Sarah J. Harris je britská autorka a novinářka na volné noze. Svou spisovatelskou kariéru začala young adult sérií, kterou vydala pod pseudonymem Sarah Sky. Barva vraždy Bee Larkhamové je její první román pro dospělé, k sepsání knihy ji inspirovala její novinářská práce, díky které se dostala k tématům synestézie a neschopnosti rozeznat obličeje. V současné době žije s manželem a dvěma dětmi v Londýně.
Hned na začátek musím uvést, že ta kniha je vyprávěná z pohledu toho třináctiletého Jaspera. Právě díky tomu je to neskutečně fascinující čtení, zároveň ale lehce složitější. Jasperovo vyprávění je opravdu celá paleta barev, snad všechny popisy nějakou barvu obsahují. Místy to může být trochu matoucí, hlavně ze začátku, než si na to člověk zvykne. Zároveň se v jeho vyprávění odráží fakt, že je autista, spoustu věcí bere až příliš doslova, nedokáže rozlišit některé emoce či řečnické obraty. Vlastně není úplně spolehlivý vypravěč, je dost na čtenáři, jestli se mu podaří i číst mezi řádky. Každopádně si ale myslím, že se autorce podařilo skvěle zachytit takto komplikovaného vypravěče.
To vyprávění je mírně komplikované i v tom, že se tam skáče mezi různými časovými úseky. Máte tam aktuální přítomnost a pak období pár měsíců zpátky, kam Jasper putuje ve svých vzpomínkách, když se snaží ty události zachytit na papír. Autorka se sice snaží to na začátku kapitoly nějak odlišit (je tam napsané, o jaký den se jedná či konkrétní datum), ovšem ono se to v tom vyprávění stejně různě prolíná. Ve smyslu - Jasper v jedné kapitole popisuje tu minulost, v té další už jsme v přítomnosti, kde Jasper tu vzpomínku komentuje. Nakonec si zvyknete, ale zmatečné to je.
Jak jsem už zmiňovala, Jasper není spolehlivý vypravěč. Všechny události vidíte z jeho pohledu, on ale spoustu věcí vnímá jinak. Pozorný čtenář může vyčíst určité náznaky, co se to tam dělo a jak to bude směřovat dál, vlastně ještě předtím, než na to začne Jasper sám přicházet. Autorka na to jde chytře a celou tu dějovou zápletku rozkrývá hezky pomalu, krok za krokem, pohazuje čtenáři drobečky informací, které může sledovat až k samotnému cíli.
A musím říct, že mě ta detektivní zápletka nadchla. Ano, k té vraždě tam došlo. Samozřejmě vám nebudu říkat, jak to bylo, nicméně mě to překvapilo. Zpětně ale vidím, že autorka tím směrem ten příběh celou dobu budovala. Od poloviny se autorce dařilo kolem toho skvěle vytvářet to napětí, ani v nejmenším se mi nechtělo knihu odkládat, potřebovala jsem zjistit, co se stalo. Za mě bylo to rozuzlení uspokojivé, chytré a zajímavé. Nejsem ale žádný velký znalec detektivek, takže mám v tomhle směru nároky poměrně nízké.
Jasper je komplikovaná osobnost a ta kniha se točí především kolem něj. Vyskytují se tam další postavy, avšak jejich popis je často zkreslený tím, jak je Jasper vidí, je těžké říct, jací skutečně jsou. Nejvíc prostoru má ta Bee Larkhamová, ta je také sama o sobě velice fascinující. S ní je to jako na houpačce. Místy vážně není snadné mít Bee rád, protože dokáže být zlá a manipulující, dělá špatná rozhodnutí, zároveň ale vnímáte i tu její zoufalost. Bez debat se autorce podařilo v případě Bee u mě vyvolat celou škálu emocí, což se s každou postavou nedaří.
Čas od času není zrovna lehké udržet u této knihy pozornost, chvilku trvá, než si člověk zvykne, jak jiná je, nicméně nakonec tu její jinakost určitě oceníte. S tou druhou polovinou pro mě bylo prakticky nemožné ji odložit, naprosto mě ten příběh pohltil. Byla jsem poháněná touhou rozkrýt, k čemu nakonec došlo a zjistit, kdo byl viníkem. Z mého pohledu bylo rozuzlení výborné a i docela nečekané.
Rozhodně vám doporučuji knihu zkusit, hlavně pokud v literatuře rádi zkoušíte nové věci. Díky pohledu Jaspera je to vskutku unikátní čtení, které vás může v lecčems poučit. Troufám si tvrdit, že i na rovině té detektivky je to obstojné čtení, i když klasická detektivka to rozhodně není. Sama bych tuhle knížku označila jako takový mix knihy Pokoj od Emmy Donoghue a seriálu Broadchurch - pokud jedno z toho znáte a líbilo se vám to, určitě se na tohle podívejte též.
