Tip na detektivní sérii i pro nečtenáře tohoto žánru / Inspektor Fawley

Zdravím!

Jestliže mě už nějakou chvíli sledujete (případně stačí si projít mé předchozí články), určitě víte, že mezi žánry, které preferuji, patří fantasy či běžná beletrie. Že takové detektivky, thrillery čtu dosti výjimečně, patrně by se ty knížky daly spočítat na prstech jedné ruky. Když už se do podobné knihy pustím, je to na doporučení mé mamky, která tento žánr naopak zbožňuje. No a vloni v létě jsem měla hroznou chuť na velkou žánrovou změnu, chtěla jsem vypadnout mimo svou komfortní zónu. Tak jsem se seznámila se spisovatelkou Carou Hunter.

Někdo blízký, autorčin debut, pro mě nebyla úplně velká neznámá. Naopak jsem o té knize slyšela podle mě dost přímo od zdroje - při blogerském setkání s nakladatelstvím Host nám byla představena jako jedna z nejzajímavějších novinek. Vyzdvihován byl především její originální styl psaní, který si už tenkrát získal mou pozornost, ale víc k němu napíšu až za chvíli. Takže když mi ji pak doporučila i mamka, byla jsem si skoro stoprocentně jistá, že můžu čekat kvalitní čtení.

A tedy nebyla jsem zklamaná ani trochu! V prvním díle série o inspektoru Fawley se setkáváme s jeho týmem, když řeší zmizení malé Daisy. Hned od začátku je kniha poměrně intenzivní, protože Daisy zmizela z rodinné oslavy, přitom nikdo nic neviděl. Vyšetřování se okamžitě spouští na plné obrátky. Takže čtete a čtete, ta kniha se nedá odložit, dokud nejste na konci.

Na podobný scénář dojde i s pokračováním, do druhého dílu V temnotě jsem se musela pustit hned po dočtení jedničky. Tentokrát případ začíná tak, že je ve sklepě nalezena polomrtvá žena s malým dítětem, které patrně nevidělo svět mimo ty čtyři zdi pokoje. Na první pohled to vypadá, že ženu unesl a držel v zajetí protivný důchodce, který v domě žil. Ale jak to bylo doopravdy, to vám skutečně zamotá hlavu.

Po těch skvělých dvou knihách mi bylo jasné, že si tvorbu Cary Hunter budu dál hlídat. Nemohla jsem se proto dočkat nejnovějšího románu Není úniku, který ke konci února vyšel v češtině. Tentokrát se tu vyšetřuje požár obrovského rodinného domu, kde patrně zůstaly malé děti přes noc doma samy? Protože rodiče jsou neznámo kde. Kdo požár založil a proč? To zjistíte jen v případě, že si knihu přečtete! A jako že byste měli.

Samozřejmě nebojte, mám pro vás i nějaké pádné důvody, proč dát této sérii šanci.

Za prvé je tu to zajímavé pojetí stylu psaní, o kterém jsem se už krátce zmiňovala. Ano, je tu klasické vyprávění - to se vám střídají jednak různé úhly pohledu, kromě inspektora Fawleyho se ke slovu dostanou i jeho podřízení, to mě velice bavilo. Tato linie se odehrává v přítomnosti a popisuje, co se právě děje. Pak tu máte ještě úhly pohledu aktérů, kterých se přímo týká ten případ, ať už vystupují jako oběti nebo jako podezřelí. Jejich linie se odehrává převážně v minulosti, autorka skrze ně ukazuje, co k jednotlivým případům vlastně vedlo. Poskytne tak čtenáři všechny informace, jak přesně se všechno stalo, takže vy jako čtenáři to víte úplně, tudíž je pak zajímavé sledovat, jak se k tomuto dobírají ti policisté a jak oni si některé informace interpretují. Krásně vidíte, jak vznikají falešné stopy.

