Zdravím!
Pokud mě sledujete na Instagramu či na GoodReads, asi víte, že jsem se teď nedávno konečně pustila do knížek od Alice Oseman. Ke konci února jsem přečetla její debut, který se mi natolik zalíbil, že jsem v její tvorbě pokračovala dál. No a teď můžu hrdě prohlásit, že jsem od Alice přečetla všechno, co zatím napsala, proto jsem se rozhodla dát dohromady článek s mými pocity a dojmy z jejích knih, kde bych vám zároveň chtěla její tvorbu vážně doporučit.
Než se ale vrhnu na samotné knížky, asi bych vás měla s Alicí Oseman trochu seznámit, což? Takže Alice je britská autorka narozená v roce 1994 v Kentu, studovala na univerzitě Durham, teď je z ní autor a ilustrátor na plný úvazek. Když vydala svůj debut Solitaire, bylo jí pouhých devatenáct let. Alice je hodně aktivní na sociálních sítích, často komunikuje se svými sledujícími, takže vám vřele doporučuji omrknout třeba její Instagram.
Jak jsem se k Alici dostala já? Tož že vyšlo Solitaire česky u CooBoo, jsem věděla moc dobře. Plánovala jsem si to přečíst, jen to prostě dlouho nepatřilo mezi mé priority, Alici mezitím stihla vyjít i druhá knížka, nakonec i třetí. Avšak pak jsem ji asi rok zpátky začala sledovat na Instagramu a docela rychle jsem zjistila, jak milý člověk to je. Pořád a pořád jsem si říkala, že si od ní musím něco přečíst, vřele mi ji doporučovala třeba i Marky, až jsem se nakonec hecla a objednala jsem si její nejvíc chválenou knížku Radio Silence. Hned na to jsem ale zjistila, že české vydání Solitaire je ve výprodeji, takže jsem neváhala a koupila si i to. Jako první jsem tedy četla její debut.
Solitaire je o středoškolačce Tori Springové, která není úplně hrdinka, co každému sedne. Je to velká pesimistka, škola ji nebaví, nejradši by jen spala, případně ležela v posteli a psala svůj blog. Nesnáší literaturu a pohádky od Disneyho. Na druhou stranu ale miluje filmy, takže těch popkulturních narážek tam je plno. Ta knížka vypráví o jejím obyčejném životě a o sérii vtípků, které ve škole tajemná skupina Solitaire provádí.
Na rovinu říkám, že jestli vás tahle kniha bude bavit, závisí čistě na tom, jestli se naladíte na stejnou vlnu jako je Tori. Pokud ano, rozhodně oceníte, jak upřímné a realistické to je. Alice Oseman totiž podává úžasným způsobem, jak svět vnímá teenager unavený životem. Nicméně pokud se na stejnou vlnu nenaladíte, patrně v Tori uvidíte jen ufňukanou a otravnou postavu, která vás bude fakt štvát tím, jak nesnáší literaturu, především Pýcha a předsudek jí přijde totálně hrozné.
Co se týče příběhu, není špatný a vlastně je i docela originální, přestože rozuzlení se dá snadno odhadnout. Avšak kniha je neskutečně čtivá, má opravdu krátké kapitoly, tak ani není moc čas nad tím příběhem extra přemýšlet. Upřímně si myslím, že u téhle knihy je důležitější to, jak skvěle Alice zvládá ten pohled do hlavy teenagera, výborně popisuje to, co může někdo prožívat, když se skoro dostává až do deprese.
Jo a ta love story to vážně není!
Nicméně kromě pesimistické a cynické Tori tu ve vedlejších rolích vystupují Nick a Charlie, o kterých budu mluvit níže.
Na rovinu říkám, že jestli vás tahle kniha bude bavit, závisí čistě na tom, jestli se naladíte na stejnou vlnu jako je Tori. Pokud ano, rozhodně oceníte, jak upřímné a realistické to je. Alice Oseman totiž podává úžasným způsobem, jak svět vnímá teenager unavený životem. Nicméně pokud se na stejnou vlnu nenaladíte, patrně v Tori uvidíte jen ufňukanou a otravnou postavu, která vás bude fakt štvát tím, jak nesnáší literaturu, především Pýcha a předsudek jí přijde totálně hrozné.
