Recenze: Ještě než umřu

Autor: Jenny Downham
Originální název: Before I Die
Přeložila: Kateřina Lipenská
Počet stran, vazba: 241 stran, hardback
Nakladatelství: Eroika, 2010
Hodnocení na GoodReads: 3,86/5 (14 816 hodnotících)
Hodnocení obálky: 2/5 (mně osobně se tedy vážně moc nelíbí...)

Něco málo k ději
Sedmnáctiletá Tessa by ráda byla jako všichni její vrstevníci, aby si mohla naplánovat na jakou půjde vysokou či co jiného bude v budoucnu dělat. Jenže Tessa není jako její vrstevníci. Tessa je už několik let vážně nemocná - má leukemii. A teď to bohužel vypadá, že už jí začal docházet čas. Tessa se proto rozhodne využít tu krátkou dobu a sepíše si seznam věcí, které chce udělat. Mezi nimi jsou věci jako krádež, vyzkoušení drog či první sex. A Tessa je odhodlaná všechny položky na seznamu splnit!

Autorka a styl psaní
Jenny Downham je britská autorka, která se narodila roku 1964. Zatím jí byly vydány jen dvě knihy - Ještě než umřu a Ty proti mně (vydáno v roce 2012 u nakladatelství Eroika). Za knihu Ještě než umřu získala pár ocenění (např. Branford Boase Award 2008) a na pár jich byla nominována. V roce 2012 pak podle této knihy vznikl film Now Is Good s Dakotou Fanning v hlavní roli.

Řekla bych, že tahle kniha není napsaná nijak výjimečně. Četla jsem knihy, které se mi stylem psaní líbily o dost více a lépe se mi četly. Do čtení knížky jsem se občas musela až nutit - nečetla se mi nijak lehce. Možná na tom měla vinu Tessa jako vypravěčka, která mi moc nesedla, ale myslím, že ani s lepší hrdinkou by mě to moc nevzalo. Navíc jsem si myslela, že z knížky budu cítit nějaké emoce, čehož jsem se tedy vůbec nedočkala. Prostě mi to moc nesedlo. A zatím tedy vůbec nevím, jestli si od této autorky ještě někdy něco přečtu.

Příběh, průběh děje
Ani tím příběhem mě to zas až tolik nedostalo. Čekala jsem příběh, ze kterého budu úplně emočně vyšťavená, ale já u toho nakonec nebrečela ani jednou! A prostě to na mé emoce vůbec nezapůsobilo. Patrně jsem si o knize dopředu udělala nesprávnou představu a proto jsem nakonec byla zklamaná. Jistě, určité pasáže se mi líbily, ale zas tolik jich nebylo.

První půlka byla vážně slabá. Taková nevýrazná a prostě se tam toho moc nedělo. Celou první půlku jsem knihu viděla na maximálně dvě hvězdičky. Kolem středu (asi od stránky 120 ke stránce 180) se to výrazně zlepšilo a mě to více bavilo. Zbytek se jakž takž dal snést. Konec přišel docela rychle, ale u tohohle příběhu mi to nevadilo. Nicméně byl takový docela zmatený, že jsem z něj občas byla zmatená i já.

Prostředí
Co nemůžu autorce upřít jest to, že si o leukemii jistě zjistila správně všechny informace. Buď si provedla svůj vlastní výzkum nebo s tím má osobní zkušenosti. Moje mamka je transfuzní laborantka, takže pracuje s krví a občas i s dětmi, které leukémií trpí, tak jsem se jí na spoustu věcí mohla zeptat a její slova se shodovala s tvrzením autorky. Takže tak.

Postavy
Postavy v této knize si prošly zajímavým vývojem - hlavně tedy ty vedlejší postavy. A to se mi líbilo. Přece jenom, člověk se vlivem okolností mění, že ano. V této knize to bylo pěkně podané a za to tedy autorku chválím.

Tessa mi moc nesedla. Teda, já rozumím tomu, že je nemocná a proti tomu jejímu seznamu nic nemám, ale povahou je člověk úplně jiný, než jsem já, takže to nebylo tak úplně ono. Někdy mi prostě přišla moc sobecká, i na její poměry. A jak dokázala lidi trápit!
Oproti tomu její otec má můj velký obdiv. Já bych to na jeho místě s Tessou prostě nezvládla. Celkově bych asi nezvládla tu jeho situaci. Vážně, chudáček.
Nicméně nejzajímavější mi přišla Zoey. Ze začátku mi lezla příšerně na nervy! Rozčilovala mě více než Tessa. Ale pak se změnila docela radikálně a já ji začala mít moc ráda. Zoey si prošla největší změnou a z celé knihy šlo o nejzajímavější postavu, aspoň v mém případě.
Samozřejmě se mi líbil Cal i Adam. Ony celkově ty vedlejší postavy byly zajímavější, více se mi líbily, než samotná Tessa.

Pocity, dojmy, hodnocení
Bohužel, mě kniha strašně moc zklamala. Čekala jsem od ní prostě mnohem více. Čekala jsem knihu, která bude nabitá emocemi a na jejíž konci budu brečet. Nestalo se tak. Možná je chyba ve mně, ale jen mnou to určitě nebude. Styl psaní je docela obyčejný, příběh by se také dal označit na normální, první půlka knihy je taková nudná a hlavní postava mi nesedla. Takže dva bodíky dávám za tu druhou půlku knihy, která byla přece jenom trochu lepší. Další dva bodíky za to, že si autorka našla o nemoci pravdivé informace. A poslední dva body za vedlejší postavy, jež se mi líbily. Víc této knize opravdu dát nemůžu, což mě dost mrzí.

Konečné hodnocení:
6/10


Zdroj obálky: www.goodreads.com
Zdroj obrázků: www.google.cz