Recenze: Ptačí zpěv [RV]

Autor: Meagan Spooner

Originální název: Skylark

Přeložila: Zuzana Halamíčková

Série: Ptačí zpěv

Díl: 1.

Počet stran, vazba: 322 stran, hardback

Nakladatelství: CooBoo, 2013

Hodnocení na GoodReads: 3,76/5 (1 500 hodnotících)

Hodnocení obálky: 4/5 (aneb vážně moc se mi líbí!)

Něco málo k ději

Na předvolání ke kouzlobraní netrpělivě čeká Linda Ainsleyová už několik let. Však kouzlobraní znamená, že se konečně stane dospělou, získá stálou práci a bude vést svůj vlastní život. Navíc je Linda už značně starší než ostatní děti, lidé ji proto považují za zvláštní. Když tedy přijde ten den, kdy ji opravdu předvolají, je Linda neskonale šťastná. Ovšem jen do té doby, než se o ní odhalí skutečná pravda. Linda náhle zjišťuje, že nic není dokonalé, tak jak se na první pohled zdálo. A boj o holý život začíná.

Autorka a styl psaní

Meagan Spooner je mladá americká autorka, která se narodila ve městě Washington. Meagan vyrostla na čtení a psaní v každičké volné chvíli, kterou měla během dne. Snila i o životě archeologa, mořského biologa či astronauta. Nakonec vystudovala Hamilton College v New Yorku s titulem z drama. Ptačí zpěv je její prvotina a zároveň první díl z chystané trilogie. A společně s Amie Kaufman chystá letos vydat knihu These Broken Stars, první díl z trilogie Starbound.

Při čtení této knihy jsem se opět divila, že jde o autorčinu prvotinu. Na to se mi knížka četla vážně skvěle. Nicméně vás musím upozornit na fakt, že přímá řeč je tu v trochu nižší koncentraci. Nachází se tu mnohem více popisů. Avšak mně osobně to nedělalo žádný problém, protože se mi velmi zalíbilo, jak Meagan píše. Umí i tu nejobyčejnější věc krásně popsat. Dokáže navodit tu správnou atmosféru, dokáže čtenáři umožnit se vcítit do hlavní hrdinky.

Obloha byla nekonečná. Nikde nic, co by mě udrželo na zemi. Cítila jsem, jak se nebe vzdouvá, že mě co chvíli pohltí. Zdálo se mi, že padám vzhůru, a tak jsem se vrhla k zemi s takovou razancí, až jsem si vyrazila dech.

Příběh, průběh děje

Kniha se mi po příběhové stránce líbila, a přestože mě bavila číst a já se u ní v zásadě nenudila, nějaká ta hluchá místa zde jsou. Příběh je hodně slibný, ale do dokonalosti dotažený není. Jsou tu pasáže, u kterých je možné, že se čtenář bude nudit. Naštěstí nejsou tak dlouhé a autorka rychle vymyslela řešení, jak se jim víceméně vyvarovat – nasadila do příběhu nové postavy, takže Linda nebyla na vše sama, došlo k okořenění děje. Příběh se mi zdál originální, pěkně vymyšlený, místy lehce předvídatelný, ale i velice překvapivý.

Kniha má dějově nabytější začátek. Střední část sice mírně pokulhává, avšak to autorka vynahrazuje svým psaním a poté i novými postavami. Poslední kapitoly se mi zdály nejlepší – opravdu mě bavily číst, zvraty mě skutečně šokovaly a určitě se už teď těším na druhý díl.

Zalapala jsem po dechu a otevřela oči dokořán. Kdesi v hloubi duše jsem si uvědomila, že možná nezáleží na tom, co jsem vlastně zač.

Možná záleží jen na tom, co udělám.

Prostředí

V souvislosti s touto knihou se mluví o dystopii, i když podle mě to tak úplně dystopie není. Spíše zde jsou jen dystopické prvky – svět zničený jakousi katastrofou, společnost lidí řízena přísnými pravidly, která tak trochu omezují svobodnou volbu.

