Vykecávačka za červen a červenec 2015

Za červen jsem se na vás s vykecávačkou vykvákla, proto pro vás dnes přináším své povídání týkající se obou uplynulých měsíců. V červenci to s mou aktivitou bylo ubožoučké, za což se vám ještě jednou omlouvám, ale zkrátka na mě přišla taková tvůrčí a čtecí krize, která ke mně většinou minimálně jednou za ten rok dorazí. Často je to v létě, ona ta vedra člověku na náladě zrovna nepřidávají. Prostě to u mě bylo v červenci takové podivné, avšak upřímně doufám, že tu netvůrčí náladu mám už za sebou a snad se mi bude v srpnu a v následujících měsících dařit podstatně lépe.

Strašně mě mrzí, že to na mě přišlo zrovna v červenci, kdy jsem toho měla v plánu spousty a chtěla jsem být hrozně aktivní a prostě jsem měla strašně velké plány, které nevyšly. Jelikož se vrátit v čase nedokážu (obraceč mi zatím nikdo nedal a TARDIS je také v nedohlednu), musím nad svou neschopností přestat fňukat a smířit se s tím, že jsem to prostě pokašlala. Takže dost mých keců okolo, jdeme k tomu shrnutí.

Přečetla jsem za červen:

  

Se čtením jsem měla v červnu našlápnuto hodně slibně, vypadalo to na velice úspěšný měsíc. To se sice pak lehce zvrtlo, ale i tak jsem spokojená s tím, co jsem za červen přečetla.

První to byla novela The Crown of Ptolemy od Ricka Riordana, kterou ocení všichni fanoušci sourozenců Carterových a Percyho Jacksona s Annabeth. Tohle se Riordanovi moc povedlo, mě to velmi bavilo a vůbec by mi nevadilo, kdybych si někdy měla v tomhle stylu přečíst celou knihu. 

Na Příběhy opředený život A. J. Fikryho od Gabrielle Zevin jsem se moc těšila a rozhodně jsem z té knihy nebyla zklamaná, jak se můžete dočíst v recenzi. Pro knihomola je to čtení, které pohladí na duši a zkrátka se mi to fakt líbilo.

No a Muž jménem Ove od Fredrika Backmana byl snad ještě lepší! Svůj názor jsem také rozvinula v recenzi, stručně mohu říct jen to, že ta chvála na tuhle knihu je vážně zasloužená. Jen vám musí sednou ten autorův styl, to je pravda.

 

Pod sněhem od Petry Soukupové pro mě bylo lehké zklamání, ale holt jsem si tu knížku malovala trochu jinak. Pokud stojíte o můj konkrétní názor, můžete si ho přečíst v recenzi, ať se tu zbytečně neopakuji.

Mrtvá šelma byla má první (a prozatím i poslední) audiokniha. To zpracování bylo dobré a neposlouchalo se to špatně, mým jediným problémem bylo to, že jsem neměla kdy to poslouchat. Nejvíc mi to vyhovovalo při chůzi, při jízdě v autobuse jsem u toho usnula a po probuzení jsem zjistila, že mi dvacet minut uteklo, ehm. Ale ohledně obsahu audioknihy jsem se více rozepsala v recenzi.

Přečetla jsem za červenec:

 

Tohle je tááák ubohé. Jsem si plánovala, jak toho přes prázdniny přečtu a on skutek utek. Budu ráda, když v srpnu přelouskám aspoň něco.

Ovšem původce mého záseku v červenci byla právě Spoušť od Sáry Vybíralové. Ona to nebyla vyloženě špatná kniha, jak se můžete dočíst v recenzi, ale měla jsem ji jako recenzní výtisk od Knihcentra. A měla jsem s jejím přečtením a zrecenzováním docela zpoždění. Tak jsem se nutila přečíst si ji co nejdříve, abych od ní už měla pokoj, jenže ono to nešlo. A já jsem si nechtěla dovolit číst něco jiného, protože jsem věděla, že bych to pak nedočetla a to by mi svědomí nedovolilo. Tudíž z toho vznikl takový začarovaný kruh, který způsobil mé celkové otrávení a naprostou nechuť dělat něco tvořivého. Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo, když jsem knihu dočetla a konečně na ni tu recenzi sepsala, uf. Celý tenhle problém mě donutil přemýšlet nad recenzními výtisky a nad spolupracemi obecně. Přivedlo mě to k rozhodnutí ukončit spolupráce, kromě té s Hostem. Spolupráce s Hostem mi vyhovuje, zatím nemám důvod ji rušit a doufám, že ani mít nebudu.

Sága je komiks od Briana K. Vaughana a Fiony Staples, na který jsem se hrozně těšila a po dočtení Spouště jsem se do něj mohla v klidu pustit. A hrozně se mi to líbilo! Vážně mě to nadchlo - ať už se to týká ilustrací nebo příběhu. Sepsání recenze zvažuji, nicméně i tak vám tenhle počin moc doporučuji.

Co zajímavého jsem v červnu a červenci viděla?

Něco málo jsem viděla! Tuším, že v červnu jsme s mamkou a ségrou byly na Mimoních, což je sice hrozná blbost, ale člověk se u toho zasměje. Takové odreagování, u kterého člověk nemusí přemýšlet. Jen teda už nikdy nebudeme poslouchat sestru ohledně výběru dne, kdy do kina jít - chtěla jít hned první den, kdy u nás Mimoně dávali. A víte co? Kino bylo plné děcek. Uřvaných, ukecených děcek, co věčně něčím šustí. No hrůza.