Co se týče příběhu, není špatný a vlastně je i docela originální, přestože rozuzlení se dá snadno odhadnout. Avšak kniha je neskutečně čtivá, má opravdu krátké kapitoly, tak ani není moc čas nad tím příběhem extra přemýšlet. Upřímně si myslím, že u téhle knihy je důležitější to, jak skvěle Alice zvládá ten pohled do hlavy teenagera, výborně popisuje to, co může někdo prožívat, když se skoro dostává až do deprese.
Jo a ta love story to vážně není!
Nicméně kromě pesimistické a cynické Tori tu ve vedlejších rolích vystupují Nick a Charlie, o kterých budu mluvit níže.
Takže v Solitaire vystupuje i Charlie, bratr Tori, se svým přítelem Nickem. Ti dva se okamžitě stali oblíbenci jak fanoušků, tak i samotné Alice, která se rozhodla zpracovat jejich příběh, ovšem ve formátu komiksu. Alice nejdřív komiks vydávala jen online na svém Tumblru, kde ho stále můžete zdarma najít celý, plus tam pravidelně přibývají nové části. Komiks se ale stal tak populární, že se Alice rozhodla ho zkusit vydat vlastním nákladem, pokud se jí v kampani podaří vybrat dost peněz. Nakonec vybrala minimálně dvojnásobek toho, co potřebovala, čímž ukázala, jak velký zájem o komiks je. Dostala díky tomu pak smlouvu i na vydání přímo u nakladatelství. Jedinou její podmínkou bylo to, že komiks i nadále zůstane dostupný na netu. No není to super? Každopádně Heartstopper vyjde i česky a slovensky u nakladatelství CooBoo a vážně si to chcete přečíst!
A proč byste si to měli přečíst? Tož je to úplně super komiks pro mládež, kde se řeší LGBTQ tematika. Vypráví to o tom, jak se Nick a Charlie seznámili, jak se z nich stali přátelé a jak to nakonec přerostlo v něco víc. Charlie si musel spíš nedobrovolně projít coming outem před celou školou, a jelikož je jeho škola jen chlapecká, určité období se musel potýkat s šikanou. To naštěstí nakonec vyšumělo a teď se má relativně dobře. Na druhou stranu Nick si vždycky myslel, že má rád děvčata, teď ho ale přitahuje Charlie? Co to znamená? Je snad gay? Nebo bisexuál? A jestli je bisexuál, co na to řeknou ostatní? Nick má naprosto pochopitelně zmatek v hlavě, který si potřebuje urovnat. Přestože je Heartstopper spíše roztomilé a oddechové čtení, Alice se nebojí řešit i podobně vážné otázky, ukazuje i to, že svět naneštěstí není naprosto růžový. Pravděpodobně v Heartstopperovi dojde i na duševní zdraví, jak je naznačeno v Solitaire, Charlie si prošel závažnými problémy.
Na komiksu je úžasná i ta diverzita a reprezentace, která je tu jen jakoby mimochodem, působí to naprosto přirozeně a člověka ani nenapadne nad ní hlouběji přemýšlet, což je super.
Jo a menší cameo tu má i Tori (*appear*), což mi vždycky vyvolalo úsměv na tváři. Vyskytuje se tu i postava Aleda (i když v té knižní formě bude asi až ve Volume 2), který je jedním z hrdinů v Radio Silence.
