, krásně barevné a jestli na námět tohohle komiksu někdy udělají animovaný seriál, tak se na něj určitě podívám! Hodnotila jsem 5/5 hvězdiček a napsala jsem i recenzi. 

Nejlepší kniha měsíce? Tak to bude bez debat Amerikána od Chimamandy Ngozi Adichie. Ta se vlastně zaručeně zařadí i mezi nejlepší knihy roku 2017. Jestliže jste o Amerikáně ještě neslyšeli, tak doporučuji se po ní podívat, o hodně totiž přicházíte. Hlavně pokud vás zajímá diverzita v knihách, chcete si přečíst něco o rasové otázce, imigraci či o současné situaci v Africe. A jako bonus dostanete příjemný romantický příběh. Více o knize máte i v recenzi.

Abych si trochu odpočinula od povinné četby, půjčila jsem si v knihovně první díl z komiksové série Americký upír. Hlavním autorem je Scott Snyder, ale na této části se podílel i samotný Stephen King. A tohle je upřímně jedno z největších překvapení poslední doby. Do komiksu jsem šla hodně naslepo a asi i proto se mi to tolik líbilo. Je to drsné, je to temné a hlavně originální. Pokud hledáte dílo, kde budou pořádně krvežízniví upíři, tohle je to pravé pro vás! Hodnotila jsem 5/5 hvězdiček a delší názor máte i v recenzi.

V březnu jsem se dostala i k milé novince od české autorky Petry Dvořákové. Každý má svou lajnu vyšlo na Velký knižní čtvrtek a je to autorčina první kniha pro náctileté. Pro mě osobně to bylo nádherně oddechové a super rychlé čtení (ta knížka má sotva sto padesát stránek). Přečetla jsem to za pár hodin, takže jestli hledáte něco nenáročného, mohlo by to být tohle. Hodnotila jsem 4/5 hvězdiček a i na tuhle knihu jsem sepsala recenzi.

A poslední kniha, kterou jsem v březnu stihla přečíst! Charlie and the Chocolate Factory od Roalda Dahla. Dostala jsem chuť na něco švihlého, tak jsem sáhla po tomhle a dočkala jsem se přesně toho, co jsem čekala! Věřím, že příběh Karlíka snad všichni znáte, minimálně z filmové adaptace, aspoň té od Tima Burtona. Tak vás s tím určitě nemusím moc seznamovat. Musím říct, že mně osobně se knížka moc líbila, i když je pravda, že Matilda mě bavila krapet víc. Nicméně to nic nemění na mém rozhodnutí rozšiřovat svou sbírku knih od pana Dahla a nadále se s tímhle klasikem seznamovat. Hodnotila jsem 4/5 hvězdiček.

Dvanáct knížek, to není tak špatné číslo, což? Já osobně jsem i spokojená. Jen už se tedy těším, až budu mít všechno to čtení do školy za sebou, uf.

A jak jsem se jinak v březnu měla? Nu, celkem dobře! Měsíc jsem začala účastí na koncertě houslistky Lindsey Stirling. Lindsey je úžasná osoba a já jsem hrozně ráda, že jsem ji mohla vidět naživo. 

Také jsem se stavila na milém pokecu v Brně a výlet do Brna bych si bývala užila líp, kdybych to odpoledne nezačala mít horečky, kvůli čemuž jsem pak strávila celý víkend v posteli. Uf. Já se prostě nesmím na nic těšit, jinak mi to prostě nevyjde podle představ.

Byla jsem i v kině. Jak jinak než na filmu Kráska a Zvíře. Byla jsem dokonce dvakrát. A fakt se mi to líbilo. Jelikož mám ráda už tu animovanou verzi, nebyl snad jediný důvod, proč by se mi to líbit nemělo. Herecké obsazení je výborné, hlavně Luke Evans v roli Gastona je perfektní. Emma zvládá zpívat. Některé doplnění příběhu filmu jen prospělo, něco bylo krapet zbytečnější. Avšak celkově to bylo fajn a já se na to moc ráda někdy podívám znovu.

Viděla jsem i celou sérii Iron Fista. K tomu bych měla výhrad o něco víc, ale zase jsem to viděla za dva nebo tři dny, tak radši mlčím. Avšak už se nemůžu dočkat srpna a Defenders!

Také jsem v rámci festivalu Jeden svět viděla Normální autistický film. Když budete mít šanci, na tenhle dokument se podívejte.

Nu, to by k březnu bylo asi vše. A jak jste se v březnu měli vy? Co se vám z přečtených knih líbilo nejvíce? Viděli jste Krásku a Zvíře a pokud ano, co na film říkáte?