Autor: Meagan
Spooner
Originální název:
Skylark
Přeložila: Zuzana
Halamíčková
Série: Ptačí
zpěv
Díl: 1.
Počet stran, vazba: 322
stran, hardback
Nakladatelství: CooBoo,
2013
Hodnocení na GoodReads:
3,76/5 (1 500 hodnotících)
Hodnocení obálky: 4/5
(aneb vážně moc se mi líbí!)
Něco málo k ději
Na předvolání ke kouzlobraní netrpělivě čeká Linda Ainsleyová
už několik let. Však kouzlobraní znamená, že se konečně stane
dospělou, získá stálou práci a bude vést svůj vlastní
život. Navíc je Linda už značně starší než ostatní děti,
lidé ji proto považují za zvláštní. Když tedy přijde ten den, kdy
ji opravdu předvolají, je Linda neskonale šťastná. Ovšem jen do
té doby, než se o ní odhalí skutečná pravda. Linda náhle
zjišťuje, že nic není dokonalé, tak jak se na první pohled
zdálo. A boj o holý život začíná.
Autorka a styl psaní
Meagan Spooner je mladá americká autorka, která se narodila ve
městě Washington. Meagan vyrostla na čtení a psaní v každičké
volné chvíli, kterou měla během dne. Snila i o životě
archeologa, mořského biologa či astronauta. Nakonec vystudovala
Hamilton College v New Yorku s titulem z drama. Ptačí zpěv je
její prvotina a zároveň první díl z chystané trilogie. A
společně s Amie Kaufman chystá letos vydat knihu These
Broken Stars, první díl z trilogie Starbound.
Při čtení této knihy jsem se opět divila, že jde o autorčinu
prvotinu. Na to se mi knížka četla vážně skvěle. Nicméně
vás musím upozornit na fakt, že přímá řeč je tu v trochu
nižší koncentraci. Nachází se tu mnohem více popisů. Avšak
mně osobně to nedělalo žádný problém, protože se mi velmi
zalíbilo, jak Meagan píše. Umí i tu nejobyčejnější věc krásně
popsat. Dokáže navodit tu správnou atmosféru, dokáže čtenáři
umožnit se vcítit do hlavní hrdinky.
Obloha
byla nekonečná. Nikde nic, co by mě udrželo na zemi. Cítila
jsem, jak se nebe vzdouvá, že mě co chvíli pohltí. Zdálo se mi,
že padám vzhůru, a tak jsem se vrhla k zemi s takovou razancí, až
jsem si vyrazila dech.
Kniha se mi po příběhové stránce líbila, a přestože mě
bavila číst a já se u ní v zásadě nenudila, nějaká ta hluchá
místa zde jsou. Příběh je hodně slibný, ale do dokonalosti
dotažený není. Jsou tu pasáže, u kterých je možné, že se
čtenář bude nudit. Naštěstí nejsou tak dlouhé a autorka rychle
vymyslela řešení, jak se jim víceméně vyvarovat – nasadila do
příběhu nové postavy, takže Linda nebyla na vše sama, došlo k
okořenění děje. Příběh se mi zdál originální, pěkně
vymyšlený, místy lehce předvídatelný, ale i velice překvapivý.
Kniha má dějově nabytější začátek. Střední část sice mírně pokulhává, avšak to autorka vynahrazuje svým psaním a poté
i novými postavami. Poslední kapitoly se mi zdály nejlepší –
opravdu mě bavily číst, zvraty mě skutečně šokovaly a určitě
se už teď těším na druhý díl.
Zalapala
jsem po dechu a otevřela oči dokořán. Kdesi v hloubi duše jsem
si uvědomila, že možná nezáleží na tom, co jsem vlastně zač.
Možná
záleží jen na tom, co udělám.
V souvislosti s touto knihou se mluví o dystopii, i když podle mě
to tak úplně dystopie není. Spíše zde jsou jen dystopické prvky –
svět zničený jakousi katastrofou, společnost lidí řízena
přísnými pravidly, která tak trochu omezují svobodnou volbu.
A pak je tu energie. Energie, jež drží v chodu celé město –
díky energii je možné používat různé stroje, energií se může
svítit a energie i udržuje ochranou zeď města. Ta energie pochází
z lidí – vlastně jde o jakousi formu magie. Lidé o svou magii
přichází během kouzlobraní, proto nikdo nekouzlí.
Musím říct, že využitím magie jsem byla mile překvapena a
tento prvek se mi v knize moc líbil. Meagan si to hezky vymyslela,
pěkně si promyslela i všechny ty stroje (například bzučilky), v knize je dosti dobře popisuje. Prostředí má zdařile
vytvořené, za to autorku chválím.
Jen pořád přemýšlím nad tím, jestli jde o nějakou obdobu
našeho světa nebo jde o svět zcela nový.
