Recenze: Povolání – Zaklínačka

Autor: Olga Gromyko
Originální název: Профессия: ведьма
Přeložil: Ing. Pavel Weigel
Série: Volha Redna
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 224 stran, hardback
Nakladatelství: Zoner Press, 2012
Hodnocení na GoodReads: 4,12/5 (171 hodnotících)
Hodnocení obálky: 4/5 (líbí se mi!)

Něco málo k ději
Volha je nadaná mladá studentka magie v oboru praktické magie, čím je jistým způsobem výjimečná - dívky zaklínači nebývají, spíše se věnují bylinkám a věštění. Volha je pěkně neposedný živel, kterou v současné době trápí hlavně její zápočtová práce. Jenže ta se stane celkem nevýznamnou v porovnání s úkolem, který jí je přidělen. Volha je poslána do Dogevy, místa kde žijí upíři, aby prošetřila tajemná úmrtí mágů a jiných lidí. I když to zpočátku vypadá, že upíři jsou vrazi, a aby na ně nepadla vina, vymysleli si jakéhosi tajemného netvora, Volha posléze zjišťuje, že opak je pravdou.

Autorka a styl psaní
Olga Gromyko je běloruská spisovatelka narozena roku 1978 na Ukrajině. V současné době žije v Minsku. Vystudovala na Běloruské státní univerzitě obor mikrobiologie. Je vdaná a má jednoho syna. Při psaní se věnuje žánru fantasy a na svém kontě má už několik knih - samotná série o Volze má díly čtyři. Prostředí jejích kniha bývá docela podobné slovanským zemím jako je Rusko či Ukrajina. Její knihy bývají plné humoru a sarkazmu.

Abych byla upřímná, do přečtení této knihy jsem patrně nečetla tak vtipnou, tak humorně napsanou fantasy. Já jsem se musela usmívat od začátku do konce. Kniha je napsaná opravdu humorně, čemuž dost přispívá právě Volha svou skvělou povahou, a kniha se díky tomu vážně dobře a lehce čte. Vyprávěno je pak v ich-formě, z pohledu Volhy. Občas je čtenář přesunut v ději poněkud zpět, aby se třeba vysvětlilo něco z minulosti Volhy. To mě tedy při prvním přesunu trochu překvapilo, ale celkem rychle jsem se zorientovala a zvykla si na to - v knize je to i docela viditelně oddělené. I popisů je tu tak akorát, většinou nejsou nijak zdlouhavé. Ve finále je kniha napsaná vážně dobře a hlavně vtipně.

Příběh, průběh děje
Já si myslím, že celkový příběh nebyl špatný, ale mohl být zpracován trochu lépe. Trochu více bych některé pasáže rozvinula a třeba více vysvětlila. Jako on ten příběh sám o sobě není nijak extra velkolepý a originální a proto to mohlo být kousek lepší. Sice mě jednotlivé epizody mezi Volhou a Len opravdu bavily, ale na druhou stranu mi tam trochu chyběla lépe propracovaná zápletka ohledně toho netvora. On celkově ten konec přišel tak nějak náhle, až jsem si nutnou chvíli říkala, že to konec určitě není. :D

Ale jinak knížka ubíhá hezky plynule, čtenář se rozhodně nestíhá nudit, o dostatek zábavy se tu stará samotná Volha, protože to je úžasná postava. Nezdálo se mi to nikde nijak utahané, to ne. Ani ten konec nebyl nijak uspěchaný, jen poněkud náhlý, vzhledem k tomu, že se rozuzlení zápletky nachází nějakých dvacet stran před koncem knihy, nó. Ale jinak dobré, dobré. Bavila jsem se po celou dobu čtení.

Prostředí
Zase tu máme nějaký ten nový svět, který je tedy nahozený jen tak letmo. Hned na začátku máte zmíněno velké množství bytostí a kdejaké havěti, která v tomto světě existuje, ale pořádného popisu se moc nedočkáte. Tak snad v příštím díle.
Více tu jsou rozebráni právě ti upíři. Představte si, tady v té knize mají upíři křídla. Mně osobně ta představa přišla hrozně směšná a dlouho jsem se s ní nemohla smířit. Ale nakonec jsem si zvykla. I když si stále moc nedovedu představit upíra s křídly, vážně je. Nicméně v jiných ohledech nejsou tito upíři nijak zvláštní.
Trochu nahozen tu je i ten systém magie, vzhledem k tomu, že Volha se praktickou magii učí. Tady ta magie mi přišla taková obyčejná, prostě docela typická. I když sem se to podle mě i hodí.

Postavy
Volha je perfektní! :D Páni, rozhodně si nepamatuji, že bych se v knize setkala s tak vtipnou hrdinkou! Volha je svá, drzá, nebojí se vybočit z řady a taky má talent na průšvihy. Prostě ohromně sympatická holka, která dokáže používat i svou hlavu! Rozhodně žádná křehotinka, která by byla ufňukaná a čekala, že se o ni postarají druzí. Volha je prostě skvělá a já ji s radostí zařadím mezi mé oblíbené fantasy hrdinky!

A pak je tu Len. Len jest blonďatý upír a pán Dogevy, který je starý už pár desítek let. A společně s Volhou tvoří vražednou kombinaci! Vážně, když jsou ti dva spolu, ty scény jsou tak vtipné, že jsem se skoro pořád musela smát. Takové fajné je i to, že se mezi nimi nejedná o žádný nijak romantický vztah a těžko říct, jestli se to v nějakou romantiku do budoucna vyvine. Já osobně pevně doufám, že se Lena dočkáme i dál.

Ostatní postavy zas až tak prostoru nedostaly, takže se moc nedá mluvit o jejich propracovanosti či nějakých vlastnostech, které by mě zaujaly. Spíše jde o takové ty doplňkové postavy, které potřebujete, aby se příběh mohl odvíjet dál. Já k nim mám ve směs takový neutrální vztah, nikdo mi moc neuvízl v paměti.

Pocity, dojmy, hodnocení
Knížka se mi vážně moc líbila! Volha je úžasná postava a Gromyko je skvěle humorná vypravěčka. Příběh má sice své mouchy a prostředí není tak dobře vykreslené jak by se mi líbilo, ale jinak se jedná o velice zdařilou fantasy, která není nijak náročná. Volha a Len jsou dvojice k nezaplacení a absence milostného trojúhelníku mi plně vyhovovala! Já osobně se už velmi těším na pokračování a pevně doufám, že u nás vyjde co nejdříve!
Knihu pak doporučuji hlavně fanouškům fantasy, kteří chtějí zkusit něco trošku jiného a u knihy se zasmát. Nicméně knihu ráda doporučím i ostatním - já jsem se u ní upřímně bavila a tak snad budete i vy.

Konečné hodnocení:
8/10


Zdroj obálky: www.goodreads.com
Zdroj obrázků: www.google.cz