Fantasy pro mládež se silnými ženskými postavami v hlavní roli

Být milosrdný přízrak znamená přinášet milosrdnou smrt nemocným a slabým, pro které je už život utrpením a věčný spánek je osvobozením, a dostat za to zaplaceno. Přestože se tohle zaměstnání zdálo Frey jako jediné východisko z jejího starého života, je už z toho všeho unavená stejně jako její společnice. Proto když se doslechnou o vraždící bestii v Modrém dole, za jejíž zabití je vypsaná tučná odměna, rozhodnou se vzít osud pevně do svých rukou a za bestií se vydat. Cesta to bude trnitá a plná překážek, tudíž je otázka, jestli se do Modrého dolu vůbec dostanou? A pokud ano, podaří se jim v jejich úkolu uspět?

April Genevieve Tucholke je americká autorka, která v literatuře pro mládež není žádný nováček. V roce 2013 debutovala s románem Between the Devil and the Deep Blue Sea, nicméně český čtenář ji může znát jen jako autorku povídky z knihy S láskou tě nenávidím. Milosrdné přízraky je její první román vydaný v češtině. Do světa z knihy Milosrdné přízraky se chystá příští rok vrátit s románem The Seven Endless Forests, pro který se inspirovala příběhem krále Artuše.

Milosrdné přízraky jsem měla ve svém hledáčku už od vydání v angličtině, slyšela jsem na to tenkrát relativně pozitivní ohlasy od zahraničních blogerů, kterým věřím, stejně tak se mi zamlouvala ta informace, že se jedná o retelling Beowulfa s ženským obsazením. Upřímně mě překvapilo, když jsem pak knihu objevila v edičním plánu nakladatelství Host, nicméně mě to jen utvrdilo v rozhodnutí, že si ji vážně musím přečíst, protože u nakladatelství Host jen málokdy vychází špatné knihy. No a jak to s tímto titulem nakonec dopadlo?

Musím se přiznat, že mě osobně knížka pohltila hned od prvních stran. Začíná se pochmurně - přízraky vykonávají jednu z milosrdných smrtí, avšak tím se udává tón celému příběhu - ta pochmurná atmosféra doprovází hrdinky až do konce. Celkově jsem měla pocit, že se jedná o naprosto ideální podzimní čtení - všechno je tam šedé a studené, stejně jako je venkovní počasí. 

Autorka to se slovy vskutku umí, což mě potěšilo. Její popisy jsou nápadité, vlastně až poetické a to já ráda. Tucholke tedy razí spíš heslo "všechno čtenáři povím" než "všechno mu ukážu", s tím bych asi u někoho jiného měla problém, ale ona to umí, takže i když všechno říká místo toho, aby to prokázala činy, nijak tím neubírá příběhu na tempu, není to kvůli tomu rozvláčné, naopak je to dost možná takhle úspornější. Vlastně i tu akci popisuje tak zvláštně - jaksi s klidem, chybí tomu určitá míra dynamiky, ale já osobně jsem byla i přesto napjatá, jak to dopadne. Trochu máte pocit, že se tam nic neděje, přestože v reálu se tam toho děje hrozně moc. Uznávám, že tohle každému nesedne, avšak já jsem byla spokojená.

Co se týče příběhu - kniha je rozdělená na dvě části - Čarodějky a Příšera. Ta druhá část je rozhodně inspirovaná příběhem Beowulfa, u té první si nejsem tak jistá. Osobně mě první část bavila víc, ten spor čarodějek mě fascinoval spíš než hon na nějakou příšeru. Nicméně je fakt, že v obou příbězích je důležitá ta myšlenka, že nic není jasně černé a bílé, že rozlišit mezi správným a špatným je občas dosti těžké. Oba příběhy mají společné i to, že jsou relativně uzavřený, autorka si ale nechala i otevřená vrátka a kdyby chtěla, může se jednou k těm postavám vrátit.

Když už jsem ty postavy nakousla, tak to je prvek, ze kterého jsem u této knihy asi nejnadšenější. V řadě YA knížek máte jednu silnou ženskou hrdinku, která je ta vyvolená, co má zachránit svět. Tady máte celý ansámbl silných ženských postav. Každá z nich má své silné stránky, ale i slabiny, stejně tak za sebou mají historii, která je formovala. Pravda, mužské postavy jsou tu ve značném oslabení, ale to neznamená, že by byli o něco hůř napsaní. Z mé strany velká spokojenost.

Bavil mě i ten svět, který je inspirovaný vikingským severem, ale i ostatními zeměmi Evropy. Máte tu čarodějky, bohy, obry - prostě takové ty typické prvky, co můžete znát ze severských mýtů a bájí. Líbilo se mi, že z toho prostředí máte poměrně jasnou představu, jak ten svět vypadá, zároveň máte ale i pocit, že je tu toho spousta, co autorka ještě neukázala a co by jednou ukázat mohla, kdyby se rozhodla do tohoto světa vrátit (což i plánuje). I když uznávám, že na vymyšlení tohle asi složité nebylo, protože prakticky jen jinak pojmenovala už známé věci.

Mám-li to shrnout, já osobně jsem byla s knihou Milosrdné přízraky vskutku spokojená a vlastně jsem byla i příjemně překvapená, jak moc dobré to bylo. Uznávám ale, že každému podobná knížka nesedne. Nicméně pokud dokážete u knihy ocenit výborný styl psaní, nevadí vám na pohled mírně pomalejší příběh, uvítáte silné ženské hrdinky či máte rádi severské báje a mýty, bez debat musíte dát této knize šanci. Upřímně si myslím, že i v rámci YA literatury je toto příjemné osvěžení.

Ještě mě napadá - máte rádi Temnotu od Kiersten White či snad i Snílka neznámého od Laini Taylor? Pokud je aspoň u jedné knihy vaše odpověď ano, pak nevím, na co čekáte - koukejte si Milosrdné přízraky přečíst též!

Číselné hodnocení je 85% a těším se, až si od autorky přečtu něco dalšího!

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Host.

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.

Údaje o knize

Český název: Milosrdné přízraky

Originální název: The Boneless Mercies

Autor: April Genevieve Tucholke

Přeložila: Adéla Bartlová

Nakladatelství: Host, 2019

Počet stran, vazba: 327 stran, paperback

Hodnocení na GoodReads: 3,66/5 (3 179 hodnotících)