Nadpřirozené bytosti v čase aneb ze zabijáka romantikem

Nápad na tento článek mi v hlavě straší už pěkně dlouhou dobu a jelikož mám dneska psavou a kreativní náladu, řekla jsem si, že bych ho chudáka mohla konečně vypustit ven. Aspoň se uvolní místo pro nového strašáka, že.

Nadpřirozené bytosti mám já osobně moc ráda. Knihy mě baví mnohem více, když je v nich něco magického, něco nelidského. Hned to zpestří děj. Navíc jsou nadpřirozené potvory dosti oblíbené a některé knižní žánry by se bez nich dnes již neobešly. Ovšem zamysleli jste se nad tím, jak moc současná literatura tyto bytosti změnila? Některé sice jen mírně, některé dokonce vylepšila, avšak některé jsou nyní diametrálně odlišné.

Příkladem za všechny prachy jsou upíři. V dávných dobách byli upíři bytosti děsivé, lidi se jich báli. Dříve kralovali hororům! A co je z nich dnes? Zářící disko koule, v tom horším případě. Z krvelačných tvorů se stali mírumilovní beránci. Lidskou krev vyměnili za zvířecí nebo blivajz ze sáčku. Dnešní mládež, hlavně co se týče dívek, by před nimi neutíkala s křikem pryč, spíše by se jim vrhla okolo krku s cílem spasit jejich duši, uzdravit jejich srdéčko a dostat je z depresí. Nebo jim ty deprese způsobit, to je taky možnost. Jo, L. J. Smith a Stephenie Meyer změnily historii a z vrahů vytvořily romantické hrdiny.

Ale je tu i druhá verze upírů! Ti jsou určeni odrostlejším čtenářům. No, spíše čtenářkám, které mají rády drsné chlapy. Tihle upíři nakopávají zadky, jsou dosti teritoriální a tak trochu závislí na sexu, dalo by se říci. Jako příklad můžu uvést knihy od Jeaniene Frost či J. R. Ward. Avšak Wardové nemůžu upřít dobrou promyšlenost celého upířího světa, jeho pravidel, hierarchie. Tenhle typ upírů je celkově příjemnější a mnohem více se podobá původní verzi.

Pak tu máme vlkodlaky. Také se prošli jistou změnou, ale neřekla bych, že by byla tak radikální jako u upírů. Z nich autoři neudělali kňučící štěňata, ve většině případů. Zůstali stejně agresivní a nebezpeční jako dříve. Jen už nevyjí při měsíčku, místo toho se můžou měnit jak chtějí. A také se více podobají skutečným vlkům, což je na pohled jistě milejší. Vlkům se více podobají i chováním – žijí spíše ve smečkách, než aby to byli samotáři. Mně osobně se současní vlkodlaci líbí mnohem víc. Jako experta na vlkodlaky beru Patricii Briggs – ta je má v malíčku! Její vlkodlaci z Mercy Thompsonové určitě patří k těm nejpropracovanějším, alespoň co se týče knih, které jsem četla.

Takový spešl druh bytostí, které na sebe berou podobu něčeho chlupatého, jsou kožoměnci. Ti na sebe můžou brát podobu vlka, ale časté jsou i jiné šelmy. Kožoměnci jsou dnes dosti moderní, hodně s nimi pracuje třeba Ilona Andrews. Avšak také to není žádná novinka – o kožoměncích psal i Tolkien.

A nesmím zapomenout na čaroděje/kouzelníky/mágy/a-já-nevím-jak-se-jim-ještě-jinak-říká. Tak schválně. Kdo z vás si při slově čarodějka představí nehezkou ženu kyprých tvarů s bradavicí na nose v otrhaných hardech, která se sklání nad kotlem s bublající podezřelou tekutinou či letí na koštěti a potrhle se směje? Je tu někdo takový? Nebo si spíše představíte někoho mávajícího zběsile hůlkou? Či si při slově čaroděj představíte vysokého chlápka s dlouhými bílými vousy/vlasy a holí? Já sama se hlásím k mávající hůlce. Jo, při slově čarodějka se mi jako první vybaví chytrá Hermiona. Však příběh Harryho Pottera má blíže k naší době a k realitě, ve které žijeme. Navíc na něm spousta lidí vyrůstala. I když takovou mluvící kočku bych potrhlé čarodějce záviděla. Mluvící zvířata jsou bezva.

Lidi ovládající magii ušli opravdu velký kus cesty. Dle mého názoru se oni nejvíce přízpůsobili moderní době. A vlastně i stále přizpůsobují.

Dovolím si se krátce zmínit i o andělech. Bytosti v knihách též dosti populární, i když mně osobně nikdy moc nesedli. Já mám prostě při slově anděl zafixované milé andělíčky s baculatými tvářičkami, kteří bdí nad Ježíškem. Současné autorky je podávají jako emo-cosi, co často kleje a nevede zrovna spořádaný život. Sice je označují za padlé anděle, ale stejně. Mají to být andělé. Ještě jsem nenašla andělskou knihu, která by mi nepřišla padlá na hlavu, takže pokud nějakou takovou znáte, dejte mi vědět!

Oblíbenost stoupá i vílám, jinak také fae. Já mám radši označení fae, to mi totiž neevokuje vílu Zvonilku, kdežto slovo víla ano. Pojetí fae v urban fantasy se mi velice líbí – autoři se totiž inspirují ve skutečném folklóru a zdejší fae nejsou žádné jemné bytůstky. Líbí se mi i to, že se autoři drží stejných prvků – fae nesnáší železo a ne aby vás napadlo jim vyjadřovat vaše díky! Na to pozor, vážení. Jsem zvědavá, jak se budou vyvíjet dál.

Současné autorky (někdy i autoři) využívají opravdu pestrou škálu bytostí, u některých by mě ani nebylo napadlo, že je jejich využití možné, hlavně co se romantických příběhů týče. Tudíž nebuďte překvapení až se setkáte s trolly, lidmi měnící se v draky a nesmím zapomenout na zamilované zombie! Ano, i bytost bez citu, která požírá druhé lidi, se dokáže zamilovat. Co přijde příště? Hrdinka pálící se obživnutým sněhulákem?

Tak co, jak jste na tom s nadpřirozenými bytostmi vy? Zamysleli jste se někdy nad tím, jaké ty bytostí bývaly dříve a co je z nich dnes? Máte mezi nimi nějaké favority? Jen pište, jsem zvědavá na vaše názory!

Zdroj obrázků: zde, zde, zde, zde, zde, zde