Neměla
oči ani pusu, jenom kulatou hlavu bez jakéhokoli výrazu, sotva
větší než můj nehet na malíčku. Drobounká měděná křídla
kmitala tak rychle, že byly vidět jen rozmazané skvrny. Trup měla
rozdělený na několik článků, takže připomínala hmyz.
Hlavních postav v knize moc není – celkově se nové postavy v
příběhu objeví hlavně až na konci (a z těch se mi nejvíce
zalíbila Veronika), ale moc dobře je čtenář nepozná. Prim
tu je Linda, která celou knihu vypráví. Poměrně mě překvapilo,
že je Linda docela sympatická hrdinka, neměla jsem problém se s
ní ztotožnit. Naprosto jsem chápala její strach z věcí, které
nezná, i když nám by to mohlo přijít zvláštní. Skutečně se
mi zamlouvala a z YA hrdinek se u mě řadí k těm lepším.
Dále za zmíňku stojí tři postavy – bzučilka Zinka,
Oren a Kris. Všichni jsou naprosto jiní, naprosto odlišní. Ani u
jedné z těchto postav bych si nedovolila říct, že jde o kladnou
postavu. A přesto je autorka popsala tak dobře, že je velice těžké
si je alespoň trochu neoblíbit. Opravdu se mi líbila ta
různorodost, bylo to velice příjemné osvěžení.
Možná si u jmen Oren a Kris říkáte, že jde o další milostný
trojúhelník – no, toho se v Ptačím zpěvu bát nemusí.
Romantika se tu vyskytuje jen málo – není tu žádná velká
láska na první pohled, ani hrdinčino zamilované vzdychání či
něco podobného, což beru za velký klad. Já pevně doufám, že
něčeho podobného se bude autorka držet i nadále.
Veronika
se na mě podívala a ve tváři měla zvláštní výraz. Poprvé za
celou době jsem z jejího obličeje nedokázala nic vyčíst.
„Protože se taky snažím bojovat za lidi, které mám ráda. Ale
před železnými mřížemi bych asi zaváhala.“ Pochopila jsem,
co ten záhadný výraz v její tváři znamená: byl to obdiv.
Doufala jsem, že Ptačí zpěv se mi bude líbit. Říkala
jsem si, že ta knížka by mohla být dobrá, že by mohla být
originální. Avšak ani ve snu mě nenapadlo, že se mi bude líbit až tak moc. Vlastně můžu autorku pokárat pouze za místy
nedotažený děj, ale jinak mohu pochválit její styl psaní, mohu
pochválit prostředí, jež si vytvořila, a mohu pochválit i
postavy. Dokonce jí tleskám i za to, jak moc mě dokázala ke konci
šokovat, to se mi u žádné knížky už dlouho nestalo.
Ptačí
zpěv je velice povedená kniha,
která si mě osobně získala, která mě dokázala překvapit.
Hledáte-li něco nového a originálního, určitě si přečtěte
právě tuto knížku. A pokud máte ještě k tomu slabost pro
dystopický žánr, mohla by být pro vás to pravé ořechové.
Konečné
hodnocení:
Najprv ma upútala iba obálka, ale s ďalšími a ďalšími kladnými recenziami si ju chcem prečítať viac a viac. Páči sa mi, že tie postavy nie sú všetky kladné. Nemám rada "poctivých" hrdinov, v poslednom čase mi trošku začínajú liezť na nervy. :)
OdpovědětVymazatJop, též mě u téhle knížky zaujala nejdříve hlavně obálka, i když postupně i to, že má jít o kombinaci dystopie s magií. :) A přestože jsem četla kladné recenze, nakonec jsem byla dost překvapená. Máš pravdu - těch vyloženě kladných hrdinů bez chybičky je poslední dobou nějak moc. Ale ve Zpěvu na mě tak postavy nepůsobily. :)
VymazatJá jsem z toho taky byla příjemně příjemná :) Ze začátku mě t nebavilo vůbec a pak se to rozjelo tak, že jsem to musela dočíst prostě do 3 do rána a na konci jsem brečela a hned druhý den psala recenzi. Prostě dobrá kniha. Jen mě docela štvalo, že nějaké věci nevysvětlila, třeba ty duchy v tom domě... proto si asi budu muset přečíst pokračování. :D Snad na to nezapomněla. Moje recenze tady: www.yan-ny.blog.cz :)
OdpovědětVymazatJop, Ptačí zpěv - to bylo vážně překvapení. :) No, ale mně přijde, že ty duchy v domě vysvětlila, ne? Že tam jsou kvůli té energii, která se tam nachází. Aspoň myslím, že něco takového tam je. Já si to totiž dost možná pletu. :D :) Na druhý díl jsem zvědavá. :)
Vymazat