A proč byste si to měli přečíst? Tož je to úplně super komiks pro mládež, kde se řeší LGBTQ tematika. Vypráví to o tom, jak se Nick a Charlie seznámili, jak se z nich stali přátelé a jak to nakonec přerostlo v něco víc. Charlie si musel spíš nedobrovolně projít coming outem před celou školou, a jelikož je jeho škola jen chlapecká, určité období se musel potýkat s šikanou. To naštěstí nakonec vyšumělo a teď se má relativně dobře. Na druhou stranu Nick si vždycky myslel, že má rád děvčata, teď ho ale přitahuje Charlie? Co to znamená? Je snad gay? Nebo bisexuál? A jestli je bisexuál, co na to řeknou ostatní? Nick má naprosto pochopitelně zmatek v hlavě, který si potřebuje urovnat. Přestože je Heartstopper spíše roztomilé a oddechové čtení, Alice se nebojí řešit i podobně vážné otázky, ukazuje i to, že svět naneštěstí není naprosto růžový. Pravděpodobně v Heartstopperovi dojde i na duševní zdraví, jak je naznačeno v Solitaire, Charlie si prošel závažnými problémy.
Na komiksu je úžasná i ta diverzita a reprezentace, která je tu jen jakoby mimochodem, působí to naprosto přirozeně a člověka ani nenapadne nad ní hlouběji přemýšlet, což je super.
Jo a menší cameo tu má i Tori (*appear*), což mi vždycky vyvolalo úsměv na tváři. Vyskytuje se tu i postava Aleda (i když v té knižní formě bude asi až ve Volume 2), který je jedním z hrdinů v Radio Silence.
Radio Silence je druhý román, co Alice napsala. Je to také její nejpopulárnější knížka, proto jsem se původně chystala hlavně na tohle. Když jsem se do toho pouštěla, moc jsem nevěděla, co od toho čekat. Asi proto mě tolik překvapilo, že to tematicky bylo vlastně podobné Fangirl od Rainbow Rowell a Eliza and Her Monsters od Francescy Zappii. Co tím chci říct? Že se tu řeší otázka fandomu, jen místo knih či komiksu je tu podcast na YouTube. Také tu jde o ten tvůrčí proces, mluví se tu o úzkosti, která je spojená s očekáváním, jaké fanoušci mají. Či jak intenzivní fanoušci občas jsou. Ovšem není to jen o tom. Alice se vyjadřuje i k tomu, jaké nároky jsou pokládané na teenagera, jak se od něj čeká, že bude přesně vědět, jakou školu chce studovat, co chce dělat se svým životem. I když je sotva dospělý. Že někteří vás hodnotí jen podle toho, jaké známky máte ve škole, ale ne podle toho, co jinak umíte. Řeší se tu ale i psychické problémy jako je deprese či domácí násilí v podobě psychického teroru. Je tam toho hrozně moc, ovšem zároveň to ani nepůsobí přeplácaně.
Opět je tu hodně velká diverzita. Alice je velký advokát za LGBTQ menšinu, proto v jejích knihách vždycky najdete někoho, kdo k LGBTQ patří. Pravda, v Radio Silence je to skoro každá hlavní postava, proti čemuž by někdo mohl namítnout, že to není reálné. Ale zas těch dalších postav s menší rolí je tam dost a ti LGBTQ nejsou. Já jsem s tímhle problém neměla, protože mi to Alice nestrkala pořád pod nos, nepřipomínala mi neustále, že tahle postava je bisexuální, tahle je gay, právě naopak. Alice to do knihy zakomponovává přirozeně, ty samotné postavy jsou něco víc než jejich sexuální orientace. V knížkách od Alice máte pocit, že patřit k LGBTQ skupině je naprosto normální a přirozené a tak by to mělo být!
Skvělé je i to, že tahle knížka je o přátelství mezi Frances a Aledem, k žádnému romantickému vztahu mezi nimi nedojde.
Tož celkově je podle mě Radio Silence to nejlepší, co Alice napsala.
