Pár týdnů staré lišče Paxe čekala jistá smrt, když ho malý chlapec Petr našel. Petr se o Paxe začal starat, ochočil si ho, a nakonec se z nich stali nerozluční přátelé. Jenže teď se blíží válka, proto Petrův otec donutí Petra, aby Paxe pustil do divočiny, než ho odveze stovky kilometrů k jeho dědečkovi. Petr tohoto činu okamžitě lituje a hned druhý den dojde k rozhodnutí - musí Paxe najít. Pax má stejné myšlenky jako Petr - musí najít svého chlapce. A tak se oba vydávají na cestu plnou úskalí, která pro ně všechno změní.
Sara Pennypacker je oceňovaná americká autorka knih pro děti. Její nejznámější série je o dívce Klementýnce. Kniha Pax, můj liščí přítel obsahuje ilustrace od Jona Klassena, oceňovaného kanadského ilustrátora.
Paxe jsem si všimla už v originále, kniha se totiž ocitla mezi nominovanými middle grade v GoodReads Choice Awards, dokonce se jí podařilo obdržet druhé místo ve své kategorii. Jelikož čtu knihy pro děti ráda (v těch dětských knihách je často více mouder a ošklivé pravdy než v knihách pro starší čtenáře), měla jsem Paxe ve svém hledáčku. České vydání u nakladatelství Cpress mi proto udělalo velkou radost a do knihy jsem se s nadšením pustila.
Kniha je vyprávěna střídavě z pohledu chlapce Petra a z pohledu lišáka Paxe. Máte tu proto i dvě dějové linie. Z počátku se mi Paxova dějová linie líbila více, ale čím dál jsem četla, začal mě spíše bavit ten Petrův příběh. Ten totiž procházel větším vývojem a nutil člověka více přemýšlet. Středobodem knihy je otázka přátelství mezi člověkem a zvířetem, ale nejen to. Autorka se dotýká i otázky smrti a deprese, která s tak těžkým zážitkem souvisí. Hodně se zde polemizuje o válce, která Petra a Paxe oddělí. Řeší se její správnost, její následky a co to s člověkem udělá. Všechno tohle se autorka snaží přiblížit svému dětskému čtenáři.
Nicméně i když je kniha určena dětem, musím říct, že místy je opravdu smutná a trochu se bojím, aby to dítě až moc nesebralo. Hlavně když jde o špatné věci, které se dějí zvířecím aktérům. U této knihy proto musím rodičům doporučit, aby si ji nejdříve sami přečetli a zvážili, jestli ji svému dítěti dát k přečtení, nebo počkat, až bude starší.
Trochu mě na knížce mátlo, kde, kdy a za jaké války se to má odehrávat. Mně osobně by mnohem více vyhovovalo, kdyby autorka byla trochu konkrétnější, mohla bych si pak příběh lépe dokreslit. Takhle jsem byla hrozně nejistá, co za prostředí si představit. Těžko říct, jestli jde o naprosto fiktivní válku, nebo o válku založenou na skutečnosti.
Bavilo mě sledovat chování lišek, které autorka skrze Paxe popisuje. Podle poznámek v knize se autorka snažila držet reálného chování lišky, to bylo zajímavé. A Petr je též moc dobře napsaná postava. Na dítě toho má za sebou už spoustu, což se odráží na jeho psychice. Navíc postupně s příběhem pomalu dospívá.
Ovšem co mě na knize opravdu zklamalo, je ten konec. Přišlo mi, že tím koncem autorka zahodila všechno, co celou knihu budovala, o co jí od začátku šlo, co chtěla ukázat. Strašně mě to zamrzelo, ale takový konec pro mě byl naprosto neuspokojivý. V podstatě jsem se nic nedozvěděla, pořádně se to neuzavřelo... Zkrátka mě konec knihy už tak dlouho nezklamal. Avšak jde jen o můj pohled, pro někoho by mohl být takto nedefinitivní konec perfektní.