No a kromě klasického vyprávění autorka do příběhu vkládá ten online svět. Všemožné sociální sítě jako Twitter či Facebook, blogové články či reportážní články na webu, přidává i komentáře, co se u těchto článků objevují. Tyhle části vás v příběhu nutně neposouvají dál, ale je fascinující vidět ty reakce společnosti na případ. A že jsou dosti realistické! Jak lidi vyvozují závěry, odsuzují, i když nemají veškeré informace. 

A autorka příběh ještě ozvláštňuje o přepisy výslechů či jiných rozhovorů, kdy vlastně vidíte jen to, co ti lidé říkají. I díky tomu mají knihy rychlé tempo a skvěle se čtou.

V každém díle vás čeká celá škála jedinečných postav. Máte tu policejní ansámbl, který se v každé knize vrací, tudíž můžete pěkně sledovat vývoj jejich života, ale i charakteru, ty zážitky z případů na ně mají určitý dopad. V příbězích těch policistů je dobré číst ty knížky za sebou v tom pořadí vydání, ale teoreticky si můžete jako první přečíst i až tu poslední knihu, ty případy jsou jinak oddělené. No a druhá skupina postav se obměňuje v závislosti na případu, vždy se dočkáte značně různorodé směsky. Ty postavy jsou nádherně lidské, plné chyb, nikdy nedokážete s jasností říct: "jo, tohle je padouch a tohle zase nebohá oběť". Do určité míry se autorce daří vyvolat sympatie i k pachateli, stejně tak ale můžete pociťovat silně negativní emoce směrem k oběti. A tak se mi to líbí!

Míra, do jaké má autorka ty případy promyšlené, je neuvěřitelná. Vždy se jí povedlo mě aspoň chvíli vést za nos, některé věci jsem ani neuhádla, dokud mi je sama jasně neřekla. Byla jsem napjatá, jak jsem chtěla zjistit, co se skutečně stalo. To rozuzlení by bývalo dobré, kdyby... Autorka u první a druhé knihy nepřišla s epilogem, u kterého se hrozně snažila šokovat čtenáře. Obzvlášť u té jedničky mě to žere, protože u tak realistického případu přišla na posledních stránkách se zvratem jak z nějakého béčkového amerického filmu. Což si do určité míry neodpustila ani ve dvojce.

Ale pozor! Ve třetí knize nastala změna! Že bych nebyla jediná, komu ty její rádoby šokové závěry vadily, ona se rozhodla poučit a ponechat naprosto normální konec? Který nezpochybní celý ten případ a neznemožní schopnosti těch vyšetřovatelů? Ano, přesně to ona udělala, díky čemuž jsem mohla Není úniku jmenovat jako nejlepší knihu, co jsem přečetla za měsíc únor, protože s tím normálním koncem jsem získala po všech stranách perfektní knížku.

Určitě je tedy znát, že se s každým dílem autorka zlepšuje. Někdo blízký sice byl sakra povedený debut, ale Není úniku je už prostě sakra povedená knížka. Já si prostě čtení knih od Cary Hunter užívám a už teď se nemůžu dočkat čtvrtého dílu!

I když mám u prvních dvou knih výtky k tomu konci, bez debat vám můžu jinak tuhle sérii doporučit. Já osobně zbožňuji britské seriálové detektivky, kterým tahle série hodně odpovídá, tak jestli to máte podobně, fakt tohle zkuste. Doporučuji dát Caře Hunter šanci i právě v situaci, kdy je pro vás detektivní žánr španělská vesnice, ale vy to třeba chcete změnit. Na ten úvod do žánru mi to přijde výborné.

Osobně si myslím, že série potěší i ostřílené čtenáře krimi. Přece jenom autorka do žánru skutečně vnáší něco nového a fascinujícího. Navíc tu máte to schválení od mé mamky, která se v tomhle žánru jinak vyzná. Tak to zkuste! Určitě mi napište, pokud jste sérii četli či se na ni chystáte?

Technická poznámka na závěr - knihy Někdo blízký a V temnotě jsem si pořídila z vlastních zdrojů, knihu Není úniku jsem ale získala jako recenzní výtisk od nakladatelství Host, za což moc děkuji! Informace ke knize máte i na stránkách nakladatelství, kde si můžete knihy i OBJEDNAT.