Opět je tu hodně velká diverzita. Alice je velký advokát za LGBTQ menšinu, proto v jejích knihách vždycky najdete někoho, kdo k LGBTQ patří. Pravda, v Radio Silence je to skoro každá hlavní postava, proti čemuž by někdo mohl namítnout, že to není reálné. Ale zas těch dalších postav s menší rolí je tam dost a ti LGBTQ nejsou. Já jsem s tímhle problém neměla, protože mi to Alice nestrkala pořád pod nos, nepřipomínala mi neustále, že tahle postava je bisexuální, tahle je gay, právě naopak. Alice to do knihy zakomponovává přirozeně, ty samotné postavy jsou něco víc než jejich sexuální orientace. V knížkách od Alice máte pocit, že patřit k LGBTQ skupině je naprosto normální a přirozené a tak by to mělo být!
Skvělé je i to, že tahle knížka je o přátelství mezi Frances a Aledem, k žádnému romantickému vztahu mezi nimi nedojde.
Tož celkově je podle mě Radio Silence to nejlepší, co Alice napsala.
No a jelikož mi Radio Silence přišlo nejlepší, byla asi chyba hned po tom číst I Was Born for This. Přestože se jedná o Alicinu nejnovější knihu, takže při jejím psaní byla teoreticky nejzkušenější, přišla mi od ní nejslabší. Bylo ale dobré, že si tu Alice zkusila zase něco nového a tentokrát na střídačku vyprávěla z pohledu hudebníka Jimmyho, člena skupiny The Ark, a z pohledu Angel Rahimi, fanynky skupiny The Ark.
Můj základní problém byl to, že tentokrát mi kniha nesedla tématem. Řeší se tu totiž ta přehnaně vášnivá posedlost klučičí hudební skupinou, čímž jsem si já nikdy neprošla a vždycky mi to připadalo trochu praštěné, to se přiznám. Když ale mluvím o vášnivé posedlosti, mám na mysli tu ve styl One Direction a jejich fanynek, které o členech skupiny píší fanfikce, sledují na internetu každý jejich pohyb a které plakaly, když zjistily, že člen skupiny odešel. Nebylo mi proto tak příjemné knihu číst, avšak musím uznat, že to Alice zachytila neskutečně dobře.
Druhý problém jsem měla s tím, že mě skoro nebavilo vyprávění Angel. Na Angel je sice skvělé, že je muslimská dívka, co skoro doslova žije pro hudební skupinu, nějak jsem si k ní ale nedokázala najít cestu.
A pak je tu Jimmy. Jako páni, Jimmy byl výborně napsaná postava a jeho pohled jsem si hned zamilovala. Ovšem musím upozornit na to, že Jimmy prožívá silné panické záchvaty, což Alice popisuje tak realisticky, až z toho i mně bylo úzko. Pokud tedy podobné problémy máte, dejte si na to pozor. Jinak právě ty pocity Jimmyho Alice zachytila perfektně.
Líbilo se mi i to, že i když na jednu stranu je tohle o fandomu a jeho kladech, Alice nezapomene upozornit i na zápory. Ke konci jsou tam i duchaplné konverzace, které by ale zapůsobily lépe, kdyby čtenář viděl, že měly nějaký účinek.
Což se ale nestalo, protože konec se Alici naprosto vymkl z ruky a ona čtenáři dodala velký chaos a takové nijaké vyšumění. Je to hrozně otevřené, přehnaně utnuté, takže čtenář vlastně neví, jestli ty události vůbec měly na postavy nějaký dopad. Škoda!
Mám-li to shrnout, tak vám knížky od Alice Oseman doporučuji zkusit. Alice sice má osobitý styl, který každému nesedne, díky tomu se ale odlišuje od někdy tuctových YA contemporary. Alice píše o věcech, které jsou běžnému teenagerovi blízké, píše o pocitech, které dospívající často prožívají. Její knížky jsou plné diverzity a reprezentace, což je jednoduše úžasné. Navíc jsou její knihy super čtivé. Především to Radio Silence a Heartstopper vyzkoušejte!
Už jste od Alici Oseman něco četli? Pokud ano, co? Jak se vám to líbilo? Zkusíte ten komiks, až vyjde v češtině?