Pax, můj liščí přítel je takový ten typ dětské knížky pro dospělé. Dospělý čtenář ji rozhodně ocení více, dítěti z ní bude hlavně smutno. Je to poměrně melancholické čtení, což podtrhují i ty černobílé ilustrace. Jen vážně škoda toho konce.
Knihu hodnotím 80% a doporučuji těm z vás, kteří hledáte emotivní příběh se zvířetem v hlavní roli, nebo dětskou knihu s tematikou války.
Nicméně i když je kniha určena dětem, musím říct, že místy je opravdu smutná a trochu se bojím, aby to dítě až moc nesebralo. Hlavně když jde o špatné věci, které se dějí zvířecím aktérům. U této knihy proto musím rodičům doporučit, aby si ji nejdříve sami přečetli a zvážili, jestli ji svému dítěti dát k přečtení, nebo počkat, až bude starší.
Trochu mě na knížce mátlo, kde, kdy a za jaké války se to má odehrávat. Mně osobně by mnohem více vyhovovalo, kdyby autorka byla trochu konkrétnější, mohla bych si pak příběh lépe dokreslit. Takhle jsem byla hrozně nejistá, co za prostředí si představit. Těžko říct, jestli jde o naprosto fiktivní válku, nebo o válku založenou na skutečnosti.
Bavilo mě sledovat chování lišek, které autorka skrze Paxe popisuje. Podle poznámek v knize se autorka snažila držet reálného chování lišky, to bylo zajímavé. A Petr je též moc dobře napsaná postava. Na dítě toho má za sebou už spoustu, což se odráží na jeho psychice. Navíc postupně s příběhem pomalu dospívá.
Ovšem co mě na knize opravdu zklamalo, je ten konec. Přišlo mi, že tím koncem autorka zahodila všechno, co celou knihu budovala, o co jí od začátku šlo, co chtěla ukázat. Strašně mě to zamrzelo, ale takový konec pro mě byl naprosto neuspokojivý. V podstatě jsem se nic nedozvěděla, pořádně se to neuzavřelo... Zkrátka mě konec knihy už tak dlouho nezklamal. Avšak jde jen o můj pohled, pro někoho by mohl být takto nedefinitivní konec perfektní.
Pax, můj liščí přítel je takový ten typ dětské knížky pro dospělé. Dospělý čtenář ji rozhodně ocení více, dítěti z ní bude hlavně smutno. Je to poměrně melancholické čtení, což podtrhují i ty černobílé ilustrace. Jen vážně škoda toho konce.
Knihu hodnotím 80% a doporučuji těm z vás, kteří hledáte emotivní příběh se zvířetem v hlavní roli, nebo dětskou knihu s tematikou války.
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji společnosti Albatrosmedia.
Knihu si můžete objednat na stránkách e-shopu.
Údaje o knize
Český název: Pax, můj liščí přítel
Originální název: Pax
Autor: Sara Pennypacker
Přeložila: Eva Kadlecová
Nakladatelství: Cpress, 2017
Počet stran, vazba: 296 stran, paperback
Hodnocení na GoodReads: 4,05/5 (13 272 hodnotících)
Lištička na obálce mě neskutečně láká (ruku na srdce, kdo nepovažuje lišky za roztomilé, i když jsou to asi pěkné potvory :D) a knížku mám v hledáčku. Middle-grade knihy mám také ráda a dlouho jsem žádnou nečetla. Škoda toho konce. Jinak mi to teda ale připomíná Volání netvora (bůhví proč) a to mě zas tak nevzalo, tak jsem na vážkách, zda do knihy investovat čas a peníze :)
OdpovědětVymazatParadoxně mě u té knihy to Volání netvora též napadlo, ale nemohla jsem přijít na nějaký konkrétní důvod proč, tak jsem to nezmiňovala. :D Možná to bylo podobnou atmosférou? Těžko říct. A kdo ví, třeba by se tobě ten konec líbil. :) Jinak se mi ta kniha líbila, i když jsem nebyla dojatá, jak jsem si myslela, že budu. Ovšem spousta lidí to má jinak, takže ti fakt neřeknu, no. :)
Vymazat