A pak je tu energie. Energie, jež drží v chodu celé město – díky energii je možné používat různé stroje, energií se může svítit a energie i udržuje ochranou zeď města. Ta energie pochází z lidí – vlastně jde o jakousi formu magie. Lidé o svou magii přichází během kouzlobraní, proto nikdo nekouzlí.

Musím říct, že využitím magie jsem byla mile překvapena a tento prvek se mi v knize moc líbil. Meagan si to hezky vymyslela, pěkně si promyslela i všechny ty stroje (například bzučilky), v knize je dosti dobře popisuje. Prostředí má zdařile vytvořené, za to autorku chválím.

Jen pořád přemýšlím nad tím, jestli jde o nějakou obdobu našeho světa nebo jde o svět zcela nový.

Neměla oči ani pusu, jenom kulatou hlavu bez jakéhokoli výrazu, sotva větší než můj nehet na malíčku. Drobounká měděná křídla kmitala tak rychle, že byly vidět jen rozmazané skvrny. Trup měla rozdělený na několik článků, takže připomínala hmyz.

Postavy

Hlavních postav v knize moc není – celkově se nové postavy v příběhu objeví hlavně až na konci (a z těch se mi nejvíce zalíbila Veronika), ale moc dobře je čtenář nepozná. Prim tu je Linda, která celou knihu vypráví. Poměrně mě překvapilo, že je Linda docela sympatická hrdinka, neměla jsem problém se s ní ztotožnit. Naprosto jsem chápala její strach z věcí, které nezná, i když nám by to mohlo přijít zvláštní. Skutečně se mi zamlouvala a z YA hrdinek se u mě řadí k těm lepším.

Dále za zmíňku stojí tři postavy – bzučilka Zinka, Oren a Kris. Všichni jsou naprosto jiní, naprosto odlišní. Ani u jedné z těchto postav bych si nedovolila říct, že jde o kladnou postavu. A přesto je autorka popsala tak dobře, že je velice těžké si je alespoň trochu neoblíbit. Opravdu se mi líbila ta různorodost, bylo to velice příjemné osvěžení.

Možná si u jmen Oren a Kris říkáte, že jde o další milostný trojúhelník – no, toho se v Ptačím zpěvu bát nemusí. Romantika se tu vyskytuje jen málo – není tu žádná velká láska na první pohled, ani hrdinčino zamilované vzdychání či něco podobného, což beru za velký klad. Já pevně doufám, že něčeho podobného se bude autorka držet i nadále.

Veronika se na mě podívala a ve tváři měla zvláštní výraz. Poprvé za celou době jsem z jejího obličeje nedokázala nic vyčíst. „Protože se taky snažím bojovat za lidi, které mám ráda. Ale před železnými mřížemi bych asi zaváhala.“ Pochopila jsem, co ten záhadný výraz v její tváři znamená: byl to obdiv.

Pocity, dojmy, hodnocení

Doufala jsem, že Ptačí zpěv se mi bude líbit. Říkala jsem si, že ta knížka by mohla být dobrá, že by mohla být originální. Avšak ani ve snu mě nenapadlo, že se mi bude líbit až tak moc. Vlastně můžu autorku pokárat pouze za místy nedotažený děj, ale jinak mohu pochválit její styl psaní, mohu pochválit prostředí, jež si vytvořila, a mohu pochválit i postavy. Dokonce jí tleskám i za to, jak moc mě dokázala ke konci šokovat, to se mi u žádné knížky už dlouho nestalo.

Ptačí zpěv je velice povedená kniha, která si mě osobně získala, která mě dokázala překvapit. Hledáte-li něco nového a originálního, určitě si přečtěte právě tuto knížku. A pokud máte ještě k tomu slabost pro dystopický žánr, mohla by být pro vás to pravé ořechové.

Konečné hodnocení:

8,5/10

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství CooBoo.

Zdroj obálky: www.goodreads.com

Zdroj obrázků: zde, zde, zde a zde

Použité ukázky pochází z knihy Ptačí zpěv od Meagan Spooner.