Můj základní problém byl to, že tentokrát mi kniha nesedla tématem. Řeší se tu totiž ta přehnaně vášnivá posedlost klučičí hudební skupinou, čímž jsem si já nikdy neprošla a vždycky mi to připadalo trochu praštěné, to se přiznám. Když ale mluvím o vášnivé posedlosti, mám na mysli tu ve styl One Direction a jejich fanynek, které o členech skupiny píší fanfikce, sledují na internetu každý jejich pohyb a které plakaly, když zjistily, že člen skupiny odešel. Nebylo mi proto tak příjemné knihu číst, avšak musím uznat, že to Alice zachytila neskutečně dobře.
Druhý problém jsem měla s tím, že mě skoro nebavilo vyprávění Angel. Na Angel je sice skvělé, že je muslimská dívka, co skoro doslova žije pro hudební skupinu, nějak jsem si k ní ale nedokázala najít cestu.
A pak je tu Jimmy. Jako páni, Jimmy byl výborně napsaná postava a jeho pohled jsem si hned zamilovala. Ovšem musím upozornit na to, že Jimmy prožívá silné panické záchvaty, což Alice popisuje tak realisticky, až z toho i mně bylo úzko. Pokud tedy podobné problémy máte, dejte si na to pozor. Jinak právě ty pocity Jimmyho Alice zachytila perfektně.
Líbilo se mi i to, že i když na jednu stranu je tohle o fandomu a jeho kladech, Alice nezapomene upozornit i na zápory. Ke konci jsou tam i duchaplné konverzace, které by ale zapůsobily lépe, kdyby čtenář viděl, že měly nějaký účinek.
Což se ale nestalo, protože konec se Alici naprosto vymkl z ruky a ona čtenáři dodala velký chaos a takové nijaké vyšumění. Je to hrozně otevřené, přehnaně utnuté, takže čtenář vlastně neví, jestli ty události vůbec měly na postavy nějaký dopad. Škoda!
Mám-li to shrnout, tak vám knížky od Alice Oseman doporučuji zkusit. Alice sice má osobitý styl, který každému nesedne, díky tomu se ale odlišuje od někdy tuctových YA contemporary. Alice píše o věcech, které jsou běžnému teenagerovi blízké, píše o pocitech, které dospívající často prožívají. Její knížky jsou plné diverzity a reprezentace, což je jednoduše úžasné. Navíc jsou její knihy super čtivé. Především to Radio Silence a Heartstopper vyzkoušejte!
Už jste od Alici Oseman něco četli? Pokud ano, co? Jak se vám to líbilo? Zkusíte ten komiks, až vyjde v češtině?
My jsme se o tom bavily, ze mne by se jeji knizky asi nelibily, ale podle tvych shrnuti ted bych si je i tak precetla. Proto nesmim cist reviews!! :D
OdpovědětVymazatHa, ha, ale tak to je zase pochvala pro mě. :D Víš co, zkus ten komiks, máš ho online, čte se to dost rychle a je to milé. Navíc v něm uvidíš to, co je pro Alici typické, a pokud ti komiks sedne, tak můžeš pak zkusit i nějaký ten román. :)
VymazatAaaaa! Moc jsi mě nalákala :) Komiks na 100000% zkusím, ale sáhnu i po knihách :D doma mám Solitaire - nedávno jsem ho jen tak dostala od kamarádky, co se ho zbavovala. Takže znamení.