Číselné hodnocení je 85% a já se těším, co dalšího autorka napíše!
Hned na začátek musím uvést, že ta kniha je vyprávěná z pohledu toho třináctiletého Jaspera. Právě díky tomu je to neskutečně fascinující čtení, zároveň ale lehce složitější. Jasperovo vyprávění je opravdu celá paleta barev, snad všechny popisy nějakou barvu obsahují. Místy to může být trochu matoucí, hlavně ze začátku, než si na to člověk zvykne. Zároveň se v jeho vyprávění odráží fakt, že je autista, spoustu věcí bere až příliš doslova, nedokáže rozlišit některé emoce či řečnické obraty. Vlastně není úplně spolehlivý vypravěč, je dost na čtenáři, jestli se mu podaří i číst mezi řádky. Každopádně si ale myslím, že se autorce podařilo skvěle zachytit takto komplikovaného vypravěče.
To vyprávění je mírně komplikované i v tom, že se tam skáče mezi různými časovými úseky. Máte tam aktuální přítomnost a pak období pár měsíců zpátky, kam Jasper putuje ve svých vzpomínkách, když se snaží ty události zachytit na papír. Autorka se sice snaží to na začátku kapitoly nějak odlišit (je tam napsané, o jaký den se jedná či konkrétní datum), ovšem ono se to v tom vyprávění stejně různě prolíná. Ve smyslu - Jasper v jedné kapitole popisuje tu minulost, v té další už jsme v přítomnosti, kde Jasper tu vzpomínku komentuje. Nakonec si zvyknete, ale zmatečné to je.
A musím říct, že mě ta detektivní zápletka nadchla. Ano, k té vraždě tam došlo. Samozřejmě vám nebudu říkat, jak to bylo, nicméně mě to překvapilo. Zpětně ale vidím, že autorka tím směrem ten příběh celou dobu budovala. Od poloviny se autorce dařilo kolem toho skvěle vytvářet to napětí, ani v nejmenším se mi nechtělo knihu odkládat, potřebovala jsem zjistit, co se stalo. Za mě bylo to rozuzlení uspokojivé, chytré a zajímavé. Nejsem ale žádný velký znalec detektivek, takže mám v tomhle směru nároky poměrně nízké.
Jasper je komplikovaná osobnost a ta kniha se točí především kolem něj. Vyskytují se tam další postavy, avšak jejich popis je často zkreslený tím, jak je Jasper vidí, je těžké říct, jací skutečně jsou. Nejvíc prostoru má ta Bee Larkhamová, ta je také sama o sobě velice fascinující. S ní je to jako na houpačce. Místy vážně není snadné mít Bee rád, protože dokáže být zlá a manipulující, dělá špatná rozhodnutí, zároveň ale vnímáte i tu její zoufalost. Bez debat se autorce podařilo v případě Bee u mě vyvolat celou škálu emocí, což se s každou postavou nedaří.
Čas od času není zrovna lehké udržet u této knihy pozornost, chvilku trvá, než si člověk zvykne, jak jiná je, nicméně nakonec tu její jinakost určitě oceníte. S tou druhou polovinou pro mě bylo prakticky nemožné ji odložit, naprosto mě ten příběh pohltil. Byla jsem poháněná touhou rozkrýt, k čemu nakonec došlo a zjistit, kdo byl viníkem. Z mého pohledu bylo rozuzlení výborné a i docela nečekané.
Rozhodně vám doporučuji knihu zkusit, hlavně pokud v literatuře rádi zkoušíte nové věci. Díky pohledu Jaspera je to vskutku unikátní čtení, které vás může v lecčems poučit. Troufám si tvrdit, že i na rovině té detektivky je to obstojné čtení, i když klasická detektivka to rozhodně není. Sama bych tuhle knížku označila jako takový mix knihy Pokoj od Emmy Donoghue a seriálu Broadchurch - pokud jedno z toho znáte a líbilo se vám to, určitě se na tohle podívejte též.
Číselné hodnocení je 85% a já se těším, co dalšího autorka napíše!
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Host.
Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.
Údaje o knize
Český název: Barva vraždy Bee Larkhamové
Originální název: The Colour of Bee Larkham's Murder
Autor: Sarah J. Harris
Přeložila: Tereza Marková Vláčková
Nakladatelství: Host, 2019
Počet stran a vazba: 421 stran, hardback
Hodnocení na GoodReads: 3,91/5 (3 255 hodnotících)
Komentáře
Okomentovat
Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.