Jak se ze mě stal bookstagrammer

Svůj úplně první blog jsem si založila v roce 2012, tenkrát ještě na adrese blog.cz, protože to byla jediná podobná platforma, co jsem znala a uměla používat. Ovšem už o rok později jsem se přesunula na blogger.com, kde v té době fungovalo nejvíc lidí. Následně jsem se několik let víceméně aktivně věnovala blogování, psaní článků mě bavilo a naplňovalo. Jenže když blogujete takhle dlouho, je čím dál těžší přicházet s něčím novým a já postupně sklouzla do té rutiny, kdy jsem publikovala jen knižní recenze. Netrvalo dlouho a začalo mě to unavovat, což skončilo tím, že jsem skoro každý rok měla období, kdy jsem i na několik měsíců totálně odpadla.

Že existuje Instagram jsem věděla dlouho. Dokonce jsem si tam v roce 2014 založila účet a čas od času jsem přidala fotku knížky, co jsem právě četla. Rozhodně jsem ale netušila, že existují účty, které se zaměřují přímo na focení knížek, že se tam dá najít nějaká knižní komunita. Ani mě nenapadlo na pozici bookstagrammera aspirovat, když mé příspěvky z té doby vypadaly nějak takhle:

K menší změně u mě došlo v roce 2016, kdy jsme si domů pořídili nový foťák, ze kterého byly fotky výrazně kvalitnější, než když jsem fotila mobilem. Pomalu jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že by mě bavilo knížky fotit. Nejdříve jsem jednoduše fotila jen samotné knížky, občas jsem na fotku přihodila nějaké kafe a koláč, takže mé fotky vypadaly asi takhle:

S rokem 2017 jsem ve větším množství začala sledovat účty, které se naplno věnovaly knihám. A došla jsem k rozhodnutí, že tohle chci dělat taky. A teď tu byla otázka - jak začít? Co bude můj styl? Jak často budu přidávat? Mám vůbec na to, dostat se do podvědomí lidí? Budu se snažit udržovat blog i bookstagram, nebo dám přednost pouze jednomu z toho? To všechno mi tak nějak vířilo hlavou.
Jako skutečný odrazový můstek vnímám to, že jsem se rozhodla zapojit do výzvy #kniholeto od Zvrhlá Narciska. Na každý den měsíce bylo připravené téma, na které jsme mohli pořídit fotografii a vyjádřit se k tomu. Snažila jsem se poctivě přidávat každý den, což mi pomohlo si zvyknout na tu pravidelnost, která je u bookstagramu docela důležitá. Do výzev jsem se pak zapojovala i dál, čerpala jsem z nich inspiraci, měla jsem díky tomu co fotit. Ty výzvy mi fakt hodně pomohly, pokud na bookstagramu začínáte a moc nevíte co a jak, doporučuji vám si nějakou výzvu najít a zapojit se do ní.
Z počátku jsem k fotkám psala krátké, dost stručné texty. Myslela jsem si, že tak to na Instagramu má být, větší část lidí se tam ani teď příliš nerozepisuje. Chvilku mi trvalo, než moje texty začaly být trochu na úrovni, v roce 2017 jsem ještě aktivněji blogovala, proto jsem neměla potřebu na Instagramu víc psát.
V tom roce 2017 to u mě nejdřív vypadalo asi takhle:

Ke konci roku takhle:

No a v roce 2018 jsem se bookstagramu poddala úplně a blogovala jsem jen minimálně. Začala jsem být vážně spokojená se svými fotkami, přestože stále nedokážu dlouho zůstat u jednoho stylu, neustále to střídám a experimentuji. To mě ale baví.
Jednou moje fotka vypadá takhle:

Jindy zase takhle:

Občas z knih postavím něco takového:

A zrovna teď to na mém profilu vypadá takto:

@kristiespacilova

V roce 2018 jsem postupně získávala i sebevědomí ohledně psaní. Dřív jsem měla popisky na pár vět, teď mi většinou ani nestačí ten počet znaků. I tak mi ale tenhle menší prostor začal vyhovovat mnohem víc než blog - občas mám zajímavý nápad na diskuzi, ale rozhodně k tomu nejsem schopná toho napsat tolik, aby to dalo na celý blogový článek. Nicméně na popis k fotce je to akorát.
Další věc, která mě na bookstagramu baví, je ta aktivní diskuze. Jistě, v komentářích pod blogovým článkem můžu diskutovat taky, ale málokdo kontroluje, jestli autor článku už odepsal na jeho komentář, takže ty diskuze u článků stejně nakonec vyšumí. Na Instagramu hned víte, že vám někdo odepsal, tudíž můžete obratem reagovat zpátky. Pokud nechcete psát veřejně do komentářů, můžete se ozvat do zpráv, kde bývá ta konverzace ještě rychlejší. Navíc se do diskuze pod komentářem může úplně v pohodě zapojit víc lidí. Já se svými sledujícími diskutuji často a hrozně mě to baví. Prostě tam jste se svými sledujícími pořád ve spojení a to je fakt skvělé.

Jistě, na bookstagramu je hodně velká konkurence, proto je dost snadné zapadnout v davu. Být konstantně originální, když jste aktivní fakt každý den, není úplně lehké. A pak je tu to prokletí jménem algoritmus, který si funguje jak chce, takže občas fotku ukáže opravdu jen hrstce lidí, což docela dost demotivuje. Nejhorší je, že nevíte, jestli se fotka lidem nelíbí, nebo jestli vám to pokašlal algoritmus.

Nicméně tu knižní komunitu na Instagramu jsem si totálně zamilovala. Lidi se tam navzájem podporují, úplně v klidu se baví o knížkách a knižních tématech. Já se tam cítím hodně dobře, aktuálně bookstagram vnímám jako své hlavní zaměření, přestože radost největší by mi udělalo, kdyby se mi to aktivně podařilo spojit s blogem. Snad mi to vyjde.

Teď mám pár otázek na vás. Máte bookstagram či obyčejný účet na Instagramu? Sledujete tu knižní komunitu tam? Co si o bookstagramu myslíte? Pokud třeba bookstagram nesledujete, máte nějaké důvody proč? Budu moc zvědavá na vaše odpovědi!