OdpovědětVymazatKomiks zkus určitě, tam si vážně myslím, že se ti to bude líbit! Ha, no vidíš. :D Tak teď budu doufat, že ti Solitaire sedne. :D
VymazatOkej, konečne som si našla čas prísť ti to komentovať :D (rozprávali sme sa na instagrame)
OdpovědětVymazatJa som sa k Alice tiež dostala cez Solitaire - videla som to v kníhkupectve asi nejak ako to vyšlo, potom som na to asi na rok zabudla a potom som si to vypýtala na narodeniny. Asi po troch stranách som vedela, že je to knižka pre mňa - myslím, že tam je hneď na začiatku nejaká HP referencia. Úplne som tomu prepadla, veľmi som sa vedela s Tori stotožniť a asi aj preto to je jedna z mojich úplne top kníh. Ale presne s tebou súhlasím, že to nie je kniha pre každého, nie každý sa dokáže do Tori vcítiť a preto sú aj recenzie na knihu také zmiešané. Ja som sa však úplne zamilovala aj do nej, aj do Michaela <3 a veľmi sa mi páčilo, že to naozaj nebola love story. To je jedna z mojich najobľúbenejších vecí na Aliciných knihách - že sú v prvom rade o kamarátstve a romantika je úplne vedľajšia. Čo neznie ako veľká požiadavka na knihu, a predsa je to veľmi zriedkavé.
V každom prípade som ju onedlho na to, ako som dočítala knihu, vystalkovala na Tumblr a odvtedy som členkou fandomu. Je úplne zlatá, fakt odpovedá asi na všetko čo sa jej kto opýta, aj na úplné blbosti, za čo si fakt zaslúži obdiv. Tam som hneď našla aj jej art blog a dozvedela som sa všetko možné o Radio Silence, čo bola v tom čase jej najnovšia kniha.
S kúpou Radio Silence som dlho otáľala, lebo som od Alice zistila, že Slovensko má kúpené práva na preklad, tak som chcela počkať. Ale čakala som strašne dlho, stále žiadne novinky a potom som to vzdala a objednala si ju. A opäť som sa úplne zamilovala do postáv, to ide Alice úplne skvelo. Priateľstvo Frances a Aleda bolo úplne #goals a ich konverzácie úplne realistické, konečne niečo, kde tínedžeri znejú ako tínedžeri. Myslím si, že Alice zabodovala aj témami o univerzite a nebezpečenstve internetovej slávy.
Priebeh vzniku I Was Born For This som sledovala snáď od úplného začiatku, pozerala som Alicine Book 3 Diaries na YouTube a netrpezlivo ju očakávala. Potom som ju predobjednala a zhltla len čo prišla. Tá sa mi tiež páčila.
Narozdiel od teba ma bavilo aj rozprávanie Angel, ale musím si to prečítať znovu, lebo som to čítala ešte len raz a mám pocit, že si to nepamätám tak dobre, ako by som chcela. V IWBFT podľa mňa dosť zahviezdili aj vedľajšie postavy - Lister, Rowan, Bliss a aj Juliet, hoci k nej som mala tuším zmiešané pocity. Chlapci z kapely boli ale úplne skvelí, vždy je mi ľúto, že si ich songy neviem reálne vypočuť :D Čo sa týka šialených fanúšičiek, nikdy som nebola jednou z nich, ale bola som pasívnym pozorovateľom mnohých vecí, takže bolo zaujímavé sledovať to z pohľadu niekoho takého a veľmi dobre bolo ukázané to, že aj celebrity sú len ľudia a celková tá realita a uvedomenie. Myslím, že ten koniec je možno taký aj preto, že Alice by rada napísala pokračovanie, ak by jej to vydavateľstvo povolilo. Čo sa dúfam raz stane, lebo by som si to dosť rada prečítala :D
Alicine knihy majú všetky veľmi podobný "vibe" a štruktúru a zatiaľ sa mi všetky páčili. Súhlasím s tou diverzitou, som rada, že Alice reprezentuje menšiny a zároveň to vie podať nenútene, že je to naozaj len časť ich charakteru.
Heartstopper čítam úplne od začiatku ako ho Alice začala vydávať a je to super, som rada, že sa dozvedáme viac o Nickovi a Charliem. Mám kúpenú aj vydanú verziu - nie kickstarterovú, lebo poštovné stálo majland, ale pekne som si to predobjednala z bookdepository. Aj druhý si objednám čoskoro.
