Vykecávačka za říjen (a zbytek září)

Tož tu máme další měsíc a to znamená i další mé vykecávání za měsíc uplynulý. Má aktivita v říjnu byla ubohá, ale asi se už zkrátka musím smířit s tím, že takhle to pravděpodobně ještě nějakou dobu bude. Aspoň do té chvíle, než se naučím efektivně využívat svůj volný čas, ano. Ono to totiž není o tom, že bych neměla nápady, že bych neměla o čem psát, je to právě naopak - nápadů mám spíš až moc, takže si nedokážu pořádně vybrat, k čemu si konečně sednu a sepíšu to. No a přesvědčit se k tomu, že bych nějaký článek měla nacvakat, mi dá strašnou práci. I se čtením to u mě není nijak slavné, ale tak to mám už pár měsíců, tudíž s tím jsem už jaksi smířená - doba, kdy jsem za měsíc přečetla i jen pět knih je už asi nenávratně pryč (jen až se budu muset vrhnout na povinnou, tak mé výkony pravděpodobně rapidně vzrostou).
Nicméně co se týče samotného října - mám za sebou více než měsíc na vysoké! Také měsíc bydlení na koleji, bydlení v úplně cizím městě, o čemž se můžete dočíst níže, první se ale krátce rozepíšu o knihách, které jsem četla a i o tom, co jsem viděla.

Přečteno za uplynulé týdny:

The Egg (čili Vejce) od Andyho Weira je krátký příběh, který jednu chvíli četla spousta mých přátel na GoodReads. Tak jsem se na to mrkla taky a musím říct, že to bylo rozhodně zajímavé a já se díky tomu podstatně více těším na Marťana.

Okamžik všeho od Shelly King je recenzní výtisk od nakladatelství Host, kterému tímto za knihu ještě jednou děkuji. Nešlo o špatné čtení, vlastně musím naopak říct, že to samotné čtení jsem si dosti užila, ta kniha mě bavila. Jen to nadšení z ní rychle vyprchalo. Můj konkrétní názor na tenhle příběh si můžete přečíst v recenzi.

Knihy od Kelly Oram mám moc ráda. Většinou mají neskutečně lehkou angličtinu, jsou dosti zábavné a úžasně se čtou. Cinder & Ella v tomhle není výjimka. Knížku jsem začala číst naprosto spontánně, když jsem ve vlaku dočetla Okamžik všeho, měla jsem před sebou ještě asi hodinu cesty a neměla jsem co dělat. Tak jsem si projížděla, co ve čtečce mám a když mi na tohle padl zrak, bylo rozhodnuto. Ten den jsem přečetla jen kousek, ale i podle něho mi bylo jasné, že jsem si vybrala dobře. Sice mi poté trvalo asi dva týdny, než jsem se k tomu vrátila, avšak jakmile se mi to povedlo, do knihy jsem se začetla a až do konce jsem ji skoro nepustila. To pro mě bylo osvěžující, protože mě už nějakou dobu žádná kniha tolik nebavila. K dalším aspektů knihy se vyjádřím v recenzi, kterou chystám, tedy pokud si najdu čas na její sepsání.

Co teď čtu / měla bych číst / budu číst:

Všechny knihy na fotce jsou zároveň i mé nejnovější knižní přírůstky, kdybyste si říkali, proč jsem teď žádný článek s novými knihami nepřidávala. Moc nových knih jsem si teď nepořizovala, abych se přiznala, tak vlastně nemám moc velký přehled, co mi vlastně přibylo do knihovničky, ehm. Snad jen ještě musím zmínit Carry On od Rainbow Rowell, to na mě ale čeká doma, kde jsem už více než měsíc nebyla, takže to vám ukážu až příště.

Rozečtenou mám Smrtnou zimu od Kate A. Boorman, což je young adult novinka, která se u mě ale dlouho neohřeje. Jakmile ji dočtu, tak si o ni co? No zasoutěžíme. Podrobnosti ještě nemám promyšlené, ale někdy v listopadu by se ta soutěž mohla někde objevit. Co se týče samotné knihy - zatím mám za sebou asi 60 stránek a nevypadá to špatně.

Dívka ze záhrobí je třetí díl ze série Pax od Asy Larsson a Ingely Korsell a na tuhle knížku se ohromně těším! První i druhý díl mě vážně nadchly, takže doufám, že se do tohohle pokračování pustím co nejdříve.

No a správně bych už měla číst i tu bílou bichličku od Vladimíra Macury. I když technicky vzato jenom to Znamení zrodu. Mám to samozřejmě do školy a mám z toho zpracovat jakýsi výtah či seminární práci... Zatím čas ještě mám, jenže to určitě hrozně rychle uteče. 

