Jarní dumání (5)

Autorkou tohoto projektu je Syki z Knižního doupěte. Více informací o projektu naleznete ZDE.
Cílem tohoto projektu je zamyslet se nad jednotlivými tématy. A téma páté je toto:

Knihovna versus knihkupectví

Abych byla upřímná, dlouhou dobu jsem chodila jen a pouze do knihovny. Vlastně předchozí čtyři roky jsem navštěvovala hlavně knihovnu. Knížky domů jsem si nechávala koupit pouze k Vánocům. A vlastně mě to ani nijak netrápilo. Dříve mi prostě stačilo chodit jen do knihovny. Protože naše knihovna má dosti široký výběr, kupuje nové knížky, ale samozřejmě zde najdete i nějaké ty starší kousky. Knihovna mi dříve úplně stačila.

Jenže teď jsem po Vánocích objevila knižní blogy. A s tím spoustu nových, skvělých knih, které mají vyjít. A já najednou začala chtít mít doma knížky. Tím hlavním impulsem byla poukázka od strejdy k narozeninám. Za tu jsem si nakoupila knížky a to se mi vážně zalíbilo. Od té doby jsem si koupila více knížek než tu dobu předtím, fakt! :D A to to jsou jen tři měsíce! Takže teď jsem vystěhovala všechny své dětské knížky (a že jich bylo požehnaně) a začala jsem poličky zaplňovat knihami novými. A pomalu přestávám mít místo. Asi to budu muset celé přerovnávat.

Já to s nakupováním knih a s jejich půjčováním měla tak nějak na střídačku. Když jsem byla hodně malá, mamka nám půjčovala pohádky z knihovny. Jakmile jsem trochu povyrostla a začala chodit do nějaké druhé, třetí třídy ve škole, začali jsme knížky kupovat. I když to bylo spíše přes školu, díky čemuž byly knihy levnější. Takže mám doma spoustu knížek od Enid Blytonové, Thomase Breziny... Prostě jich je dost.
S přestupem na gymnázium tohle přestalo a já začala pravidelně navštěvovat knihovnu. Minimálně jednou za měsíc jsem tam zavítala. Ale je fakt, že častěji chodí do knihovny mamka, která to má z práce blíže a může tak dříve vyzvednout zarezervované knížky. I teď není den, abych neměla doma aspoň deset knížek z knihovny, fakt. :D Někdy se mi to sejde tak, že je jich klidně i dvacet. Ještě se mi nestalo, že bych doma neměla ani jednu knížku vypůjčenou.
Teď si knížky zase začínám hezky kupovat. Jediné čeho se bojím je to, že na ně nebudu mít čas a budu je číst bůh ví kdy. Protože já když mám knížku z knihovny, tak prostě musím přečíst nejdřív to, protože je často čtu na poslední chvíli. Já vím, jsem hrozná.
V knihovně jsem knížky často typovala podle názvu. Takhle jsem objevila třeba Výjimečnou, Nástroje smrti, Vampýrskou akademii, Hunger games, Mercy Thompson... A spoustu dalších knížek. Já je totiž neznala. Nečetla jsem na ně žádné recenze. Ale prostě mě zaujal název, případně obálka a anotace. A tak jsem si knihy půjčila. Dodnes jsem za to vděčná, jelikož se jedná o úžasné knihy! I když bych se k nim určitě nakonec dostala.

V knihkupectví je fajn, že si knihu můžete prohlédnout, ošahat... Jenže koupit si je v knihkupectví, obzvlášť v tom u nás ve městě, vyjde docela draho. Aspoň mě, osobu která si na knihy šetří ze svého kapesného, které není zas tak vysoké. Proto musím s politování říci, že si knihy objednávám přes internet. Vyjde mě to určitě levněji. Avšak knihkupectví stále navštěvuji, protože prostě miluju prohlížení knih.

Pokud to shrnu, je fajn mít knihy doma, to určitě ano. Je fajn si je prohlížet v knihkupectví. Ale vzhledem k naší knihovně je i fajn si je půjčovat. Máme milé knihovnice, které člověku vždycky poradí a pomůžou. Nemáme nedostatek knižních novinek (například teď už nedočkavě čekám, až na mě vyjde řada a já si budu moci domů odnést knížku Rudá jako rubín či Tweety s city). V naší knihovně panuje hezké atmosféra. Takžé... U mě je to půl na půl. Mám ráda knihkupectví a knihovnu naprosto stejně. :)

Zdroj obrázků:
www.deviantart.com