Alice Shipleyová jako by byla magnet na neštěstí. Nejdříve jí zemřeli rodiče, což si vždycky dávala za vinu, tahle velká ztráta se i silně podepsala na její psychice. Pak zemřel i muž, kterého milovala a chtěla si vzít. Z té nehody Alice vždy podezřívala Lucy Masonovou, její spolubydlící a nejlepší přítelkyni z vysoké školy. Jenže to byl vždycky jen její pocit, pro který neměla hmotný důkaz, takže někteří pochybovali o jejím duševním zdraví. Alice je teď vdaná a dokonce se s manželem odstěhovala do slunného Maroka, kde se snaží na minulost zapomenout. Avšak pak se náhle znovu objeví ona - Lucy - a Alice neví, co dělat. Má ji přivítat jako ztracenou přítelkyni zpět do svého života? Vymyslela si to všechno o ní? No ale co když o ní měla pravdu?
Christine Mangan je americká autorka, původně z okolí Detroitu. Na University of Southern Main vystudovala tvůrčí psaní, na University College v Dublinu se zase zabývala gotickým románem osmnáctého století. Po dokončení školy hodně cestovala, dostala se dokonce i do Tangeru. Tato návštěva ji inspirovala ke sepsání jejího debutového románu Marokánka.
Když jsem Marokánku poprvé viděla v edičním plánu nakladatelství Host, dost mi uhranula ta obálka, hlavně kvůli té jsem se jala hledat, co je tato knížka vlastně zač. Anotace toho řekla tak akorát, aby ve mně vzbudila zájem. Jenže pak mě čekalo nemilé překvapení v podobě poměrně nízkého hodnocení na GoodReads. Normálně bych v tom případě knihu zavrhla, avšak nakladatelství Host by nevydalo něco vyloženě špatného, proto jsem se rozhodla hodnocení ignorovat a dát na svůj první dojem, že tohle by se mi mohlo líbit. A jak moc ráda jsem, že přesně to jsem udělala!
Všimla jsem si, že je tahle knížka většinou řazena do kategorie thriller (to i je, ale není to ten úplně typický), někde je to dokonce označované i jako detektivka, což podle mě teda Marokánka není. Hádám, že spousta lidí je z toho zklamaná proto, že od toho čekají něco úplně jiného, než to vlastně je. V Marokánce jde předně o ty postavy, o ten jejich vztah, o jejich psychologii, než o tu záhadu, co se vlastně stalo.
Ve vyprávění se po kapitolách střídají Alice a Lucy. Obě dvě mají jasně svůj hlas, není proto těžké rozlišit, která právě vypráví. Autorka některé scény vypráví dvakrát, v téhle knize to určitě není zbytečně navíc, právě naopak - je vskutku fascinující sledovat, jak každá žena vnímá a prožívá danou scénu jinak. Alice s Lucy se snaží se navzájem číst a vykládat si chování té druhé, většinou ale vytváří naprosto mylné závěry, které později jen komplikují jejich komunikaci. Mysl Alice a ani Lucy není úplně v pořádku, ani jedné nemůžete plně důvěřovat, autorka tohle popisuje tak sugestivně, až jsem si ke konci říkala, jestli také nezačínám pomalu bláznit.
Celkově je ta knížka neskutečně dobře napsaná, autorka dokonale zachycuje atmosféru sluncem rozpáleného marockého města Tanger v době velkého neklidu, co tam v 50. letech panoval. Přestože my máme teď chladno a deštivo, ze stránek této knihy na mě úplně dýchalo to dusno a žár. Stejně zručně se autorce daří čtenáři zprostředkovat ty pocity úzkosti a nejistoty, které Alice prožívá. Čím blíž jsem se dostávala ke konci, tím intenzivnější zážitek pro mě čtení bylo, naprosto mě přepadl pocit bezmoci, který jistě zažívala i Alice. Vážně mě to čtení dost zmohlo.
Ten děj je takový pomalejší, skládá se to totiž z různě velkých střípků a chvíli trvá, než se začne dohromady vytvářet nějaký jasnější obraz. Autorka hodně mlží, snaží se ve čtenáři vyvolat napětí a zájem o to, co se vlastně stalo a stane, což ale nakonec není ani tak velkou záhadou, jakou to autorka možná chtěla mít. Sama jsem to ale jako velký problém nevnímala. Byla jsem ráda, že tomu nechybělo vyvrcholení a uspokojivý závěr, u podobného příběhu to autorům ne vždy vyjde.
Jak už jsem zmiňovala, ono to především stojí na těch postavách, které jsou ale napsané bravurně. Alice i Lucy čtenáři doslova ožívají před očima. Určitě nejsou napsané tak, aby si je čtenář snadno zamiloval, naopak mají spoustu chyb, ovšem o to zajímavější jsou. Jejich hlavní nedostatek je ten, že spolu vlastně nemluví. Kdyby si na rovinu řekly, co si kdo myslí, zmizela by spousta problémů. Pak by ale autorka asi neměla o čem psát.
Marokánka nesedne každému. Jestliže ale dokážete ocenit, jak je román napsaný, a že má propracovanou psychologii postav, pak vám můžu Marokánku vřele doporučit. Pokud se do ní pustíte, čeká vás dosti atmosférické a značně intenzivní čtení. Po tak dobrém debutu jsem vážně zvědavá, s čím dalším autorka přijde.
Číselně hodnotím 85%.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Host.
Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.
Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.
Údaje o knize
Český název: Marokánka
Originální název: Tangerine
Autor: Christine Mangan
Přeložil: Matouš Hájek
Počet stran, vazba: 320 stran, hardback
Nakladatelství: Host, 2019
Hodnocení na GoodReads: 3,23/5 (13 413 hodnotících)
"Kdyby si na rovinu řekly, co si kdo myslí, zmizela by spousta problémů. "
OdpovědětVymazatTouto větou jsi shrnula mezilidské vztahy. :o)