Jakým seriálům a filmům jsem věnovala svůj čas:

Na čtení čas není, ale na sledování seriálů ho mám dost! Vím, že jsem hrozný tvor, avšak každý určitě máte podobné zkušenosti. Takže jsem toho samozřejmě viděla celkem hodně, že ano.

V říjnu se mi podařilo zavítat do kina. Trochu proti knihomolským zásadám jsem šla na Marťana, bez toho abych si přečetla knihu. Na svou obranu musím říct, že jsem si to přečíst chtěla! Jen mi to nevyšlo. Film mě lákal hodně sám o sobě, a když se i Lumos rozhodla, že to chce vidět, bylo jasno. A ani trochu nelituji toho, že jsem to už viděla! Přišlo mi to totiž fakt boží a těším se díky tomu na knihu ještě víc! 

K filmům je to vše. Co se týče seriálů, aktivně jsem dokoukávala Sleepy Hoĺlow, u kterého mi chyběla téměř celá druhá série a díly ze série třetí. Seriál mě stále baví, jen kvalita poněkud klesá, což je škoda.

Viděla jsem i nové díly Doctora Who. A musím s nadšením prohlásit, že se mi devátá série opravdu líbí! Konečně mi Capaldiho Doctor přijde super a já se vždy těším na novou epizodu.

Mám za sebou i první díl z podzimní novinky Scream Queens, na které mě nalákala Lumos. Je to naprostá šílenost, ale zasmála jsem se u toho, takže asi zkusím koukat dál.

Hm... To bude asi i k těm seriálům vše. 

A jak žiju? 

Rozhodně musím říct, že se mám dobře. Na vysoké jsem mnohonásobně spokojenější než na gymplu, kam jsem chodila. Jako strašně velké plus beru to, že se teď prakticky nestresuji, díky čemuž jsem víc v pohodě. Jasně, vím, že bude zkouškové a v té době se budu asi stresovat dost, nicméně stres v kratším úseku času je pro mě mnohem stravitelnější než konstantní stres, kterému jsem byla na gymplu vystavena - však to sami jistě znáte, písemky či ústní zkoušení snad každý den, to není nic příjemného.

K mé radosti jsem se docela rychle přesvědčila, že ten výběr oboru pro mě byl správný. Sice mám problémy na některých přednáškách dávat pozor, avšak na druhou stranu se najdou věci, které mě ohledně výuky vážně fascinují. I když tedy nechci být tím vědcem, kterého by si z nás chtěli vyučující vychovat, ale škola mě sama o sobě baví.

No a taky jsem si našla brigádu. Nechci to používat jako výmluvu, proč nemám čas se věnovat blogu, zkrátka jde o fakt, kvůli kterému mám toho času prostě méně a když už si nějaký volný čas vyhradím, často ho pak využiji k něčemu jinému, než je psaní blogu či čtení. Na brigádu bych chodit nemusela, ale já jsem chtěla a to nejenom proto, abych si měla za co kupovat ty knížky, že jo. Chtěla jsem si zkusit jaké to je pracovat, protože dřív jsem žádnou brigádu neměla. I když bych s nadšením pracovala v knihkupectví, takové štěstí jsem neměla, tudíž brigádničím na pokladně v Globusu. Musím říct, že to fakt není žádná sranda. Sice jsem si tam už jakž takž zvykla, ale ze začátku jsem z toho byla hrozně nervní. Za velký plus této brigády beru tu motivaci, kterou mi dodává k pokračování ve studiu, jop.

Co se týče života na koleji - je to tu dobré. Občas mi sice lezou na nervy další obyvatelé naší buňky, ale je to ve snesitelné míře. Život na kolejích je pro mě zatím bez problémů, za což jsem dost ráda.

Samotná Olomouc je krásné město. Sice jsem zatím nevyužila volný čas k většímu průzkumu, ale co jsem viděla, to se mi vážně líbí. Podle map to vypadá, že jde o velké město, ale na spoustu míst se dá v pohodě dojít pěšky, jak jsem postupně zjistila, a to je bezva. Doufám, že časem město prozkoumám líp. Jsem tu už asi dva měsíce a ještě jsem pořádně nenavštívila žádnou kavárnu nebo tak, tudíž bych to měla asi napravit!

Vezmu-li to kolem a kolem, jsem sice dosti časově vytížená (a teď budu ještě víc), ale jinak se mám opravdu fajn.

To je z mé strany pro dnešek vše. A jak se daří vám? Co pěkného jste naposledy přečetli?