Myslím, že mojou najväčšou srdcovkou zostane Solitaire, ale úplne milujem aj všetky jej ostatné knihy a už sa veľmi teším na štvrtú - aj keď s ňou Alice zatiaľ vôbec nie je spokojná, verím, že bude super :D
Som strašne rada, že si Alice konečne všimol niekto z česko-slovenskej sféry, koho som ju neprinútila čítať ja :D :D
Mám pocit, že môj komentár bude pomaly dlhší ako celý článok, takže radšej končím.
Strašně moc ti děkuji za tak krásný komentář! :D
VymazatJo, myslím, že tam ta reference na HP je, což mi též přišlo super. No přesně, pokud je někdo přesný opak Tori, asi mu tahle knížka nemůže sednout. A ano, také jsem hrozně ráda, že se Alice předně věnuje tomu přátelství a romanci vynechává, to je v dnešní době skoro zázrak. :D
O Radio Silence souhlasím s každým tvým slovem! :D
Docela mě mrzí, že jsem Alici neobjevila dřív. Teda já věděla, že existuje, ale na těch sociálních sítích jsem ji fakt začala sledovat max. tak před rokem. Kdybych vznik té IWBFT sledovala od začátku, možná bych k ní měla trochu jiný vztah. A jo, vedlejší postavy jsou v IWBFT vážně skvělé, byly tam části, které se mi líbily hrozně moc, ale bohužel i takové, které moc ne. Jako pokračování IWBFT bych se asi nebránila, to by mohlo být zajímavé. Je pravda, že jsem si teď pár dnů zpátky všimla, že Alice někde psala, že by o těch postavách ráda psala dál. :)
No já byla tak šťastná, když Alice oznámila, že Heartstopper vyjde i normálně, protože jak píšeš - to poštovné přes kickstarter bylo děsný. :D
Na tu novou jsem dost zvědavá. Hlavně když vidím, jaké problémy s ní Alice má. Sice mě to hrozně mrzí, protože je očividné, že je z toho ve stresu, ale jsem ráda, že se o to s námi dělí. Po tom prostě vím, že si tu knihu po vydání rozhodně pořídím, abych ji podpořila. :)
Ha, ono její knížky pár lidí čte, co já znám. Problém je, že o tom tak hlasitě nehovoří, protože je to v té angličtině, takže si to tolik lidí přečíst nemůže. Nejvíc mě mrzí, že i přestože Heartstopper vyjde v překladu, ta šance na vydání i jejích románů je dost mizivá.
Myslím, že s IWBFT máš pravdu, podľa mňa by si to mala radšej, keby sleduješ celý ten proces. Moje postoje k jej knihám sú z veľkej časti určite ovplyvnené aj tým, že ju všade sledujem - mám potom pocit, že knihu poznám už predtým, než ju idem čítať a v podstate ju mám rada skôr než ju vôbec prečítam :D Potom si nie som istá, či som len zaujatá, alebo či to bola fakt dobrá kniha.
VymazatMyslím, že jej knihy ešte len teraz získavajú taký "boom" - hlavne kvôli Heartstopperu, keďže ten jej priniesol strašne veľa nových followerov. Ale tiež si nie som istá, či u nás niekedy vydajú jej ďalšie knihy - hlavne keď bol Solitaire u nás asi celkom prepadák, keď ho majú všade vo výpredaji...
No rozhodně máš pravdu, také si přijdu ovlivněná tím, jak ji teď sleduji, fakt si myslím, že k té poslední knize, co teď píše, budu proto přistupovat úplně jinak, no. :D
VymazatS tím souhlasím, také si myslím, že ten Heartstopper na její tvorbu má teď dost pozitivní vliv, ještě kdyby se jí podařilo pro něj získat i US nakladatele a bylo by to tuplem super. :D Jop, v češtině Solitaire určitě propadák byl, taky je u nás teď ve výprodeji. Nicméně si myslím, že to částečně bylo špatnou propagací. No a také tím, že Solitaire fakt nesedne každému. Třeba Radio Silence by podle mě mohlo oslovit širší publikum. :)