Na začátku června jsme s mamkou ještě vyrazily do kina na akční komedii Špión - dost jsme se na ni těšily, protože ukázky vypadaly bezvadně a mělo to dobrá hodnocení. Tak přijedeme do kina, tam to vypadá, jako by měli zavřeno, když měli začít asi za patnáct minut vysílat. Našly jsme paní, co prodává lístky a ptáme se, co se děje. Ta nám pěkně protivně sdělí, že tam měli premiéru filmu a že se ten Špión o hodinu posouvá. Řekla to hodně hnusně, jako bychom mi byly ty blbé, když přijdeme do kina včas. Se mamka ptala, proč to třeba nebylo napsané na internetu. Odpovědí něco ve stylu "No nebylo a co jako". Tak jsme s mamkou naštvané odjely domů - kdyby ta ženská měla aspoň trochu slušnosti a omluvila se za ty problémy, ale to né, ona je na nás ještě protivná.

Doma jsem viděla Kingsman: Tajná služba a to mě hodně bavilo. Vlastně mám chuť si to klidně pustit i znovu a to se mi poslední dobou zas tak často nestává.

Pár dnů zpět jsem viděla pohádku Konečně doma, což bylo dosti milé. Musím vyzdvihnout hlavně to, že hlavního hrdinu Oh dabuje Jim Parsons, který se na tu roli hodí perfektně!

Jestli si vzpomínám dobře, viděla jsem ještě muzikál Annie - takové klasické americké klišé, no. 

A znovu jsem se podívala i na Popelku - nevím, jak to máte vy, ale mně se ta nová hraná verze strašně moc líbí! A to jsem jinak Popelku nikdy moc nemusela. 

Také jsem se konečně dostala k nějakým seriálům! Pokud se nepletu, v červnu jsem dokoukala poslední sérii Modern Family a na to ukončení jsem dosti nadávala a teď se fakt těším na podzim, kdy bude série další.
No a stal se zázrak! Po asi třech letech jsem dokoukala do poslední odvysílané epizody seriál Doctor Who! Jéj! S tímhle seriálem jsem to totiž měla doposud tak, že jsem o prázdninách nějakou sérii rozkoukala a koukala jsem do chvíle, než přišel takový zlom, kdy jsem se nechtěla s něčím loučit - teda vlastně jsem se nechtěla loučit s jednotlivými Doctory. Ale letos se stal zázrak a já to dotáhla do konce! K poslední sérii - na Capaldiho jsem se hrozně těšila, fakt jo. Asi proto jsem z něho byla ze začátku taková zklamaná - tvůrci prohlašovali, jak je Capaldiho Doctor jiný a mně zas tak zajímavý nepřišel. Naštěstí se to v průběhu série urovnalo a ve vánočním speciálu si mě Capaldi získal úplně. Těším se na sérii novou, už aby bylo září! Jo a Missy je bezkonkurenční!
Hm... Pak jsem ještě viděla devátou řadu seriálu Sběratelé kostí, ale to není tak zajímavé. Zmínit zde můžu snad už jen to, že jsem ještě viděla pilot k Supergirl, který "unikl" na internet a i když to vypadá na takovou tuctovku, na první sérii se pravděpodobně mrknu.

A co jinak?
Jinak tak nějak přežívám. Mám se dobře, jen ta vedra letních dnů mi dávají dosti zabrat. Snažím se si prázdniny užívat co to jde, svým vlastním způsobem, který možná neodpovídá představám druhých, ale co. Každý to máme v tomhle směru jinak, žé?

Jak už jsem vás informovala, rozhodla jsem se jít studovat do Olomouce, z čehož mám velkou radost a dosti se tam těším. I když ohledně toho začínám na druhou stranu i poměrně panikařit, ehm. Nicméně o jednom velkém pozitivu vím už teď! Snad to není žádné tajemství, ale mou spolubydlící na koleji bude Lumos! Jsem z toho happy jak dva grepy! To bude zajímavé, vážení! A jestli se v Olomouci nekonají žádné srazy, tak budou!

V červenci jsem sice knížek moc nepřečetla, na druhou stranu jsem toho ale i tak přečetla docela dost. Vlastně celou hromadu článků o zdravém stravování, o zdravém životním stylu, o správném cvičení. Projela jsem kopu zdravých receptů a některé jsem i vyzkoušela a zvěčnila je na svém Instagramu, kterému začínám propadávat čím dál víc a prohlížením fotek na Instagramu trávím až nechutně moc času, ehm. Vaření mě teď hodně baví. A celkově jsem se v tom zdravém životním stylu našla, tvoří teď podstatnou část mého života a znamená pro mě nový zájem. Hodně jsem teď o svém životě přemýšlela, vytyčila jsem si nové cíle a rozhodla jsem se některé věci změnit, tak snad se mi podaří na to jít správně.

A naše štěňátko Lordík roste jak blázen! Už teď je jasné, že to nebude trpasličí jezevčík, jak nám paní v inzerátu tvrdila. To jsme sice trochu čekali, ale jsme teď upřímně zvědaví, jak vlastně ještě vyroste.

Uf, v hlavě mi už nestraší nic, co bych chtěla zmínit. Za absenci fotek se omlouvám, ale jsem hrozně líná hledat kabel pro připojení, to vám upřímně přiznám. Takže... Fotky budou doufejme příště.

Co srpen?
Vím o tom, že mě čeká výlet do Olomouce, protože tam mám zápis na vysokou. Sice tam budeme mít patrně dost zařizování, ale plánujeme to tam i opět trochu projít, tak se těším. Je to tam krásné.
Taktéž mám v plánu více číst a být aktivnější na blogu. Upřímně doufám, že se mi to podaří, protože by mě mrzelo, kdyby ne. Navíc netuším, kolik času budu mít, až začnu chodit na vysokou, proto se blogu chci věnovat, dokud to jde.

To je k mému červnu a červenci vše. Doufám, že si prázdniny užíváte a máte se krásně!